V rámci 12. ročníku maďarského divadelního festivalu MITEM předvedli maďarští a slovenští umělci v budapešťském Národním divadle své pojetí slavného deníku, jejž si psala židovská dívka Anne Franková. Jde o experimentální taneční představení, na němž se podílely Národní divadlo Budapešť a Balet Státního divadla v Košicích.
O tom, že existuje festival tohoto názvu, jsem dosud nevěděla a myslím, že o něm nevědí ani čtenáři Naší pravdy. Na MITEM vystupují asi dvě desítky souborů z celého světa. V rámci měsíčního programového cyklu jsou divákům nabízena klasická i současná díla, kde se setkávají zajímavé režijní přístupy i různé divadelní formy. Heslem MITEMu je citát maďarského romantického spisovatele, básníka a dramatika Imre Madácha »Takže i v tomto chladném světě je poezie«.
Nezvyklý název MITEM je zkratkou těchto slov: Madách, I – mezinárodní, Te – divadlo, M – mítink, tedy volně přeloženo Madáchovo mezinárodní setkání divadel.
Maďarský divadelní klasik Imre Madách se narodil roku 1823 v Dolné Strehové (dnes Slovensko). Nejznámějším jeho dílem je divadelní hra ve verších Tragédie člověka. Madách pocházel ze staré šlechtické rodiny, vystudoval práva, filozofii a přírodní vědy v Pešti, byl dokonce poslancem a členem Maďarské akademie věd. Jeho slabé srdce mu však nedovolilo žít déle než 41 let. Zemřel roku 1864 taktéž v Dolné Strehové, kde se nachází jeho muzeum.
Memento mori!
Deník Anne Frankové (v maď. Anne Frank naplója) je úžasné představení uváděné k 80. výročí konce druhé světové války a porážky fašismu a nacismu, je připomenutím hrůz holocaustu. Ve spolupráci baletu košického Státního divadla a Národního divadla Budapešť vznikl pod režijním vedením Ondřeje Šotha nádherný balet s obrovským poselstvím. Šoth, jenž je ředitelem košického divadla, je také autorem scénáře, choreografie a hudební dramaturgie. Dramaturgyní je Zuzana Mistríková. Autory scény jsou Jaroslav a Miroslav Daubravové, kostýmy (přísně dobové, včetně koncentráčnických pruhů) navrhla Ľudmila Várossová. O talentu a velké invenci Ondřeje Šotha svědčí to, že byl spolupracovníkem legendárního Pavla Šmoka a působil jako choreograf v řadě českých, slovenských a dalších zahraničních divadlech.
Měla jsem možnost představení Deník Anne Frankové vidět v budapešťském Národním divadle na konci března. Jde o naprosto strhující večer se skandovaným aplausem na závěr. Přitom scéna byla velmi jednoduchá. Hrály i komín, praktikábly či stůl. Vše se měnilo podle potřeby děje. Po stranách scény stály reflektory, které také plnily různé úlohy a svítili si jimi umělci představující německé nacisty. Při naznačení náletů nebo hledání byl zapojen i stroboskop.
Tanečníci a herci tančili na reprodukovanou hudbu, kterou pro inscenaci pečlivě vybral Ondřej Šoth. Byly to nejen židovské melodie, ale také vhodně zvolené ruchy povelů hlídek SS, vzdalující se zvuky aj.
Děj tanečního představení vychází ze života Anne Frankové. Židovská rodina Frankových se v roce 1942 ukryla do zadního traktu budovy v Amsterodamu, aby nebyla odvlečena do transportu. Anne si od června 1942 psala deník. Bohužel byl úkryt v roce 1944 prozrazen a celá rodina, s výjimkou otce, zahynula v koncentračním táboře. Otto Frank po válce deník své dcery našel a vydal jej. Jde o jednu z nejpůsobivějších knih války.
Ačkoli se závěrečná scéna jeví jako apokalypsa (poházená mrtvá lidská těla), představení slibuje naději. Ano, jako diváci jsme odcházeli z divadla s nadějí nedovolit nikdy, aby lidstvo, a zvlášť děti z celého světa, prožilo hrůzy válek, zabíjení, mučení a strádání, protože představení je holdem životu a kráse, kterou zosobňuje právě dívka Anne.
Je třeba vyzdvihnout ojedinělý výkon mladé maďarské herečky Ilky Siposové. Tanečnice, herečka s hlasovou kulturou (v představení také mluví) je ztělesněním mládí, a přesto podává vyzrálý herecký výkon. Závěrečný aplaus hovořil za vše.
V košické premiéře v roce 2017 se role Anne ujala také vynikající Táňa Pauhofová. Inscenace se v Košicích hraje dosud. (S přispěním mh)
Imre Madách: TRAGÉDIE ČLOVĚKA
Drama o hledání smyslu života, kdy Adam s Evou a Luciferem procházejí dějinami a nacházejí samá zklamání. Madách vysílá divákům poselství: Člověče, věř si, bojuj, vytrvej, po každém pádu vstaň! Toto motto splňuje i smysl festivalu MITEM.
Hra byla v českém prostředí uvedena v roce 1892 v Národním divadle v překladu Františka Brábka a Jaroslava Vrchlického.
Eva VILDMANOVÁ
1 komentář
Ach jo!
Komentáře jsou uzavřeny.