V předchozích číslech Naší pravdy jsme zveřejnili několik článků o nedokončeném rukopisu připravované, avšak nevydané knihy levicového myslitele evropského formátu PhDr. Miloslava Ransdorfa, CSc., jenž skonal k našemu žalu před 10 lety. Knize dal pracovní název Na shledanou zítra, soudruzi! Úvahy o dějinách komunistického hnutí v české společnosti. Autor článků, jako jeden z jeho posledních nejbližších spolupracovníků, dostal od něj rukopis k posouzení. Dnes uveřejňujeme další část z cenných myšlenek váženého kolegy.
Aby poukázal na jisté paralely v bezduchém přebírání dějinného „odpadu“ nenávistnými pravičáky, M. Ransdorf se znalostí „rozkuchal“ bezuzdné poválečné období nenávistného mccarthismu v USA, které 4. července oslavily 250. výročí své nezávislosti. Připomenul knihu historika C. E. Pottera nazvanou Dny hanby a dodal, že „i když slýcháme z úst čelných politiků naší země pozoruhodné výroky o Americe, bije do očí, jak málo se někteří dokážou rozumně poučit z historie této velké země, na níž mnoho věcí přitahuje, ale i odpuzuje. To, co přitahuje, je okolnost, že v Americe bylo od dob „otců – zakladatelů“ její státnosti vždy dost místa pro hledání alternativ způsobu života a sociálního uspořádání. …Koncem 40. a začátkem 50. let se tato perspektiva nicméně ztrácela. …A co přímo odpuzuje, je bytostný anti-intelektualismus…, i když u kolébky americké ústavy byli právě hluboce myslící intelektuálové. Obě tradice se výrazně střetly v době mccarthismu. Tento konflikt má mnoho co říci i nám. Zejména, kdy zde roste snaha hledáním nepřátel odvést pozornost od destabilizace politického, ekonomického i sociálního vývoje“. (VizM. Ransdorf: Zmíněný rukopis připravované knihy, s. 107-108.)
Velký byznys nadšeně tleskal
Devátého února 1950 republikánský senátor ze státu Wisconsin Joseph R. McCarthy na mítinku ve městě Wheeling v Západní Virginii vzrušeně mával papírem: „Držím v ruce soupis 205 osob, jež jsou známy státnímu tajemníku (ministru zahraničí – pozn. autora článku) jako členové komunistické strany, a které přesto nadále pokračují v práci a formování politiky státního departmentu.“ McCarthy nikdy svoje tvrzení nedokázal, ale antikomunismem upoutal pozornost rekčních kruhů. V Kongresu USA, a poté po celé zemi, rozkvetly četné prověřovací komise s výbuchy předsudků, tmářství a nenávisti. Snad i Socha Svobody zrudla studem. (Viz též M. Rader: False Witness, University of Washington Press, Seattle, London 1969.)
New Canaan, Connecticut.
McCarthy ztotožnil i umírněný liberalismus s podvratnou levicí. Pro velký byznys a jeho Obchodní komoru USA byl socialismus v jakékoli státní regulaci cen, v zákonech o minimální mzdě, ve státní výstavbě bytů apod. Na jejich popud prověřovací komise Kongresu od roku 1950 zjišťovaly „pronikání komunistických myšlenek“ do mládežnických organizací, mediálních prostředků, do škol, kulturních institucí, sportovních klubů, a zejména do dělnických odborů. Stejně čilé byly i v zemědělských organizacích, mezi veterány války, ve filmovém průmyslu, v akademických a pedagogických kruzích.
V srpnu 1950 ministerstvo spravedlnosti prohlásilo za podvratnou Ligu dělnické mládeže, protože sbírala podpisy pod tzv. Stockholmskou výzvu stoupenců míru a za zákaz atomových zbraní. O rok později subkomise Senátu zkoumala činnost Institutu tichomořských vztahů a objevila v něm „spiknutí řízené Moskvou“, i když ústav štědře finančně podporovaly pravicové nadace Rockefellera a Carnegieho. Protidemokratické zákony vytvářely právní paralelismus, umožňující represe nepohodlných lidí i organizací. Na to byl zaměřen i zákon McCarrana-Wooda (o vnitřní bezpečnosti z 2. září 1950).
Cejchovaní a hlídání
Levicové organizace byly ocejchovány jako „spolky komunistické fronty“ a shodně s KS USA prohlášeny za „agenty cizí mocnosti“. Pokud se odmítly takto zaregistrovat, byly trestány pokutou 10 tisíc dolarů a jejich zástupci vězením do pěti let i za zpožděnou registraci. Vláda nechala vytvořit šest koncentračních táborů. FBI udělala soupis téměř 12 tisíc komunistů a 17,8 tisíc dalších s nimi podezřelých osob, jež měly být při tzv. mimořádných okolnostech do nich zavřeny. Podle téhož zákona bylo zločinem dosazení do státního aparátu nebo strategického podniku vyznavače KS USA a „komunistické fronty“. Tyto organizace musely předkládat k prověření své finance a oběhové materiály.
V říjnu 1950 Americká legie žádala vypořádat se s komunisty jako „se zrádci národa“ a zavést trest smrti pro obviněné ze špionáže, sabotáže či podvratné činnosti. Začátkem roku 1954 kongresman R. Beard přišel s výzvou postavit KS USA mimo zákon a senátoři Humphrey, Kilgore, Lehman předložili legislativní návrh prohlašující činnost KS USA za „spiknutí“ s podporou ze zahraničí. Někteří si nicméně uvědomili, žekomunistická stranamá možnost opřít se o zkušenosti z jiných zemí a že právě v ilegalitě mohou být komunisté skutečně nebezpeční. Vznikl tedy zákon o kontrole aktivit, který KS USA zbavoval práv jiných organizací včetně extrémně pravicových. Využíval se též na vylučování sympatizantů komunistů z odborů.
Od dubna 1953 komunisté a představitelé demokratické veřejnosti měli problémy s výjezdy z USA. Postihlo to například zpěváka P. Robesona, chemika R. Spitzera, profesora Kolumbijské univerzity C. Lamonta, profesora Kalifornského technologického institutu a prezidenta Americké společnosti chemiků L. Paulinga. V roce 1952 více než 200 cizích osobností nemohlo přijet do USA. Byla to například peruánská zpěvačka Y. Sumac, malíř P. Picasso, dirigent vídeňské státní opery J. Krips atd. Po odjezdu v říjnu 1952 se nemohl do USA vrátit Ch. Chaplin.
Šikanování a propuštění neušel ani jeden z tvůrců atomové bomby Robert Oppenheimer, který odmítl účast na vývoji nové – termojaderné zbraně. Vedení FBI posbíralo proti němu vše o tzv. nespolehlivosti do složky tlusté až 140 cm. V listopadu 1953 byl obviněn, že je „zakukleným sovětským agentem“. Měsíc na to již nový prezident D. Eisenhower, který nastoupil po volbách v roce 1952 místo H. Trumana, jej zbavil přístupu ke státnímu tajemství. Nakonec byl obžalován. Veřejnost, zejména vědci, dosvědčovali jeho výkonnost, schopnosti i loajalitu. Stejně je postihlo očernění a potupa.
Hůře dopadly manželé Rosenbergovi. Ani jim nebylo dokázáno podezření o předání tajemství atomové bomby, údajně SSSR. Přesto je obžalovali ze špionáže, odsoudili v lednu 1951 k trestu smrti na elektrickém křesle a byly jim odejmuty děti. Denně kolem 15 tisíc žádostí od vědců, organizací, politických činitelů i jednotlivců, žádalo pro ně milost. Apelační soud, Nejvyšší soud i prezident žádosti odmítli a Rosenbergovi byli v červnu 1953 popraveni.
JUDr. Stanislav SUJA. Autor je publicista a bývalý velvyslanec ve Washingtonu a OSN.
FOTO – Wikipedia Commons a archiv Wisconsin Historical
29 komentáře
Na Pravém prostoru je jednou týdně (v sobotu) článek, ve kterém jsou posbírané různé vtipy z internetu (Jmenuje se to Jak se baví internet). Možná by to zde šlo zavést také. Ani by jich nemuselo být tolik, třeba jeden vtip týdně nebo třeba nepravidelně sem nějaký vtip dát. Mohli by se tam do diskuse dávat odkazy na další vtipy jinde.
–
https://pravyprostor.net/jak-se-bavi-internet-vlada-chysta-zruseni-dani-pry-jsou-nepopularni/
– tohle měla být reakce na diskusi níže, kde jsme se dostali k tématu o vtipech.
– –
Ještě přidám odkaz na vtipy na Kurzy.cz:
https://www.kurzy.cz/kreslene-vtipy/26044-nevdecna-pridoda-a-brcka/
Zastánci kapitalismu upozorňují na černou minulost levice, a na lidi to má evidentně velký efekt. Je tedy asi nutné, aby levice dělala totéž a upozornila, že druhá strana také není bez poskvrny. Ale přesto že je tento typ boje asi nutný, se mi moc nelíbí. Mám raději spíše aktivní debaty o tom co a jak má fungovat než o tom, co se v minulosti pokazilo. Vím, z minulosti se můžeme poučit. Mám ale dojem, že tyhle politické debaty nevedou k poučení, ale osobním útokům a napadání ideologií za to, že byly zneužity, za což ideologie nemohou. Nakonec se pak kádrové posudky stávají důležitější než schopnosti nebo charakter.
Autor článku píše. že „dostal od něj rukopis k posouzení“. Proč se rukopis nevidá tak jak je? Je snad lépe. že je uložený v šuplíku?
Sice do toho nevidím, ale řekl bych, že vydání celku by bylo nákladné a nikomu se s tím nechce dělat. Muselo by se to nějak přepsat, udělat jazykové korektury aby se do toho každý hned zbytečně nenavážel a podobně, také by bylo třeba více řešit s dědici autorská práva. Naproti tomu na relativně krátký článek o těch rukopisech není tolik námahy potřeba a někdo tomu nějako to chvilku občas věnuje. Autorská práva se neřeší, protože se nezveřejňuje daný text, ale jen text o textu. Navíc jen málo lidí dnes čte nějaké delší celky. Takže i když by to vydání byl záslužný čin a jistě by to bylo lepší, praktické a byrokratické překážky jistě nejsou nijak nepředstavitelné.
Z odpovědi plyne, že je lépe pro rukopis, býti uložen v šuplíku. Nejde jen o objektivní potíže, jimiž se odkomentuje toto uložení? Přesto jsem pro vydání alespoň v elektronické podobě. Přepis určitě s radostí zajistí mládežníci „Předvoj KSČM s prstem na tepu doby“.
Dost pochybuji, že vydání celku nikoho nenapadlo. Nějaké důvody tedy existovat musí, i kdyby byly jen psychologické. O tom co zajistí mladí příznivci KSČM nevím, ale vím to, že podobné akce jsou riskantní, protože i když přepis jako takový není nic těžkého, tak každou chybu vám dnes někdo z druhé strany omlátí o hlavu. Mladí se do takové akce nepohrnou, nehledě na to, že by to někdo musel začít organizovat. To je ale obecný problém dnešní doby, nikoliv jen u KSČM. Ačkoliv si mnoho lidí myslí, že řešení je jednoduché, já si zase myslím, že žádné z těch jednoduchých řešení nebude fungovat. Možná je ta organizace na těch, co si myslí, že je to jednoduché. A pokud to neudělají, tak to asi doopravdy tak jednoduché není.
Mladí se spíše zajímají o duhové průvody, než o KSČM.
Myslím že spíše sedí doma u počítače. Ti co se zajímají o duhové průvody jsou sice hodně vidět, ale neřekl bych, že je jich nějak mnoho.
U počítače sedí, ale občas si odskočí, např. v těchto parných dnech obdivovat nahé zadky u řek a koupališť jejich vrstevníků.
Někteří jistě ano. Ale to není duhové, to je normální. Nicméně se obávám, že více jich sleduje zadky generované umělou inteligencí.
I to může být pravda, ale zadky generované umělou inteligencí mají vypadat bíle červeně, černě nebo žlutě anebo duhově, aby byla rovnoprávnost?
Zatím najdete zadky generované v různých barvách. Pokud nenajdete tu svoji, můžete na mnoha internetových stránkách požádat, aby vám vygenerovala zadek takových tvarů a barev, jaký vám vyhovuje. Ani zadek s Americkou, Evropskou nebo jinou vlajkou by patrně nebyl problém. Samozřejmě duhoví jsou aktivní a zadávají své požadavky častěji, takže jejich zastoupení je hojnější než jejich procento v populaci. Pokud ale chcete, můžete to ovlivnit i vy. Na mnoha stránkách se jde zaregistrovat a generovat a vystavovat zadky, jaké si sám zvolíte. Na mnoha stránkách můžete dokonce omezit přístup pro ty, kteří vám za zhlédnutí zadků generovaných podle vašeho popisu zaplatí (samozřejmě že tučná část platby půjde provozovateli stránek). Takže zatím nejde ani tak o zákonem vymáhanou rovnoprávnost, jako spíše o aktivitu různých zájmových či výdělečných skupin.
Na svůj zadek nevidím, a nikdo mi ho nebarví. Zrcadlo mám rozbité.
To je pochopitelné. Většina lidí se více zajímá o cizí zadky než o ten svůj, takže myslím, že byste se na něj moc často nedíval, ani kdyby jste to zrcadlo měl v pořádku. A co možná bude ještě překvapivější, většina lidí se zajímá o zadky patřící lidem opačného pohlaví. Lidí kteří si nechávají umělou inteligencí nebo jinak obarvit svůj vlastní zadek je naprosté minimum. Takže vás mohu ujistit, že vám věřím.
Ale obejít např. stárnoucí zadek nějaké ženské trvá hodiny, hlavně, když se s ním natřásají. A to jsou ženské typu almara.
To je možná jeden z důvodů, proč mladí dávají přednost zadkům generovaným umělou inteligencí – generuje přesně takový zadek, jaký daný člověk chce, a když se na něj kouká, nikdo nekomentuje ten jeho, ať už je jakýkoliv. A protože v dnešní době obezity a podobných problémů přibývá a lidé jsou nároční, tak by ty komentáře asi často moc pěkné nebyly.
Je zajímavé, jak se jde dostat od důvodů nevydání rukopisu k zadkům generovaným umělou inteligencí.
A v tom je právě ten půvab, Naši Pravdu skoro nikdo nečte, a tak někteří čtenáři ji pomocí neoficiálního Dikobrazu chtějí udělat čtivou. proto dokážou vyrobit třeba z amerických stíhaček koš na prádlo.
Lidí je zde opravdu málo. A to ještě někteří diskutují pod více přezdívkami, aby to vypadalo, že je jich tu více a protože je jim trapné, že by měli moc příspěvků. Docela by mě zajímalo, kdyby někdo hádal pod kterými dalšími zde píšu já, co by vynechal a kolik by mi přisoudil cizích. Ale zveřejňovat to asi nebudu. A protože se sem dává při vkládání příspěvku email, tak by mě zajímalo, jestli to vědí ti, co se o web starají.
Ti lidé, co se o tento web starají, by mohli také přispět vtipnou kaší.
Doplnění
KSČM má mládežníky a slogan „Předvoj KSČM s prstem na tepu doby“. byl výstupem z jejich posledního sjezdu loni. Uvedeno na webu dialog-komunistickylist.cz
A co dělají mládežníci KSČM? Přeci stále hledají prsty k poslechu tepu doby. a na nic jiného nemají čas…
Co zde chybí je datum a čas komentáře, v jiných dišputacích celkem běžná informace.
Já problém s mládeží chápu, ale skutečně to není jen problém KSČM. Myslím že pokud přijdou na to, jak mládež motivovat, tak je to na Nobelovu cenu (mohla by to být třeba ta za mír nebo za ekonomiku). A ani dospělí nejsou moc aktivní. A upřímně řečeno, ona mladým dnes žádná ideologie ani nedává dost motivace. Mladí musí vidět kolem sebe, že podobná aktivita má smysl a někdo je musí vést. A to dnes nikde není. I když se nadhodí téma, které smysl má, nic dlouhodobého není a praktické aplikace většinou nedosahují relevantní výsledky, takže to každého přestane po chvilce bavit.
Kočkodan:
Souhlas, mládež nemá motivaci ke změně. Je spokojena (snad) s tím co má.
Motivace:
Poučka marxismu „masy tvoří dějny“ zde končí marxisté, ale už ve 30. letech minulého století přišel američan s iniciály AD s doktrínou. „aktivací a podněcováním mas můžeme tvořit dějiny v našem žádoucím směru“. Tam kde končí marxisté, protivník navazuje a rozvíjí. No a z marxismu vzniklo nepožitelné dogma, které dnes nikoho neosloví.
Třeba mají místo prstů blány. Ostatně nedokážou nic jiného než kuňkat
Trik
Myslím že situaci velmi dobře popsal Mark Fisher v knize Kapitalistický realismus:
–
„… britští studenti, jejichž situace je nesrovnatelně horší, jsou podle všeho se svým osudem smíření. To je však podle mého soudu nikoliv důsledkem apatie či cynismu, ale reflexivní nemohoucností. Oni vědí, že věci nejsou v pořádku, kromě toho ale také vědí, že s tím nemohou nic dělat. Toto „vědění“, tato reflexivita, není výsledkem existujícího stavu věcí. Je to sebenaplňující se proroctví…“
– – –
A po pravdě, já jsem na tom byl podobně. A ani dnes nejsem nijak aktivní v žádné politické straně. Jen jsem přečetl mnoho knih a začal postupně věřit tomu, že je možné dnešní systém nahradit jiným – což už ale mě konkrétně moc nepomůže. Nicméně určení konkrétnější podoby toho systému mi ještě bude trvat hodně dlouho a jistota v podstatě není, ale alespoň mám nějaký cíl. To ale většině lidí nemůže stačit. Bylo by špatně, kdyby stačilo.
Možná ještě k tomu sebenaplňujícímu proroctví. Ten princip zde funguje, ale není jediným problém. Lidé potřebují záchytné body, které jim budou dávat postupné motivace. Řešení sice existuje a pokud v to lidé budou věřit, mohou ho najít, ale zároveň platí, že to hledání přestavuje pro jednotlivce značné riziko, zvlášť ve světě založeném na konkurenci a na nutnost zapadnout do stávající společnosti..
Kočkodan:
tohle zcela bezcenné blábolení o tom, že cosi kdosi dobře popsal, je k prdu. K použití se zmíněné popsání nedostalo a partajníci z vysoka na popsání kálí. Přitom máte v KSČM mládežníky a jak tady trefně bylo sděleno, jenom banálně kuňkající. Co takhle je aktivovat a podněcovat k činnosti.
Progresivita se projevuje především mlácením prázdné slámy a kuňkaním.
Váš přístup má dva problémy. Za prvé teorie je potřeba, a KSČM evidentně chybí. Za druhé, jen proti sobě popudíte lidi, kteří by moli být na vaší straně. Aktivovat mládež k činnosti? K tomu jí musíte vysvětlit, že to má smysl a ukázat cíl, a to nedokážete. Jak ji aktivujete vy? Jaké máte konkrétní návrhy? Myslím že zabývat se teorií a popisování problému je rozhodně mnohem lepší, než bez výsledku kňourat, že ostatní mají aktivovat mládež. Tak nekňourejte a ukažte, jak se to má dělat. Jinak to bude vypadat, že jste horší než oni. Copak já vám v něčem bráním? Naopak jsem zvědavý, co neprogresivní inteligent jako vy ukáže. Jen se divím, že už jste to neudělal dávno.
Komentáře jsou uzavřeny.