»Bude nás třeba,« říkají v Jako doma

Obecně prospěšná společnost Jako doma – Homelike, o které jsme v Haló novinách několikrát psali v rubrice Ženy a společnost, oslavila letos v dubnu své desetiletí. Ten čas ale letí! Muži a ženy, kteří v této pražské organizaci z titulu svého zaměstnání nebo jako dobrovolníci pomáhají, díky čemuž mnoho žen dříve bez domova nekončí na ulici a pracuje, si za svou činnost zaslouží uznání. Těch, co se těmto ženám třeba jako sociální či terénní pracovníci a pracovnice věnují, není málo.  

S některými jsem se seznámila na oslavě v Kampusu Hybernská v Praze. Zajímavá byla například dvojice sympatických lidí, kteří s ženami bez domova vedou komunitní zahradu, pěstují bylinky, rostlinky apod. Součástí jarní akce však byly především vážné věci, třeba diskuse o tom, jak důležité je eliminovat bezdomovectví, jaké to je být bezdomovkyní, jaká byla cesta mnohých těchto žen ze dna lidské společnosti zase nahoru do důstojných podmínek. Přišli i někteří představitelé hlavního města, které by tento negativní jev, tedy bezdomovectví v Praze, mělo hlavně řešit. Ale samozřejmě nechyběla ani neformální oslava, hudba, zpěv, zábava, veselí.

Občerstvení zajistily »staré známé« Kuchařky bez domova. Vaří hlavně velmi chutná a finančně dostupná veganská jídla. Své kulinářské výrobky prodávají na různých příležitostných akcích, farmářských trzích apod., a pravidelně v Jídelně Kuchařek bez domova v Brožíkově 6 v Praze 5. 

Neformálnost je patrná z mnoha aktivit, které v Jako doma podnikají. Například klientky Jako doma vydávají své noviny – Bezdomoviny. I vlastní program narozeninové párty se hemžil vtipnými výrazy jako Superhrdinská konference na téma krize (ženy bez domova, které se svou situací něco aktivně dělají, jsou totiž nazývány neviditelnými superhrdinkami), Módní přehlídka žen z komunitního centra či Dražba uměleckých kousků…

Nadechnout se na další desetiletí

*Máte přehled, kolik je žen bez domova v hlavním městě ČR? Kdy se tento jev, ženské bezdomovectví, objevil?

Bezdomovectví se určitě více rozrostlo po pádu »komunismu« a nové statistiky bohužel nemáme. V roce 2011 bylo v Praze cca 2300 žen bez domova a čísla rostou. A spousta žen, ale jistě i mužů na ulici není moc vidět – to je skryté bezdomovectví. Popřípadě bydlí v nejistém bydlení, jako třeba v ubytovně, u kamarádů…

*Co je podle vašich poznatků hlavní příčinou toho, že některé ženy se dostanou na ulici?

Násilí, chudoba, psychické problémy, ztráta dětí, závislosti.

*Jaká by měla být opatření města/státu, aby ženy nepropadaly do bezdomovectví? A jsou tato opatření uskutečňována?

Mně tu chybí především sociální bydlení, prostě více sociálních bytů a větší podpora sociálně vyloučených lidí, lepší sociální systém. Určitě se alespoň trochu rozjíždí v ČR tzv. housing first, tak to je fajn.

*Jak se řeší specifické případy: ženy bez domova s dětmi, ženy se čtyřnohým mazlíčkem, ženy na invalidním vozíku?

Pokud jsou děti, tak by měly jít do azylových domů pro matky s dětmi, další možností je požádat o sociální byt. Jsou-li pejsci, no – tam většinou zůstávají na ulici, ale už i zde se to maličko posunuje. Jedna z magistrátních nocleháren má první pokoj, kde může být i pes. Invalidé a chronicky nemocní – jsou tu dva azylové domy pro seniory, konkrétně pro vozíčkáře je jen jeden azylový dům v Záběhlicích, takže je věčně obsazen a dlouho se čeká na přijetí.

*S nelibostí sleduji, kolik je žebrajících lidí v našem hlavním městě, což je pro tuto velmi bohatou metropoli ostudné. Současně však nevím, nejedná-li se o podvodníky. Jaký na to máte názor?

Pro některé lidi je to způsob výdělku, hlavně při závislostech na nelegálních i legálních drogách. Podvodníci zde bývají z Rumunska – někdy to je i organizovanější skupina lidí.

*Když vnímavý člověk uvidí na ulici ženu bez domova, jak jí může reálně a správně pomoci?

Těžká otázka, záleží jaké má konkrétní trable, je to určitě individuální. Ale je dobré vědět, kam třeba ženy odkazovat pro pomoc, do jakých center. Do center darovat konkrétní věci jako oblečení, spacáky, stany a hygienické potřeby – menstruační vložky, vložky proti inkontinenci, spodní prádlo, ponožky, boty. Někdy je fajn, když vás prostě jen někdo poslouchá a neodsoudí.

Monika HOŘENÍ