Osmého srpna uplynulo 15 let od úmrtí národní umělkyně, výborné herečky a statečné ženy Jiřiny ŠVORCOVÉ. To, že spojila svůj život s veřejnou angažovaností ve prospěch socialismu (i jako předsedkyně Svazu dramatických umělců), se jí stalo po převratu v roce 1989 osudným. Novorežimní karatelé na ni nakydali tolik špíny a opovržení, že by to každý neustál. Filmy a seriály, ve kterých s diváckým úspěchem hrála, se ocitly „na indexu“.
O to více se však po listopadu 1989 věnovala práci ve Výboru národní kultury a spolu s dalšími levicovými umělci účinkovala v hodnotných literárních pásmech. S kulturním programem, zpravidla přednesem veršů, vystupovala na veřejných akcích autentické levice, včetně prvomájových manifestací. V roce 1996 kandidovala za KSČM do Senátu a neúspěch zaznamenala až ve 2. kole (ziskem téměř 40 procent hlasů voličů)!
Narodila se 25. května 1928. Pocházela ze skromných poměrů, a tak již v dětství byla svědkem bídy a nerovností, což ji formovalo. Po studiu učitelského ústavu úspěšně absolvovala pražskou DAMU. Hlavní její divadelní angažmá bylo v Divadle na Vinohradech, až do roku 1990.
Nejcennější jsou některé její role filmové, v nichž prokázala nesporný talent. Ať už to bylo ve filmové klasice Král Šumavy (1959) režiséra Karla Kachyni, a pak především její nepřekonatelná Božena Němcová v Horoucím srdci (1962) Otakara Vávry. Pozdější inscenování životního osudu naší první velké spisovatelky nebylo vroucnější, citlivější a lidštější než právě toto. Je proto nepochopitelné, že veřejnoprávní televize nám divákům Horoucí srdce ze zásady zapovídá. Velkou popularitu si Švorcová získala televizním seriálem Jaroslava Dietla Žena za pultem (1977), v němž ztvárnila sympatickou prodavačku Annu Holubovou. Pokud seriál vysílá komerční televize, zaručeně přiláká masy diváků.
Jiřina Švorcová neusilovala o vlastní prospěch, a pokud mohla, pomáhala druhým s jejich problémy nebo z různých malérů. To doložili mnozí i velmi význační umělci. A tak je cenné, že po letech očerňování se tu a tam v časopisech dočítáme, že se na ni vzpomíná jako na dobrou a citlivou herečku, která stála až do samého konce pevně za svými ideály. Sama Jiřina Švorcová se svěřila v jednom rozhovoru, že prožila plodný a šťastný život.
Monika HOŘENÍ
6 komentáře
Rozhodně byla mnohem sympatičtější jak Mudrc. Kdo hází špínu sám se v ní utopí.
Někdy si myslím, že Mudrc je nějaký komunista, který se zde snaží rozproudit diskusi tak, že sem píše hlouposti, aby ostatní měli na co reagovat. Nějak se mi nezdá, že by nějaký zastánce kapitalismu trávil čas tím, že bude psát do diskuse na webu, který skoro nikdo nečte.
Po Listopadu na Švorcovou nikdo žádnou špínu neházel. Sama a dobrovolně se špinila tou odpornou komouškou ideologií, a když člověk sleduje všechny možné prolhané bolševické propagandy, v nichž hrála (Žena za pultem atd.), nebo pustíme-li si její odpudivý projev při antichartě, je člověku zle. Připomínat a vychvalovat ji může pouze Hoření, čemuž se ovšem nelze divit, když vezmeme v potaz, kdo byl její otec. Komunistický mor se žel někdy dědí z generace na generaci.
Švorcová, na rozdíl od svých kolegů v branži, tj. herců a zpěváků, a podkuřovačům tehdejšímu režimu, kteří hromadně házeli ty červené knížky do odpadu nebo je pálili (fuj!),zůstala věrná komunistické straně. Takových lidí je třeba si vážit, nikoliv na ně plivat.
Ješttě dodatek. V mládí byla Švorcová krásnou ženskou.
A byla to velmi dobrá herečka, navíc jí bylo velice dobře rozumět, někteří herci jen mrmlají.
❤️😍❗
Komentáře jsou uzavřeny.