Bolest obětí zneužívání v církvi by měla být slyšet, říká jedna z nich 23letý Adam Hnida

Třicet kilometrů dlouhou pouť z karvinské fary k biskupství v Ostravě absolvoval v sobotu 14. června 23letý Adam Hnida, který se nebál vystoupit s pravdou ven a přiznat, že se stal obětí sexuálního zneužívání ze strany církevního představitele. Svou poutí chtěl upozornit na bolest, kterou si oběti podobných činů nesou a která si zaslouží být slyšena.

Sedmihodinová pouť je osobním vyjádřením solidarity Adama s oběťmi všech forem zneužívání v katolické církvi. On sám je obětí sexuálního násilí ze strany katolického duchovního.

»Rozhodl se jít pěšky z karvinské fary až k biskupství v Ostravě, neboť jde o symbolický rozměr – na faře jsem byl znásilněn a biskupství spolu s farností se vůči mně provinilo tzv. sekundární viktimizací (situace, kdy instituce místo pomoci přispěly k dalšímu traumatu – pozn. red.) Cesta dlouhá skoro 30 kilometrů není jen o vzdálenosti. Je o bolesti, kterou jako oběti neseme v těle i duši – a která si zaslouží být slyšena,« uvedl Hnida.

Svůj příběh už několikrát veřejně sdílel, a to, jak uvádí, nejen kvůli sobě, ale především kvůli těm, kteří si procházejí něčím podobným.

Adam chce svým putováním připomenout, že odškodnění a lidský přístup by měly být samozřejmostí, nikoli výjimkou nebo něčím, co musí oběti vybojovávat. »Chci, aby se oběti zneužívání v církvi necítily samy. Chci, aby jejich bolest byla slyšet. Chci církev, která se nedívá stranou, ale skutečně naslouchá a jedná. Každý krok mé cesty je pro ně,« zdůraznil.

Na tahu je Ústavní soud

O případu Adama Hnidy Naše pravda už informovala (viz č. 9/2025). V roce 2021 byl znásilněn svým farářem na faře. Případ policie odložila pro nedostatek důkazů, ačkoli měl Adam i lékařskou zprávu potvrzující znásilnění. Po církevním vyšetřování biskupství uznalo laicizaci faráře (laicizace = zesvětštění, tj. propuštění duchovního ze stavu duchovenstva – pozn. red.) a připustilo, že se znásilnění stalo, avšak po celou dobu byla komunikace s biskupstvím pomalá a netransparentní.

Adam věří, že jeho putování může být dalším impulsem k tomu, aby se česká katolická církev postavila čelem ke svým selháním, otevřela své archivy nezávislé komisi a zajistila skutečnou pomoc obětem.

O případech sexuálního zneužívání v církvi se začalo více mluvit poté, co Česká republika přistoupila k ratifikaci Vatikánské smlouvy. Oběti sexuálního zneužívání v církvi opakovaně upozorňovaly na to, že smlouva zavádí do českého právního řádu prvky kanonického práva, což může ohrozit vyšetřování zločinů zneužívání a že rozšíření zpovědního tajemství ohrozí možnosti prošetřování těchto zločinů. Vyzývaly zákonodárce, aby smlouvu se Svatým stolcem neschválili, avšak marně. Smlouvu již schválily obě parlamentní komory, chybí už jen podpis prezidenta republiky.

Poslední možností, jak nedovršit ratifikaci smlouvy, je Ústavní soud, na který se obrátila skupina 17 senátorů. ÚS by podle nich měl rozhodnout o tom, zda je smlouva lidskoprávní, a stane se tedy součástí českého ústavního pořádku. Pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva je v rozporu s ústavním pořádkem, bude jeho nález bránit ratifikaci do doby, než bude nesoulad odstraněn.

(jad)