PRVNÍ profesorka matematiky Sofja Kovalevská

Vysokoškolské vzdělání žen dnes bereme jako samozřejmost, před 200 lety to byla věc neslýchaná, zvlášť, když šlo o královnu věd matematiku. Ruská matematička Sofja Vasiljevna Kovalevská (Kovalevskaja) však dokázala, že rovnice a integrály nejsou jen výsadou mužů.

Její příběh boje za uznání může být pro mnohé inspirací. Byla první ženou v Evropě, která získala doktorát z matematiky. První, která byla jmenována univerzitní profesorkou matematiky. A první, která se stala členkou redakční rady vědeckého časopisu. Zasloužila se o několik důležitých objevů v oboru diferenciálních rovnic, působila jako publicistka a spisovatelka, významně se zapojila do boje za ženská práva a rovnoprávnost. Jako první žena byla zvolena členkou korespondentkou Petrohradské akademie věd.

Narodila se 15. ledna 1850 v Moskvě jako prostřední ze tří dětí generálporučíka dělostřelectva ruské carské armády Vasilije Korvin-Krukovského a Jelizavety Schubertové, pocházející z rodiny významných německých vědců usazených v Rusku. Sofjin dědeček byl vynikající matematik, pradědeček významný astronom a jedna z prababiček byla romského původu. Od nich Sofja odvozovala svůj matematický talent a nespoutanou povahu. Později vzpomínala, že když doma došly tapety, rodiče část jejího pokoje polepili stránkami otcovy staré učebnice matematiky. Vzorcům jako dítě ještě nerozuměla, ale zaujaly ji a trávila nad nimi spoustu času. Měla domácího učitele, který rozpoznal její talent. Otec však o studiu matematiky nechtěl ani slyšet. V té době existovala pro ženy jediná možnost, jak získat vysokoškolské vzdělání – odjet do zahraničí, protože univerzity v Rusku ženy nepřijímaly. K vycestování však potřebovala souhlas otce nebo manžela. Proto v roce 1868 uzavřela formální sňatek se studentem paleontologie Vladimirem Kovalevským, který později spolupracoval s Charlesem Darwinem a stal se zakladatelem evoluční paleontologie. Odjeli spolu se Sofjinou starší sestrou Annou, feministkou a socialistickou revolucionářkou, do Německa.

Pečovala o komunardy

Sofja začala studovat na univerzitě v Heidelbergu přírodní vědy, brzy však přesvědčila slavného matematika Karla Weierstrasse, aby ji učil soukromě. Ostatně se za ním přestěhovala do Berlína, zatímco Vladimir pobýval u Darwina v Londýně. Roku 1871 odcestovali do Paříže, protože se Sofja obávala o svou sestru, která se s manželem účastnila Pařížské komuny. Poté, co byla Komuna potlačena, se Anně podařilo z Paříže utéct, ale její muž byl uvězněn a Sofja ho spolu s otcem pomohla zachránit z vězení. Během pobytu se v nemocnici starala o zraněné komunardy.

V roce 1874 předložila Weierstrassovi hned tři disertační práce – o parciálních diferenciálních rovnicích, dynamice Saturnových prstenců a eliptických integrálech. Všechny byly hodnoceny na výbornou a ona jako první žena získala doktorát na göttingenské univerzitě. Protože jí zemřel otec, vrátila se s manželem domů. Titul jí ale nebyl v carském Rusku uznán a jako žena nemohla pracovat ani jako učitelka. Přestala se proto věnovat matematice a začala psát beletrii, divadelní recenze a vědecké články do novin. Zpočátku formální manželství přerostlo v lásku a v roce 1878 se manželům narodila dcera Sofja, ze které vyrostla úspěšná lékařka. Spokojené manželství dlouho nevydrželo. Vladimir neuváženě investoval, finanční ztrátu neunesl a v roce 1883 spáchal sebevraždu.

Přednášela matematickou analýzu

Po manželově smrti Sofja odjela na pozvání bývalého spolužáka, matematika Gösty Mittag-Lefflera do Švédska, kde získala možnost přednášet jako soukromá docentka na univerzitě ve Stockholmu. Od roku 1884 přednášela matematickou analýzu a mechaniku nejprve německy, po roce už ve švédštině.

Stala se členkou redakční rady časopisu Acta mathematica. V té době napsala všechny své vědecké práce, ale také povídku Nihilistka, drama Boj za štěstí a rodinnou kroniku Vzpomínky na dětství. V roce 1885 potkala historika a sociologa Maxima Kovalevského (shoda jmen), který přijel do Stockholmu přednášet, a jeho pošta omylem chodila na její adresu. V létě 1890 strávili prázdniny v jeho vile v Nice, ale při návratu do Švédska Sofja prochladla, z čehož se vyvinul těžký zápal plic. Ještě zahájila letní semestr, ale 10. února 1891 ve věku 41 let zemřela. Pohřbena je ve Stockholmu.

Helena KLUZOVÁ