Andrej Jeremenko: »Během celé války se vojska 4. ukrajinského frontu nesetkala s tak hluboce členěnou a propracovanou obranou jako při bojích o Ostravu.«
V prosinci 1944 Němci zaskočili Spojence na západní frontě ofenzívou v Ardenách a Churchill požádal Stalina o pomoc v podobě »nějaké ofenzivy«. Stalin žádosti vyhověl a uspíšil Viselsko-oderskou operaci, která začala v lednu 1945. Souběžně probíhala i Vídeňská a zejména Berlínská operace. Součástí jarních ofenzív Rudé armády (RA) byla i ofenzíva mající za cíl dobytí Ostravy.
Ostravská operace (též Ostravsko-opavská) byla ofenzíva Rudé armády probíhající od 10. března do 5. května 1945. Spočívala v útoku Rudé armády a jednotek 1. čs. armádního sboru v SSSR směrem do Slezska a na severní Moravu a průniku na území Československa. Při plánování útoku byly vzaty do úvahy i skutečnosti, že hlavní cíl – Ostrava a Ostravsko-karvinská uhelná pánev – je velké průmyslové centrum s velkým významem pro poválečnou obnovu Československa. Bylo též nutno počítat se silnou obranou Němců, kteří mohli využít pohraniční opevnění z předmnichovské republiky.
Význam
Po obsazení německého Porúří západními Spojenci mělo Ostravsko pro Třetí říši klíčový strategický význam. Tvořilo 30 % celkové průmyslové produkce se strategickou výrobou litiny a oceli a specifickými nenahraditelnými průmyslovými technologiemi, umocněné strategickou dopravní polohou. V rámci protektorátu Čech a Moravy zajišťoval zdejší průmysl 97 % výroby koksu, 70 % těžby uhlí, 67 % výroby surového železa a 52 % výroby válcovaného materiálu. Hitler vydal rozkaz držet Ostravu za každou cenu a v žádném případě z této strategicky a ekonomicky důležité oblasti neustupovat.
Plán a rozložení vojenských sil
Operace Rudé armády měla poutat vojenské a materiální síly německé armádní skupiny Mitte polního maršála Ferdinanda Schörnera a být koordinována s činností levého křídla 1. ukrajinského, 1. a 2. běloruského frontu Rudé armády na Berlín na území Polska, a postupem 2. ukrajinského frontu přes Maďarsko–Bratislavu–Vídeň na Brno.
Průlom důmyslným obranným systémem byl svěřen 4. ukrajinskému frontu RA armádního generála Ivana J. Petrova. Plán Ostravské operace byl schválen 17. února 1945 a jeho součástí byl také postup jednotek 1. čs. armádního sboru v SSSR ze Slovenska přes Žilinu na Kroměříž.
Rudá armáda
Generál Petrov měl k útoku na Ostravu k dispozici 38. armádu generálplukovníka Kirilla Moskalenka (pravé křídlo: Ostravsko, Opavsko), 1. gardovou armádu generálplukovníka Andreje Grečka (střed: Ostravsko a Hlučínsko), část 18. armády generálporučíka Antona Gastiloviče (levé křídlo: Karvinsko, Těšínsko) a 8. leteckou armádu generálporučíka letectva Vasilije Ždanova. Zpočátku měly 2571 děl a minometů, 4337 kulometů, 184 tanků a samohybných děl, 410 letadel, u Ostravy, Opavy a Těšína okolo 130–150 000 mužů.
První československá samostatná tanková brigáda byla doplněna na plný stav 63 tanků a společně s praporem samopalníků dohromady čítala 1528 vojáků pod velením podplukovníka Vladimíra Janka. Byla převelena ze Slovenska k sestavě 38. armády. Současně byla do boje zapojena 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR pod velením plukovníka Ludvíka Budína (příslušníkem byl i Richard Hausmann, prošel Francii, Anglii a SSSR, zúčastnil se leteckých soubojů v oblasti Odry; po válce začal psát pod pseudonymem Filip Jánský, proslavil ho román Nebeští jezdci, v r. 1968 zfilmován režisérem Jindřichem Polákem).
Útočící vojska měla na začátku operace převahu, ta však nebyla nikterak zdrcující; 4. ukrajinský front sestával z přibližně 255 000 mužů, 180 tanků a samohybných děl, 3000 děl a minometů a 410 letadel. Oproti předcházející Viselsko-oderské operaci, kde měla Rudá armáda převahu přibližně 5:1, je poměr sil necelých 2:1 relativně malý.
Německá armáda
Obranu tvořila armádní skupina Heinrici složená z jednotek wehrmachtu, Waffen-SS a zbytky 1. maďarské armády. V sestavě dominovala 1. tanková armáda generálplukovníka Gottharda Heinriciho. Zpočátku ji doplnilo osm pěších divizí, dvě bojové skupiny, tři samostatné pluky a 16 samostatných praporů, o síle 150 000 mužů, které disponovaly 1500 děly a minomety, 100 tanky a samohybnými děly a 120 letouny. Bojovou sílu Němců také zvyšoval rozbahněný terén kolem řek Odry a Olše, i zbytky opevnění předmnichovského Československa. Ve Slezsku se aktivně zapojil také Volkssturm, který ale neměl příliš vysokou bojovou hodnotu.
V průběhu bojů se poměr sil měnil. Němcům postupně přicházely posily v podobě jednotlivých divizí, sovětská strana nasadila 60. armádu a 31. tankový sbor.
Tanky a letadla v operaci
Na konci března 1945 měli Němci 135 tanků a velký počet samohybných děl, zatímco Rudá armáda disponovala pouze 90 tanky. Nově zapojená československá tanková brigáda s 63 tanky se stala tahounem celého 4. ukrajinského frontu RA.
V operaci obě strany použily letectvo. Sovětská armáda se svými 410 letadly měla jasnou převahu nad Němci, kteří měli k dispozici 120 strojů. Součástí RA byli českoslovenští letci v podobě 1. československé smíšené letecké divize s dvěma stíhacími a jedním bitevním plukem. Celkem sovětští a českoslovenští letci v rámci operace strávili ve vzduchu 515 hodin, svrhli 3700 pum, vystřelili 600 raket a 12 000 dalších střel různého druhu.
Ostravská operace měla několik fází. Na základě vývoje vojenských operací u Berlína, Bratislavy a před Vídní vydal generální štáb RA rozhodnutí zastavit operaci, přehodnotit celkový plán, posílit sestavu a dobýt co nejdříve Opavu i Moravskou Ostravu.
Hlavní část operace, která měla za cíl osvobodit samotné srdce regionu, vypukla 15. dubna 1945 v 10 hodin dopoledne. Němci byli nejdřív podrobeni déle než hodinu trvající dělostřelecké palbě, potom je napadla 38. armáda, jejíž součástí byly i československé jednotky, včetně tankové brigády a letecké divize.
Po těžkých bojích byla Ostrava osvobozena 30. dubna a jako první se do města probili tankisté 1. čs. tankové brigády. Vjeli do centra, které však bylo sině poškozeno leteckým bombardováním spojenců. Při bojích v Ostravě zahynul Miloš Sýkora, který zabránil Němcům vyhodit do vzduchu most přes řeku Ostravici, který dnes nese jeho jméno. U mostu je umístěn památník Miloše Sýkory a tank č. 051 čs. tankové brigády, který jako první přejel most přes řeku Ostravici a pak byl zasažen nepřátelskou střelou.
Bombardování Ostravy
Tragické bombardování z 29. srpna 1944 bylo první mohutnou bombardovací akcí Ostravy v celém průběhu II. světové války. Mezi 10.45 a 11.55 hodin nalétávalo na Ostravu v pěti vlnách 400 bombardérů od 15. letecké armády amerických vzdušných sil. Hlavním cílem amerického náletu byly ostravské rafinérie, železárny, doly, železniční uzly a nádraží, muniční sklady. Jenže více než průmyslové cíle zasáhly bomby obydlené oblasti, samotné centrum Ostravy, ale také části Vítkovic nebo Zábřehu, kde je dodnes ulice pojmenovaná V troskách.
V Ostravě bylo napočítáno celkem 409 mrtvých, 123 domů bylo zcela zničeno, 750 těžce a 725 lehce poškozeno, bez přístřeší zůstalo 1256 osob. Celkový počet obětí, včetně obcí mimo Ostravu, je přes 540. Do konce války město zasáhlo dalších třicet spojeneckých náletů, ale žádný už nedosáhl ničivosti toho ze srpna 1944.
Svatomír RECMAN
FOTO – archiv autora, autor a Monika HOŘENÍ
