Sudetismus jako prostředek k uskutečnění proněmeckých cílů v ČR

Aktuální otázky českého politického dění

Po vyhlášení Československé republiky dne 28. října 1918 se političtí představitelé německé národnosti v Rakouské říšské radě a zemských sněmech dohodli, že území, na jehož správě se v zemích Koruny české podíleli, nestane součástí nově vyhlášené Československé republiky.

ČSR 28. 10. 1918 – 30. 9. 1938:

Jednalo se o již existující provincii Deutschböhmen (Německé Čechy) vyhlášenou v lednu 1918, dále o oblast Slezského vévodství a část severní Moravy, kterou pojmenovali názvem Sudetenland (Sudetská země), dále o oblast Šumavy, kterou pojmenovali Böhmerwaldgau (Šumavská župa, jako část provincie Horní Rakousko) a oblast jižní Moravy, kterou pojmenovali názvem Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava, jako část provincie Dolní Rakousko). Uvedená území přihlásili jako součást Německého Rakouska (Deutsch-Östereich) které bylo vyhlášeno ve Vídni prozatímním národním shromážděním dne 21. října 1918.

Název vzbouřenecké provincie »Sudetenland« na území Československa po 28. říjnu 1918 se nevztahoval na celé území pohoří Sudety v této oblasti, ale pouze na tu část pohoří Sudety, která se nacházela na bývalém území Markrabství moravského a Vévodství slezského. Ta část pohoří Sudety, která se tehdy nacházela na území tehdejšího císařského Německa, se dál nazývala Sudety. Po vyhlášení tehdy nezákonné provincie »Sudetenland« území pod tímto názvem nezahrnovalo pouze část pohoří západních Sudet (část Orlických hor a Jeseníků), ale také další území ve vnitrozemí Moravy, které nebylo a není součástí západních Sudet.

Bývalí političtí představitelé Rakousko-Uherska německé národnosti, kteří zastupovali Markrabství moravské a Vévodství slezské v Rakouské říšské radě a zemských sněmech, vyhlásili tzv. provincii Sudetenland až po vyhlášení ČSR 28. října 1918. V případě tzv. provincie Sudetenland se jednalo o území, které k tomuto názvu nemělo žádný zákonný podklad, a to ani v Rakousko-Uhersku, resp. v zemích Koruny české, ani v ČSR po roce 1918.

Zásah československého vojska

Do konce roku 1918 byla všechna vzbouřenecká území vojensky dobyta domácím československým vojskem, které bylo vytvořeno Národním výborem československým. Povstalečtí političtí představitelé – z jižní Moravy a Šumavy, i ze severu Čech a Moravy – ve své většině uprchli nikoliv do Německa, ale do »Německého Rakouska«. Někteří však zůstali a zapojili se jako českoslovenští státní občané německé národnosti do politického života Československé republiky, jehož politický systém byl tak benevolentní, že umožnil národnostním menšinám a bývalým vzbouřeneckým politikům z nich zakládání politických stran.

Německá menšina to v tehdejším Československu využívala hojně. V tehdejším čs. parlamentu měla až 25% zastoupení včetně zastoupení vládního. Mezi německými politickými stranami v tehdejším Československu působila i Německá nacionální socialistická dělnická strana (DNSAP), která v Čechách vznikla dokonce cca o půl roku dříve než její obdobná politická strana v Německu (NSDAP). Posledním předsedou DNSAP před jejím zákazem v Československu v roce 1933, po nástupu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu, byl Hans Krebs.

Nicméně sudetoněmectví se pro iredentisty v německé populaci v Československé republice ukázalo jako dobrý prostředek k dosažení cílů, které se nepodařilo realizovat v roce 1918. Ti, po nástupu Adolfa Hitlera a nacismu k moci v sousedním Německu, v sobě objevili své němectví a svým nepřátelským postojem proti československé vládě se jim podařilo přispět k mnichovské smlouvě a odtržení pohraničního území Čech a Moravy a jeho připojení k nacistické Velkoněmecké říši. 

Oficiální sčítání lidu v Československu v roce 1921 a v roce 1935 ve svých výsledných hodnotách neuvádí žádné politicko-správní území Sudetenland (Sudetská země) ani žádnou národnostní skupinu Sudetendeutsch (sudetští Němci).

ČSR od 30. 9. 1938 – 15. 3. 1939 (a dále do 9. 5. 1945):

Po mnichovské dohodě byla území bývalých provincií Deutschböhmen a Sudetenland spojena do jednoho pod názvem Sudetenland.Území Šumavy bylo připojeno k Bavorsku a území jižních Čech a jižní Moravy bylo připojeno k rakouským župám nacistické Velkoněmecké říše. Část Slezska okolo Českého Těšína byla připojena k tehdejší Polské republice. Po obsazení Polska dne 1. září 1939 bylo toto území okupováno nacistickou Velkoněmeckou říší, ale nebylo součástí německé nacistické župy Sudetenland, ani německého nacistického protektorátu Böhmen und Mähren, který byl výnosem Adolfa Hitlera podepsaným 16. 3. 1939 na Pražském hradě zřízen jako součást nacistické Velkoněmecké říše na území Čech a Moravy poté, kdy se od Československa zbaveného svého pohraničního území oddělila samostatné Slovensko.

Zřekli se čs. občanství

Většina obyvatelstva německé národnosti na odtrženém československém území po mnichovské dohodě svou přímou podporou odtržení pohraničního území od Československa podporovala a mnohdy se na něm i přímo podílela. Protiprávní procedurou se zřekli československého občanství a přijali občanství nacistické Velkoněmecké říše. Vstupovali do nacistických policejních složek SS a Gestapa, případně do wehrmachtu. Zabavovali majetek Čechů a Židů, které před tím vyhnali, nebo těch Čechů, kteří se po zabrání pohraničního území Československa sami nuceně přemístili do vnitrozemí. Zapojovali se rovněž s nadšením do policejních složek SS a gestapa i v německém nacistickém protektorátu Böhmen und Mähren.

Ve Velké Británii vzniká exilová československá vláda, která je uznána protihitlerovskou koalici. V čele vlády stojí bývalý čs. prezident Edvard Beneš. Exilová vláda se zapojuje do diskusí protihitlerovské koalice o uspořádání evropských států poté, co budou osvobozeny z německé nacistické okupace. V této souvislosti jedná Edvard Beneš často s britským ministerským předsedou Winstonem Churchillem. V londýnském exilu nejednají o budoucnosti Československa po druhé světové válce pouze Edvard Beneš a ministři exilové československé vlády, ale také bývalí poslanci za Německou sociálně demokratickou stranu v předválečném Československu v čele s jejím předsedou Wenzelem Jakschem. Jaksch se snažil dosáhnout toho, aby území odtržené od Československa po mnichovské dohodě mělo po osvobození Československa z německé nacistické okupace jakousi autonomii, nezávislou na ústřední Československé vládě, popřípadě aby zůstalo nadále součástí Německa a Rakouska. To bylo pro Beneše a čs. exilovou vládu nepřijatelné, a proto Edvard Beneš v červnu 1942 píše Wenzelu Jakschovi dopis, v němž mimo jiné uvedl:

Celé do rastru:

»A: vědecky, geograficky, historicky slovo ”sudetský” znamená zcela něco jiného nežli to, v jakém smyslu se ho nyní používá.

B: slovo to je výrazem politického podvodu, jaký z německé otázky v Československu učinil Henlein a německý fašismus. Chtěl zvláštní terminologií vytvořit politické skutečnosti. Byl to od něho podvod a je to podvod. Snad by bylo možno chápat, když se ze stran jiných chtělo u nás proti podvodné politické agitaci Henleinově působit tím, že se proti tomu reagovalo a termínu toho z důvodů taktických také užívalo. Byla to politická chyba: obtíže se nikdy nevyřeší následováním chyb nebo demagogie odpůrcovy.

Chceme-li se však od henleinismu a nacismu definitivně emancipovat, dělejme to důsledně a nepodléhejme jeho metodám! Vraťme se ke své dobré dřívější tradici!

C: Slovo ”sudetský”, ”Sudetenland”, ”sudeťák” bude navždy v českých zemích spojeno s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným v osudné krizi před a po roce 1938. Musíme se snažit o novou dohodu zbavení se i těch smutných, politicky osudných a pro nás nepřijatelných rekvizit nacistické politiky.

D: Češi po dnešní válce toto slovo nepřijmou, budou je perhoreskovat; a je tudíž v našem zájmu, abychom se včas shodli, že z naší politiky na obou stranách zmizí. Je v zájmu dobré politiky, aby se to nemuselo dělat zákony a nařízeními. Bylo by směšné, kdyby i českoslovenští antihenleinovci a antinacističtí demokraté se po válce mezi sebou hádali o slova a dělali z henleinovského dědictví a z terminologie politické aféry. Soudíme, že naši němečtí občané dobře to uváží a vše potřebné k tomu připraví.«

Ing. Emil KULFÁNEK