Malé pozdvižení vzbudil nedávný rozhovor herce Lukáše Langmajera v jeho podcastu s hercem Bořkem Slezáčkem. Ten se tam totiž rozpovídal o své levicovosti. A to se u nás nenosí, v zemi, v jejíž herecké síni slávy se přitom skví takoví levičáci jako Jiří Voskovec a Jan Werich, Jan Pivec, Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Karel Höger, Jindřich Plachta a mnoho dalších.
Osmapadesátiletý Bořek Slezáček v podcastu nejprve zavzpomínal na dělnické prostředí v Ostravě, kde vyrůstal a které ho formovalo. »V Ostravě byly obchody plný. To by si nikdo nelajsnul, aby se havíři nas*ali. Jim se pořád říkalo, kdo je víc. A oni měli fakt těžký život, těžkou práci, neuvěřitelně těžkou. Já jsem jednou fáral, protože samozřejmě i na základce i na střední, ale z jiných důvodů, chodili náboráři z těch šachet a lákali,« vzpomínal v Langmajerově podcastu. »Jedeš kilometr pod zem. Dokážeš si představit, jaký průvěs má ocelový lano na kilometru délky? Ten výtah, když se zastavil, tak ještě asi 7 až 8 metrů houpnul dolů a nahoru, všichni blili. Já teda blil hned. To bylo strašné. A teď vylezeš dole, tam chodí nahatý chlapi, jsou celý černý, je tam vedro. Ležej v takovýhle sloji a hážou… Takhle vypadá peklo, kamaráde…« vyprávěl. Jeho otec ale není horník, je mikrobiolog. A matka středoškolská profesorka.
Solidarita víc než osobní svoboda
Jak je to tedy s tou jeho levicovostí? »Pro mě to zásadní je to dilema, do kterého nás tlačí liberalismus – buď osobní svoboda, anebo solidarita. A já si myslím, že solidarita je mnohem důležitější hodnota než hypertrofovaná osobní svoboda, kterou mají stejně jenom ti, kteří mají prachy,« objasnil herec a rozohnil se. »Protože jakou, ku*va, máš svobodu, když jsi matka samoživitelka se dvěma dětma a sedíš na pokladně v Kauflandu?« A dodal: »Pokud na světě existuje někdo, kdo svobodný není, tak nejsme svobodný nikdo.« Solidarita je podle něj mnohem důležitější hodnota než osobní svoboda, kterou má málokdo.
Bohatí daně neplatí
Stojí si za tím, že »nám vládnou prachy« a že žijeme v době, kdy i v politice a ve volebním systému hrají hlavní roli peníze sponzorů a »volby můžeš koupit«. Bohatství se podle něj redistribuuje velmi nerovnoměrným způsobem. »Když to velmi zjednoduším, bohatí neplatí daně. Vůbec. Platí je jenom střední třída a nižší střední třída. Daníme práci, nedaníme kapitál a nedaníme majetky. A tím, že nedaníme majetky, tak ty majetky bobtnají a bobtnají.«
V rozhovoru Slezáček narazil i na to, že neplatí to, co spousta lidí v pravicových devadesát- kách přijala jako fakt: Nemáme všichni stejnou šanci. »Když se narodíš na špatné straně řeky, na špatném břehu, tak na ní umřeš. Neexistuje sociální mobilita. Přesun z jedné sociální vrstvy do druhé, do vyšší, je téměř nemožný. Luky (oslovil Langmajera, pozn. red), myslíš si, že mají naše děcka stejné možnosti, jako má Kellnerova dcera? Fakt si to myslíme? A teď si pojďme říct: Je to tak správně, anebo je to tak špatně? Někdo říká, je to tak správně,« poznamenal s tím, že bohatí lidé buď svůj majetek zdědili a nakradl ho někdo před nimi, anebo ho nakradli oni.
Každý má právo na důstojný život
»Já si ale myslím, že každý člověk, který se narodí, má právo na důstojný život. A v této zemi musíš mít dvě práce, abys, ku*va, uživil rodinu… A existuje zde – a to je terminus technicus – ekonomicky, pracující chudoba. A na druhé straně jsou lidi, který neplatí daně. Ze svých obrovských majetků,« povzdechl si.
»Já žiju v kapitalismu a snažím se v něm co nejmíň kolaborovat, ale žít v něm a brát ty pravidla, která prostě jsou napsaná. Ale to neznamená, že nebudu podporovat kritické myšlení,« zdůraznil.
Pozastavil se nad tím, jak málo je kritické myšlení u nás zakořeněné. »Já mám strašně kámošů v Německu a všichni jsou doleva. A jsou to umělci. Já si myslím, že na umělcích je, aby vyzývali ten společenský řád, podrobovali ho kritice, posunovali dál. U nás jsou umělci veskrze konformní s režimem a toho se děsím. Novináři taky,« poznamenal a připomněl někdejší protilevicovou kampaň v hlavní roli s Mádlem a Issovou. »Já jsem se na to díval a protíral si oči a říkal si, to se mi zdá. To se mi fakt jen zdá,« řekl s tím, že to spíš vypovídalo něco negativního o stavu společnosti.
Jak vidí budoucnost? Ne moc dobře. »Ta obrovská nerovnost povede k tomu, že se demokracie zhroutí. Už teď je to jenom stafáž. Ale zhroutí se to úplně. Vrátíme se k nějakému, jak říká Janis Varoufakis (řecký levicový intelektuál a politik, pozn. red), technofeudalismu nebo k něčemu takovýmu,« míní.
»My se furt točíme, furt jsme zacyklení, a pokud se liberálové nepřikloní doleva, čeká nás fašismus. Protože ten je odpovědí kapitalismu na krizi. Ale liberálové se doleva nepřikloní, jejich sponzoři mají radši fašismus než levicové postavy. Takže nás spíš čeká fašismus,« dodal herec.
Od jeviště doleva
Ač je u nás levicově orientovaných umělců jako šafránu, několik jich přece jen sociální cítění a srdce na správné straně přiznává. Připomeňme si některé z nich.
Matěj Stropnický
Bývalý předseda Zelených, který je sice známější jako politik a publicista, zazářil například ve snímku Máj z roku 2008, kde ztvárnil roli loupežníka Viléma. V rozhovorech se otevřeně definuje jako levicový politik. V posledních letech spolupracoval se sociálními demokraty, ale před sněmovními volbami také se STAČILO!.
Jaroslava Obermaierová
Populární herečka také svoji politickou orientaci netají. A to jak v rozhovorech pro různá média, tak otevřenou a aktivní podporou levicových subjektů od KSČM po STAČILO!
Ivan Vyskočil
Stálice české kinematografie sama sebe prý označuje za člověka »vlevo od středu«. Občas vystupuje na akcích KSČM, ale také STAČILO!
Michal Gulyáš
Když tento herec, dabér a spisovatel ohlásil svoji kandidaturu do Sněmovny za STAČILO!, byla jeho angažovanost pro mnohé překvapením. Dnes už je ale automaticky řazen ke konzervativní levici. Patří mezi kritiky současného kapitalismu.
Rudý Divoký anděl
Ti, co čtou pravidelně Naši pravdu, vědí, že také Natalia Oreiro, u nás populární hlavně jako Milagros ze seriálu Divoký anděl, je socialistka. Tato argentinská herečka a zpěvačka má mimochodem i ruské občanství – přesněji čestné ruské občanství, které ráda přijala, protože má ráda Rusy a Rusko stejně jako Rusové ji. Natočili o ní mimo jiné dokument Nasha Natasha.
K levicovým názorům se hlásí také řada herců v Hollywoodu, obvykle se to projevuje podporou odborů či
zájmem o práva menšin. Mezi nejznámější patří Jane Fonda, George Clooney, Leonardo DiCaprio, Susan Sarandon, Mark Ruffalo nebo Sean Penn či Alec Baldwin.
Ale nemusíme chodit tak daleko. Sociální nerovnost odmítají například španělští herci Javier Bardem a Penélope Cruz, Švéd Stellan Skarsgard nebo Emma Thompson či Juliette Binoche.
Jen v tom českém hereckém rybníčku je levice stále sprosté slovo.
FOTO – Printscreen 7 pádů Honzy Dědka, www.telebajocero.com, NP
1 komentář
Levice i pravice mají v něčem pravdu a v něčem se mýlí. Možná je potřeba přestat posuzovat věci podle toho, zda jsou levicové či pravicové, ale prostě podle toho, zda jsou správné. Souhlasím s vyšším zdaněním bohatých (což je levicové), ale zároveň si myslím, že sociální dávky jsou často zneužívány (což je spíše názor z pravice). Jsem proti přistěhovalcům – na kterých se levice i pravice často shodnou, a pak to hází na toho druhého (levice se snaží pomáhat, pravice chce levnou pracovní sílu). Jinak ale článek chválím, přehled levicových osobností je jistě zajímavý a to že dnes je levice považována bez (logického) důvodu za něco horšího než pravice je pravda.
Komentáře jsou uzavřeny.