Víc než autor Pygmalionu

Kdo by neznal divácky oblíbenou divadelní hru Pygmalion? Jméno jejího autora snad také z paměti vydolujeme. Ale víte, že George Bernard SHAW byl politicky aktivní a smýšlel socialisticky? Tuhle skutečnost mainstream a možná i školní osnovy úspěšně zatajují.

Irský dramatik, literární a divadelní kritik a politik George Bernard Shaw, jeden z nejvlivnějších autorů moderního světového divadla, se narodil před 170 lety. Většina lidí ho zná jako autora slavného Pygmalionu, podle něhož vznikl ještě slavnější filmový muzikál My Fair Lady s Audrey Hepburnovou a Rexem Harrisonem (a téma svým způsobem zpracoval i Vladislav Vančura v komedii Josefína). Shaw však napsal přes 60 her a nespočet esejů, v nichž se odráží jeho nesmlouvavý postoj ke světu, břitký humor a kritika společenských nešvarů. Shawova tvorba ovlivnila celou generaci dramatiků 20. století, od Bertolta Brechta po Karla Čapka. Byl všestranně fascinující osobností – odmítal přepych, byl přesvědčeným socialistou, zapřisáhlým vegetariánem a abstinentem, zastáncem ženské emancipace a reformy anglického pravopisu a spoluzakladatelem Londýnské školy ekonomie a politologie.

Narodil se 26. července 1856 v Dublinu do protestantské rodiny obchodníka a zpěvačky. Měl starší sestry Lucindu a Elinor. Otec bohužel zkrachoval a propadl alkoholu, matka ho roku 1873 opustila a odjela se svým učitelem zpěvu a dcerami do Londýna, kde začala zpěv vyučovat. George s otcem zůstal, ale už od 15 let se živil sám, pracoval jako úředník v realitní kanceláři. Jednou z jeho povinností bylo vybírání nájemného od obyvatel dublinských slumů, a tak poznal na vlastní oči bídu a beznaděj chudých rodin, což přispělo k jeho levicovému smýšlení. Roku 1876 odjel i on do Londýna a do rodného Irska se nevrátil dalších 30 let. Pracoval jako obchodní jednatel v Edisonově telefonní společnosti a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea. Pět románů, které tehdy napsal, nakladatelé odmítli, ale prosadil se jako výtvarný, hudební a později i literární a divadelní kritik. Jeho recenze v londýnském časopise Svět byly stejně ostré jako vtipné a brzy si získaly pozornost.

Když si přečetl Marxův Kapitál, popsal to jako zjevení, které mu otevřelo oči a přivedlo ho k socialismu. V návaznosti na to založil s ekonomem a publicistou S. J. Webbem Fabiánskou společnost, která usilovala o společenské změny cestou vzdělání a postupných reforem, nikoli revolučním bojem proletariátu, a stal se jedním z jejích řečníků a autorů programových tezí. Tyto myšlenky se později promítly i do jeho dramat. Mezi členy společnosti potkal budoucí manželku, bohatou irskou dědičku a filantropku Charlottu Payne Townshendovou, která se věnovala boji za práva žen. Vzali se a jejich bezdětné a harmonické manželství trvalo 45 let.

Shaw se pokoušel uplatnit i v politice, ale jeho socialistické projevy před volbami do Rady londýnského hrabství roku 1904 voliče spíš odradily. Po první světové válce žurnalisticky i finančně podpořil vládu Sovětského svazu, který navštívil v roce 1931. Další jeho cesta vedla do Jižní Afriky a USA, kde přednášel o znárodnění amerického průmyslu. Úspěch mu přinesla dramata, ve kterých uplatnil svůj kritický a ironický nadhled. Debutoval hrou Domy pana Sartoria (1892), po níž následovala řada vtipných, satirických dramat s dobovými nebo historickými náměty, jako Živnost paní Warrenové, Candida, Pekelník, Caesar a Kleopatra, Svatá Jana či úsměvná komedie o otázkách ženské emancipace Pygmalion. Novinkou, kterou zavedl, byly předmluvy k tištěným vydáním jeho her, vysvětlující hlavní myšlenky díla a obsahující kritiku viktoriánské morálky a zbídačování člověka.

Obdržel Nobelovu cenu za literaturu (1925) a Oscara za nejlepší scénář k filmové adaptaci Pygmalionu (1938), o ceny však nestál. Nobelovu cenu přijal jen na naléhání manželky a peníze věnoval na překlady švédské literatury do angličtiny. Sošku Oscara údajně používal jako dveřní zarážku.

Ve stáří nepřestal psát, ale po smrti Charlotty ztratil zájem o svět. Zemřel v roce 1950 v úctyhodném věku 94 let. (S přispěním mh)

Helena KLUZOVÁ