Archeologové odkrývají pevnostní systém Pohanska

Tuhá zima, která nyní vévodí našim luhům a hájům, není zrovna nejpříhodnější pro archeologickou činnost. Ta se přirozeně soustředí do teplejších měsíců roku. Ovšem i v zimě si můžeme připomenout, jakých úspěchů ve své práci dosahují naši archeologové. Týmy archeologů Masarykovy univerzity (MU) bádají dlouhodobě v oblasti Pohanska. S jakými výsledky?

Co je Pohansko? Obec jižně od Břeclavi na jižní Moravě, kde je doloženo jedno z nejznámějších sídel Velké Moravy. K jeho poznání přispěly archeologické výzkumy, které zde provádí, prakticky nepřetržitě od roku 1958, Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně.

Pohansko lze zařadit mezi nejvýznamnější památky raného středověku nejenom u nás, ale i ve střední Evropě. Terénními výzkumy byly zjištěny rozptýlené nálezy z různých období pravěku, především však bylo prokázáno soustavné osídlení od dob slovanské expanze (6. století) až do první poloviny 10. století našeho letopočtu.

Masivní hradby

Fortifikační (opevňovací) systém velkomoravského Pohanska patří ve střední Evropě k nejlépe prozkoumaným a kompletně zpracovaným, přesto aktuální výzkumy přinášejí nové nečekané poznatky.

Někdejší hradba byla široká úctyhodných 6 až 6,5 metru! Část z ní se dochovala. Výzkumníci patrně identifikovali polohu jedné z bran, která stála hned vedle loveckého zámečku, který zde na přelomu 18. a 19. století postavili Lichtenštejnové. Jde o překvapivé zjištění, protože dosud odborníci očekávali, že tato část opevnění byla právě v souvislosti s budováním zámečku zcela zničena. Vyplývá to z výzkumu expertů.

Opevněná část Pohanska měla plochu 28 hektarů. Délka hradby činila kolem dvou kilometrů. V posledních letech se odborníci zaměřili na jihozápadní úsek hradeb, který byl dosud opomíjen. »Očekávali jsme, že se v tomto prostoru nic nezachovalo, ale nové metody nám ukázaly, že všechno není ztraceno,« uvedl Petr Dresler z Ústavu archeologie a muzeologie FF Masarykovy univerzity v Brně.

Jihozápadní úsek opevnění patří mezi nejvíce poškozené. Původní hradba byla snížena a zplanýrována, přičemž na některých místech došlo k jejímu úplnému odstranění. Archeologové díky systematické práci znají původní podobu opevnění. Hradba o šíři až 6,5 metru měla základový dřevěný rošt, čelní kamennou zeď, týlní dřevěnou stěnu a hlinito-jílovitý násep, kterým procházely spojovací kleštiny z čelní zdi do týlní dřevěné stěny. Výška hradby je odhadována minimálně na tři metry.

»Hradba byla postavena po roce 883, vyloučit nelze ani pozdější datum až v posledním desetiletí 9. století. Dobu jejího zničení požárem předpokládáme v turbulentním období počátku 10. století. Rabování destrukce čelní zdi a likvidace svrchní části násypu jádra hradby nelze zatím s jistotou datovat,« uvedl Dresler.

V souvislosti s poznatky z výzkumu zámku v Břeclavi z posledních let je ale velmi pravděpodobné, že kámen čelní kamenné zdi a její destrukce byl rabován již v 11. století v souvislosti se stavbou opevnění blízkého hradu a snad i později, např. při stavbě kostela v Břeclavi, který byl podle petrografické analýzy postaven ze stejného kamene.

Fakt, že se část opevnění zachovala v téměř neporušené podobě, odborníci přisuzují skutečnosti, že areál velkomoravského hradiště patřil k majetku držitelů břeclavského hradu a zámku. »Díky tomu nebyl kámen rabován tak intenzivně, jako tomu bylo v případě Valů u Mikulčic. Pokud k odtěžení kamene docházelo, muselo se tak dít pod přímou kontrolou majitelů panství,« uvedl Dresler. Podle něj se zdá, že kámen z hradby nepoužili ani Lichtenštejnové při stavbě zámečku, protože v tomto případě jde o materiál, který petrograficky náleží k jinému zdroji kamenné suroviny než kámen z hradby, který byl těžen v prostoru Holíče a Skalice na slovenském břehu řeky Moravy.

Archeologové také patrně určili místo, kde se s vysokou pravděpodobností nachází jižní brána do centrálního areálu. Stála jen kousek od zámečku v místě dnešní silnice. V budoucnu se archeologové zaměří na poznání konstrukce brány a na novou, doposud neznámou, opevněnou lokalitu, kterou nedávno objevili pár stovek metrů severně od Pohanska. Na průzkumu v lokalitě Pohanska se podílejí odborníci z různých oborů, také dějin umění, antropologie, genetiky, geologie, klimatologie, botaniky, geofyziky či jaderné fyziky. Výzkumy dále pokračují. (mh,vž)