Tzv. nátlakový Němec hrabě Alois Serényi (1893-1957) získal v rozporu s prezidentskými dekrety československé občanství (in memoriam). Touto problematikou se dlouhodobě zabývám a vše, co uvádím níže, mám doloženo svou badatelskou činností.
Vše začalo již za první Československé republiky. Pan hrabě se sice přihlásil k československé státní příslušnosti, ale stýkal se převážně s Němci, henleinovci, a dokonce s pozdějšími nacisty. Celá léta jezdil na dva henleinovské, později nacistické zámky, a to do Hrušovan nad Jevišovkou a do blanenských Lysic.
Majitelé těchto zámků byli zásadně protičeskoslovenští. Majitel Hrušovan (německého Grussbachu v pozdějších tzv. Sudetech) byl krutý henleinovec a později nacista hrabě Khuen-Belasi-Lützow, který se od monarchisty dopracoval k nacismu a byl po osvobození odsouzen za vzpouru své henleinovské jízdní divize proti ČSR. Majitelem Lysic byl Albrecht Boguslaw Dubsky, henleinovec a pozdější nacista, komisař pro němectví na panství Lysice, příbuzný nacistů rodiny Dubsky z Hoštic, odsouzený po osvobození a vypovězený z Československa do Rakouska. Alois Serényi na oba zámky jezdil od 30. let až do roku 1945. Nejdříve s první a poté s druhou manželkou. Nevěřící se ptá: Dokažte to! Důkaz je jednoduchý.
Při historickém průzkumu, který kompetentní orgány neprovedly(!), jsem narazil na neprůstřelný důkaz. Na projevy osobnostní vůle šlechticů – na podpisy v zámeckých návštěvních knihách obou zámků. Neznám právníka, který by takové projevy osobnostní vůle ke styku s henleinovci a nacisty popřel. Tyto knihy chová státní archiv. Jsou úředně ověřeny. Finito.
Existují další důkazy
Je to především úřední protest proti udělení čs. Občanství hraběti Aloisovi Serényimu z roku 1945. Tehdy předseda MNV Lomnice, což bylo druhé panství Serényiho vedle Luhačovic, protestoval proti udělování čs. občanství jak hraběti, tak i jeho dcerám. Dcery byly členkami RAD (Reichsarbeitsdienst, Říšská pracovní služba), čímž se chlubily, a jedna z dcer dokonce jako nezletilá na Hitlerovy narozeniny vstoupila do NSDAP. Dokázal to brněnský badatel dr. P. Stehlík v knize, kde publikoval registrační kartu NSDAP dcery s registračním číslem NSDAP.
Předseda MNV Lomnice dále potvrdil, že hrabě ani dcery a manželky nehovořili řádně česky. Dcery měly německou výchovu vychovatelky von Sporn a nacisty Zeitsbergera a děti rodina posílala zásadně do německé školy v Brně. A tato fakta vyšetřovací komise ONV Uherský Brod zcela pominula již roku 1945! Protest je úřední listina se všemi náležitostmi a chová ji opět státní archiv.
Další důkaz nadržování germanizaci na panství Lomniceje německy psaný dopis v době ohrožení republiky hraběte Aloise Serényiho kandidátu správcovství panství, henleinovci a později nacistovi jménem Kowařowski. Ten se později stal na další písemný příkaz hraběte Aloise Serényiho hospodářským inspektorem panství a založil v místě nacistickou buňku.
Hrabě, který se v Luhačovicích stal akcionářem a místopředsedou správní rady Lázní Luhačovice, pozdravil vstoje s bratrem Rudolfem, členem správní rady, odkaz Heydricha a sliboval věrnost Říši podle zápisu správní rady. To vše ovšem tehdejší vyšetřovací komise ONV Uherský Brod opět pominula.
Co vyšetřovací komise zkonila?
Otázka tedy zní: Co se tehdy stalo, že byl pan hrabě nakonec osvobozen z vyšetřování? Toto: Vyšetřovací komise ONV Brod zkoumala pana Serényiho podle nesprávného dekretu č. 16/1945 Sb. Proč? Protože takto mohl být pan Serényi osvobozen.
Dekret č. 16 ukládal sankce vůči válečným zločincům a funkcionářům nacistických složek. A toto pan hrabě Serényi ke své cti nikdy nebyl. Byl podle dalších zpráv vyšetřovacích referentů Luhačovic pouze údajně »člen NSDP bez funkce« a rovněž údajně člen nacistické složky Volkssturm. A na to se dekret č. 16 nevztahoval.
Co zkonila vyšetřovací komise ONV Brod?
- Za prvé: Komise měla povinnost prověřit členství hraběte Aloise Serényiho v NSDAP a ve Volkssturmu, jak to hlásil referent bezpečnostní komise lázní. Nehnula prstem.
- Za druhé: Komise si měla opatřit vyjádření MNV Lomnice o chování rodiny a hraběte na druhém panství. Nehnula prstem.
- Za třetí: Komise si měla opatřit zprávy o netečnosti hraběte k žádostem o pomoc před Němci dvou luhačovických občanů, kterou hrabě – na rozdíl od údajné pomoci jiným – vědomě odmítl s tím, že nemůže podporovat komunisty. Komise nehnula prstem.
- Za čtvrté: Komise měla prověřit činnost hraběte ve správní radě s jeho bratrem a 4procentní dividendy z činnosti lázní z Heydrichova daru lázním na pobyt otrockých dělníků zbrojovek. Komise nehnula prstem.
- Za páté: Komise měla prověřit spolupráci Aloise Serényiho s baronem Uexküllem, funkcionářem Konstantina von Neuratha pro hospodářský a cizinecký ruch, publikovanou i v protektorátním tisku. Komise nehnula prstem.
Vzato z pohledu právního, komise projevila hrubou nedbalost řádného hospodáře vzhledem ke zjištění dokladů o nacistické příslušnosti vyšetřovance a vzhledem k zajištění konfiskace majetků, připadlých dekretálně státu (později samosprávě). Toto se opakovalo i po převratu v roce 1989 vzhledem k tzv. restituci.
A tak bych mohl pokračovat i dál, ale to nechme na jednání kompetentů. Pravdou je, že Zastupitelstvo Luhačovic se po dlouhé době odhodlalo podat trestní oznámení na rozhodnutí jistého ministerského úředníka, jenž způsobil, že úřednice Krajského úřadu Zlín nakonec povolila a udělila čs. občanství in memoriam zesnulému Aloisi Serényimu, což vedlo k restituci jeho potomků z rodu Thienenen-Adlerflycht, neboť Serényiho dcera se provdala za barona von Thienenen-Adlerflycht. Jeden člen tohoto rodu je rovněž podepsán na zámku Emmahof v Hrušovanech u nacisty Khuena-Belasi-Lützowa). A tato restituce poškodila vážně nejen město Luhačovice, Lesy České republiky, ale i místní podnikatele.
Co činili orgánové na trestní oznámení? Zatím je odstrkují od sebe a přehazují jako vřelý brambor. Dnes ovšem již značně vychládající… Takže na otázku, kdo byl hrabě Alois Serényi, můžeme zatím odpovědět takto: Byl to souběžec třetí říše (podle terminologie Mezispojenecké kontrolní komise Mitlaufer), podle nás legionářů kolaborant Říše, i když v žádném případě válečný zločinec.
Takže se na něj dodnes vztahují například dekrety č. 12, 33, 100 a 108, a právě tyto dekrety, které by vedly ke ztrátě čs. občanství a konfiskaci celého majetku, komise ONV Brod neuplatnila. A když Alois Serényi v roce 1948 podruhé, tentokrát úspěšně, uprchl do zahraničí, už se pak nic nezkoumalo. A nezkoumalo se řádně do všech důsledků ani v letech po převratu 1989. Důsledkem je nepravá restituce, která obrovsky poškodila samosprávu i občany.
Nebo si máme myslet, že naše orgány se budou stále v této věci chovat jako ve filmu Srdečný pozdrav ze zeměkoule, kde se dva mimozemšťané ptají, co budou dělat jejich nadřízení, a sami si odpovídají: »No, vždyť je znáte! Nic.«
Jiří JAROŠ NICKELLI
Autor je promovaný historik. Je dokumentátorem restitučních kauz, člen Jednoty ČsOL Brno II, emeritní předseda Historicko-dokumentační komise ČSBS Boskovice a emeritní člen Historicko-dokumentační komise ÚV ČSBS.
Popiska:
Alois Serenyi s baronem von Uexküllem na setkání hospodářské skupiny Lázní Luhačovic v Luhačovicích v roce 1941. Serényi v přední řadě uprostřed vedle Uexkülla a jeho manželky. Snímek z dobového tisku. FOTO – archiv autora
