Když před 110 lety zemřel spisovatel Jaroslav VRCHLICKÝ, lemovaly cestu od Muzea na Vyšehrad, kudy jel zlatý pohřební vůz, desetitisíce lidí. Nekrology o něm psaly jako o králi české poezie a miláčkovi všech múz, který se nesmazatelně zapsal do dějin české literatury.
Básník, dramatik a překladatel Emil Frída pocházel z Loun, kde se narodil 17. února 1853 kupci Jakubu Frídovi a jeho ženě Marii. V 10 letech nastoupil na gymnázium ve Slaném, později studoval v Praze a nakonec maturoval v Klatovech. Už tehdy skládal první verše. Jednou byl se spolužákem Josefem Thomayerem, pozdějším známým lékařem, na vycházce u říčky Vrchlice, a tak se zrodil jeho pseudonym.
Na přání rodičů vstoupil po maturitě do pražského Arcibiskupského semináře, už v prvním ročníku byl ale vyloučen, údajně kvůli vyhrané sázce o nejsprostší erotickou báseň. Jmenovala se Rytíř Smil a byla zveřejněna až po jeho smrti. Od roku 1873 studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Tam se seznámil se Z. Winterem, J. V. Sládkem a A. Jiráskem a společně založili skupinu Lumírovců (Jirásek pak přešel k Ruchovcům).
Po studiích působil Vrchlický od r. 1875 jako vychovatel a tajemník hraběcí rodiny v italském Livornu. V té době si začal dopisovat se spisovatelkou Sofií Podlipskou, rozenou Žofií Rottovou (sestrou Karoliny Světlé). Byla o téměř dvacet let starší a stala se jeho rádkyní a spřízněnou duší.
Nobelovku nikdy nezískal
Po návratu z Itálie získal místo tajemníka na České polytechnice v Praze, stal se členem České akademie věd a umění a také několika redakcí. To mu poskytlo finanční zajištění a možnost psát. V 80. letech 19. stol. byl nejuznávanějším českým básníkem, překládaným i do cizích jazyků. Roku 1893 byl jmenován profesorem všeobecné literatury na Univerzitě Karlově. O pět let později získal Vyznamenání za umění a vědu a roku 1901 ho rakouský císař František Josef I. (mj. spolu s Antonínem Dvořákem) jmenoval doživotním členem Panské sněmovny Říšské rady ve Vídni. Vrchlický byl prvním českým autorem, který byl opakovaně nominován na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nedostal.
Jeho dílo má kolem 270 svazků, z toho přes 80 básnických sbírek a 50 divadelních her. Mimo jiné napsal hru Noc na Karlštejně (1884), kterou v roce 1973 zfilmoval režisér Zdeněk Podskalský. První básnická sbírka Z hlubin (1875) mu vyšla ještě před cestou do Itálie, následovaly sbírky epické i lyrické poezie, například Epické básně, Sny o štěstí, Eklogy a písně ad. Připomeňme také Smrt Hippodamie či Smír Tantalův – melodramata s hudbou Z. Fibicha. Překládal z francouzštiny, španělštiny, italštiny, angličtiny, z maďarštiny i norštiny (Faust, Božská komedie, Květy zla, Tři mušketýři, Andersenovy Pohádky aj.).
Komplikované vztahy
Jeho osobní život nebyl příliš šťastný. Jeho osudová žena Sofie Podlipská, vdova a matka dvou dětí, nechtěla riskovat společenský skandál kvůli věkovému rozdílu, proto ho r. 1879 oženila se svou osmnáctiletou dcerou Ludmilou. Bydlela však s »mladými« v jedné domácnosti a Vrchlický si s ní rozuměl víc než s vlastní ženou. V manželství se narodily tři děti, ale jak se později ukázalo, Vrchlického byla jen nejstarší dcera Milada, další dvě děti, Evu a Jaroslava, měla jeho žena s dlouholetým milencem, hercem Národního divadla Jakubem Seifertem. Vrchlický, který se to dozvěděl od své sestry, se zhroutil, ale rodinu kvůli své matce, přísné katoličce, neopustil a děti přijal za své, manželce to však nikdy neodpustil. V té době napsal sbírku Okna v bouři, kde jsou i proslulé verše Za trochu lásky šel bych světa kraj… Zklamání mu pomohl překonat vztah s Karlou Bezdíčkovou, přítelkyní sestry Emy. Od roku 1908 ho začaly trápit zdravotní potíže – prodělal záchvat mrtvice, po níž viděl dvojmo a ztratil schopnost číst. Po pobytu v sanatoriu už nechtěl bydlet s rodinou. Odstěhoval se do Domažlic, kde ho roku 1912 mrtvice postihla znovu, a ochrnul na pravou polovinu těla. Zemřel v Domažlicích 9. září 1912 v 59 letech, pohřben je na vyšehradském Slavíně v Praze.
Helena KLUZOVÁ
8 komentáře
silně pochybuji, že mají Rusáci nějakou vůli k podobné věci ..národ otroků svého cara nikdy nezradí
vypadnout z okna je celkem nekomfortní způsob toho, jak odejít k pánu
Třeba vypadne do milionu nachových růží.
Nancy Pelosi v Jerevanu🇦🇲. Vidí to ten od Spasské věže?
Potlesk a aplaus….
“Měj se OSKB, vítej MNNA (Hlavní spojenci mimo NATO).” ajaj
A nejlepší na tom je, jak Rusko ani nepípne. Stát se to před rokem, řvali by jak diví a možná i hrozba jadernou válkou by byla.
V Arménii proběhla v roce 2018 standardní barevná revoluce, která instalovala Pašinjana. Skvělým výsledkem “upevňování vztahů” se Západem je zatím ztráta většiny Náhorního Karabachu. Osvobození území okupovaného Tureckem je přitom samozřejmě v nedohlednu…
Dneska se prispevatele prekonavaji, ale toto bolseviky nezajima.
, Zajímá je, co zase vyplodíte, proto vás nechávají na svém webu za svoje peníze psát . To je doba, co.
Komentáře jsou uzavřeny.