Osamělý antifašista Rudolf Formis

Stojím před žulovým náhrobkem na skromném hřbitově ve Slapech vedle nádherné, leč chátrající budovy kostela sv. Petra a Pavla, díla fenomenálního architekta Jana Blažeje Santiniho. Vesnice Slapy je známá hlavně tím, že dala název Slapské přehradě na Vltavě. Mě však zajímá muž, jehož jméno je vytesáno na náhrobku: Ing. Rolf Formis (1894- 1935). Uplynulo více než 90 let od smrti tohoto německého inženýra, který se Slapy nemá vlastně nic společného, ale shodou osudových událostí je zde tento antifašista, zavražděný nacisty pár kilometrů odsud, pohřben.

Vášeň pro radiotelegrafii

Kdo byl Rudolf Formis (jméno Rolf na náhrobku je chybné)? Narodil se ve Stuttgartu 25. prosince 1894 a postupně dostal jména Karl Erich Rudolf. Už v dospívání nehodlal přijmout poklidný život středostavovské rodiny a ve svých pouhých 16 letech odešel z rodného domu a hodně cestoval. Ve dvaceti ho zastihla první světová válka, ale protože uměl jazyky, stal se vojákem Asiakorpsu a společně s Turky bojoval proti Arabům a Angličanům. V pouštních podmínkách objevil svět radiotelegrafie a po válce začal studovat ve Stuttgartu Vysokou technickou školu, obor elektronika.

Formis byl u založení německého rozhlasového vysílání Sürag a ve Společnosti říšského rádia měl na sta- rost výstavbu a provoz vysílacích stanic. Kromě toho se stal vášnivým radioamatérem a jeho volacím znakem byl kód K-Y4, rovněž sestavo- val vysílačky a dokázal navázat spojení např. s Afrikou (Alžírsko) a také s USA. Do roku 1932 byl technickým ředitelem Süragu a jeho kariéra byla na vzestupu, kdyby se k moci nedostali nacisté.

Nebezpečný pro nacisty

Svými technickými schopnostmi byl pro ně Formis nebezpečnou osobou. Uměl prý pomocí elektrických impulzů dál- kově zastavit motor automobilů a totéž chtěl dokázat i u letadel. Nacisté všem radioamatérům vzali licence a chtěli je mít pod kontrolou. V létě roku 1933 mu zničili jeho soukromou laboratoř a v září už putoval do vězení na základě smyšleného obvinění z přípravy ozbrojeného boje.

Když byl zbitý a zmučený propuštěn na svobodu, už na nic nečekal a 24. dubna 1934 uprchl tajně do Československa. Na Podkarpatské Rusi přešel hranice do Rumunska s cílem dostat se do Turecka. Byl však zatčen a vrácen do ČSR. Usadil se v Praze, ale neměl stálou práci a jeho finanční situace byla špatná.

V té době se v Praze pohyboval další německý emigrant, bývalý významný nacista Otto Strasser, jenž se však názorově rozcházel s Hitlerem a po otevřené roztržce v květnu 1930 byl z NSDAP vyloučen. Založil novou stranu s názvem Černá fronta, která sdružovala sociální demokraty, komunisty a také levicové národní socialisty odmítající antisemitismus. Ihned po jmenování Hitlera kancléřem 30. ledna 1933 byla strana zakázána a Strasser byl nucen emigrovat. Nejprve do Vídně, poté přes Bratislavu do Prahy, kde začal vydávat časopis Německá revoluce pražské pobočky Černé fronty. Píšu o tom proto, že Formis se stal jeho kolportérem a také se setkal se Strasserem koncem léta 1934. Strassera nadchnul svými návrhy na rozhlasové vysílání z Československa do hitlerovského Německa, které bylo propagandisticky mnohem efektivnější než tisk časopisu a letáků. V té době již v Německu měla každá lepší rodina rádiový přijímač.

Nenápadný hotel Záhoří

Za tajné místo vysílání nabídl Strasser nenápadný hotel Záhoří v obci Přestavlky blízko Slap na břehu Vltavy, neboť se znal s nájemcem hotelu Johannem Grafem. Vše muselo probíhat v naprostém utajení, neboť nacisté měli spadeno zvláště na Strassera a vraždili nemilosrdně své odpůrce i za hranicemi Říše. Formis byl z místa budoucího vysílání nadšen. Osazenstvo hotelu tvořilo devět lidí, převážně Grafova rodina. Hotelových hostů bylo poskrovnu. Formis začal se sestavováním vysílačky a v listopadu 1934 byl připraven vysílat.

První relace začala 2. prosince 1934 německy sdělením »Pozor, pozor! Hovoří Černá fronta«. Nacisté se podle slyšitelnosti domnívali, že vysílač je umístěn někde ve středu Německa, což potvrzoval Formis hlášením: »Tady Zemský vysílač Berlín.« Formis vysílal protinacistické zprávy šestkrát denně.

Komentoval informace z Německa, lži nacistické propagandy a vysílal mj. také projevy a články Stras- sera a dalších členů pražské pobočky Černé fronty.

Do pátrání po vysílačce se okamžitě zapojila tajná služba Sicherheitsdienst (SD), gestapo a němečtí agenti v Československu, neboť se záhy zjistilo, že vlny se nesou do Německa odsud. Nacisté brzy dostali stopu, která se však ukázala jako falešná. Vysílá se prý z vesnice Záhoří nedaleko Písku. Hlavně však nacisté šli po Strasserovi, kterého pravděpodobně zradili jeho nejbližší spolupracovník dr. Herbert Adam a Alfred Franke-Gricksch.

Heydrichův rozkaz

Šéf SD Reinhard Heydrich si už začátkem ledna předvolal specialistu na diverzní akce Alfreda Naujockse a dal mu za úkol zlikvidovat vysílačku a obsluhu unést do Německa. Toho Naujockse, který se o téměř pět let později nechvalně proslavil jako velitel skupiny, jež v polských uniformách napadla vysílačku v Gliwicích a dala Hitlerovi záminku zaútočit na Polsko a rozpoutat 1. září 1939 II. světovou válku. Heydrich už věděl, že tou osobou je Ing. Rudolf Formis. Jen zatím neznal přesné místo, brzy však Naujocks dostal z Berlína informaci, že Formis se nachází v hotelu Záhoří blízko Slap.

Dne 15. ledna 1935 Naujocks se svou společnicí Edith Käsbachovou odjeli do hotelu a ubytovali se v pokoji sousedícím s Formisovým. Odpoledne se objevil Formis v jídelně, a když zjistil, že jsou zde ubytováni jeho krajané, dal se s nimi do řeči, a dokonce prý poté šli procházkou ke Svatojánským prou- dům. Zvláště ho přitahovala atraktivní blondýnka Käsbachová. Naujocks ještě neměl v úmyslu Formise unést, jen obhlížel terén. Druhý den odjel do Prahy a pak odletěl do Berlína domluvit společníka na akci, svého starého známého Wernera Götsche. Do ČSR se vrátil 18. ledna a odjel do Štěchovic, kde se se slečnou Käsbachovou ubytovali. Měl s sebou náhradní klíč od Formisova pokoje, jehož otisk si nepozorovaně pořídil při první návštěvě, a kyselinu na zničení vysílačky. V Praze vyzvedli Götsche a po přenocování ve Štěchovicích se 23. ledna vydali do hotelu Záhoří.
Formis měl tušení, že návštěva domnělých turistů z Německa nebude jen tak, a měl u sebe pistoli Mauser 7,65 věnovanou Strasserem. Kolem desáté večer se Naujocks rozhodl pro akci. Klíč do Formisova pokoje narazil v zámku na klíč zevnitř. Esesák rozrazil dveře, Formis na něj vystřelil, ale pouze ho poranil na ruce. Oba začali zápasit o pistoli, které se Naujocks zmocnil a vystřelil na Formise. Mezitím Götsch dvakrát zasáhl Formise a smrtelně ho zranil. Poté Naujocks polil vysílačku kyselinou. Oba rychle opustili hotel a společně s Käsbachovou spěšně odjeli vozem Daimler-Benz SPZ IP- 48 259-D do Prahy. Zatímco Käsbachová odcestovala vlakem do Berlína, Naujocks a Götsch překročili pěšky státní hranici 24. ledna 1935 půl hodiny po půlnoci u Sněžníku nedaleko Děčína a dále cestovali do Berlína. Auto druhý den celníci vydali proti plné moci vystavené Naujocksem jednomu Němci. Zpackaná akce znamenala Formisovu smrt, nikoliv únos do Německa. Nacisté vzali zavděk alespoň zničením nepřátelské vysílačky.

Ostatky Rudolfa Formise byly uloženy na hřbitově ve Slapech, stovky kilometrů od rodinné hrobky ve Stuttgartu. Našel jsem tam čerstvě vyhořelé dvě svíčky. I po devíti desetiletích si někdo vzpomněl na osamělého bojovníka proti nacismu. Nezapomeňme na něj.

Vladimír SLOBODZIAN

FOTO – archiv a V. SLOBODZIAN