Dekolonizace je dlouhá a bolestná kapitola

520

Nic nového pod sluncem, říkali naši předkové. Kolón na počátku našeho letopočtu býval ve starém Římě nájemce půdy. Využíval práci otroků. »Zámořské objevy« však daly základu slova kolón jiný význam.

V roce 1925 vydali pánové J. Brunclík a F. Machát (oba akademicky vzdělaní) Zeměpisný atlas pro školy střední, ústavy učitelské a školy obchodní. Vše v nakladatelství V. Neubert a synové na Smíchově. Atlas obsahuje 58 brilantních, podrobných a barevných map celého světa s bohatými vysvětlivkami a grafy.

Svět se změnil. Z dnešních politických map zmizely tzv. osadní državy, dnes říkáme kolonie. Opravdu ze světa zmizely?

Pro britské kolonie zvolili rudou

Mapy světa se doslova červenají. Velká Británie »hospodařila« na jedné čtvrtině souše. Anglická rozpínavost počala se střídavými úspěchy víceméně expanzí do Irska, Skotska, Walesu a Francie.

Impérium, které v roce 1921 ovládalo 458 000 000 »duší« se tvořilo od panování Jindřicha VII. (vládl v letech 1485-1509). Šikovně kombinovalo dobyvačné války, otrokářství a obchodní praktiky.

Severní Ameriku a karibské ostrovy Britové kolonizovali od 17. století. Austrálii, původně vězeňskou kolonii v Sydney a okolí, od roku 1788. Jak do amerických kolonií, tak do Austrálie a Oceánie proudily tisíce britských kolonistů. Nelze zapomenout, že Britové systematicky ničili původní obyvatele a nahrazovali je africkými otroky. Při cestách po mořích zahynul každý sedmý Afričan.

Postupné podmanění Indie souviselo s rozvojem obchodu a Východoindickou společností (rok 1600). Ovládali místní vládce buď korupcí, nebo tvrdou represí. Krvavě potlačili indické povstání v roce 1857. Královna Viktorie se prohlásila za císařovnu Indie. K získání vlivu v Číně pomohl obchod s opiem.

Nové dělení světa skončilo Velkou válkou (první světovou válkou) a konferencí ve Versailles.

Ještě v polovině 19. století byl africký kontinent z velké části neprobádaný a hlavně nerozdělený. Pouze dva státy měly jakousi samostatnost – Etiopie a Libérie. Na sklonku 19. století hovoříme o tzv. honu na Afriku:

* v západní Africe Britové ovládli Ašantskou říši – území dnešní Ghany (1896);

* v severní Africe roku 1882 obsadili vojensky Egypt a roku 1885 Súdán po sporu s Francií;

* v jižní Africe ovládli prakticky vše za cenu velmi krvavé burské války.

Po Velké válce nastalo poslední britské vzepětí k rozšíření koloniální nadvlády. Vznikl Britský mandát Palestina. Dále ovládli bývalé německé kolonie v Africe (Německou východní Afriku, Togoland a Německou jihozápadní Afriku). Na východě pak Německou Novou Guineu. V roce 1922 vyhlásilo samostatnost Irsko a formálně Egypt.

Dekolonizace britského impéria je dlouhá a bolestná kapitola. S jistou nadsázkou lze tvrdit, že probíhá dosud. Po druhé světové válce ztratilo statut světové velmoci. Vše neprobíhalo v rukavičkách. Krvavá válka mezi Indií a Pákistánem (1947), Barma, Cejlon (1948), boje o Izrael (1948), Malajsii (1957), Kypr (1960), Maltu (1964) a Brunej (1984).

Šedesátá léta 20. století jsou roky Afriky: Ghana (1957), Nigérie (1960), Sierra Leone, Tanganika (1961), Uganda (1962), Keňa, Zanzibar (1963), Gambie (1965), Botswana, Lesotho (1966), Svazijsko (1968). Prakticky všude samostatnost komplikovali »bílí osadníci«, majitelé půdy. Apartheid v Jihoafrické republice trval do roku 1994.

Samostatnost si vynutily i státy v Karibiku: Jamajka, Trinidad a Tobago (1952), Barbados (1966). Až v roce 1997 skončila nájemní smlouva v Hongkongu. Byl vrácen Číně. Otazníky visí nad Falklandy a Gibraltarem.

Výčet koloniálních válek nekončil nikdy pouhou samostatností. Za britským impériem jsou miliony mrtvých. Ne bezdůvodně britské úřady ničily dokumenty z minulosti v tzv. Operace dědictví. S jistými rozpaky můžeme sledovat cesty britského panovníka Karla III. po »říši, nad kterou slunce nezapadá«. Nemá tam co dělat a místní i protestují.

Příklad pro ilustraci: Fidži v jižním Pacifiku, východně od Nového Zélandu. Více jak polovina obyvatel pochází z etnik, které tam žily před příchodem Evropanů. Druhá polovina jsou tzv. Fidžijci (Indové), které přesídlili. Britové extenzivně zakládali plantáže cukrové třtiny. Domorodci se bránili. V roce 1966 získalo Fidži samostatnost. Mezietnické napětí trvá dosud. Britské dějiny můžeme stěží označovat za »Pax Britannica« – »Britský mír«.

Francouzské kolonie šrafovali fialově

Francie je koloniální »dvojka«. Tamní šlechta se angažovala od středověku na křížových výpravách. I když nešlo zpočátku o kolonie klasické, měla vliv v nilské deltě, Svaté zemi a na Kypru. Později konkurovala v Severní a Jižní Americe, Karibiku, Indii a hlavně v severovýchodní Asii. Rozsah byl obrovský – 24 000 000 km2. V první etapě (cca 16. a 17. století) Francie narážela v Jižní Americe a Karibiku na velký odpor Španělů a Portugalců. Proto se orientovala převážně na sever. Kolonisté osídlili povodí řeky Svatého Vavřince. Založili i město Québec. Za území »francouzského krále« prohlásili území kolem řeky Mississippi a vyhlásili zájmové území tzv. Louisiany. Věnovali se menším a výnosným ostrovům v Karibiku a dnešní Francouzské Guyaně. Nelze nevzpomenout pro Francii tvrdé a nelidské využívání práce afrických otroků.

Za určitý mezník se považuje rok 1830. Francie, opět velmi krvavě, obsadila Alžírsko. Pro Francii začala tzv. druhá koloniální expanze. Nepodařila se okupace Mexika, ale Francie pevně a na dlouhá léta získala tzv. Francouzskou Indočínu – dnešní Vietnam, Kambodžu a Laos. Ve stejné době získala i velká území v Africe. V roce 1912 se pod francouzský protektorát dostalo i Maroko. Po Velké válce »zdědila« německé kolonie.

Po druhé světové válce se Francie nikdy nesmířila s procesem národně osvobozeneckého boje za samostatnost a tzv. dekolonizací. Mementem zůstávají krvavé války ve Vietnamu, Kamerunu a Alžírsku. Mezi tzv. francouzská zámořská území dnes patří některé ostrovy a Fr. Guyana.   

Itálie nazývala získaná území honosně

Pokud zůstaneme u atlasu z roku 1925, jsou anektovaná italská území označována modře. Jde o rozsáhlá území Libye (1 750 000 km2) a tzv. Italského Somálska. Patřilo tam také území Eritrey. Po velmi trapné válce v roce 1936 obsadila Itálie i území Etiopie a vznikla tzv. Italská východní Afrika. Statečnost Etiopanů vstoupila do historie. Příměru o »bosých Habešanech«, kteří se urputně bránili italské přesile i primitivními zbraněmi, použil poslanec Klement Gottwald v projevu před parlamentem 22. září 1938. ČSR se vzdala, ač byla v té době dokonale vyzbrojena a občané odhodlaní republiku bránit.

Itálie neobvykle masivně dotovala svá území v Africe tzv. »demografickou kolonizací«.

Na území »afrického rohu« se postupně přestěhovalo 165 000 italských osadníků a do Libye 150 000. Italská koloniální říše skončila až v roce 1947, kdy se poražená Itálie oficiálně kolonií vzdala.

Německá koloniální říše

…z pochopitelných důvodů v atlase uváděna není. Německo ztratilo kolonie bezprostředně po Velké válce. Výčet je dlouhý. Rozsáhlá území ovládalo Německo na Nové Guinei (1885-1914), v Africe (1885-1919) a své zájmy mělo i v Číně.

V době vlády císaře Viléma II. si počínalo Německo velmi agresivně. Hovořilo o »místu na slunci« mezi velmocemi. Vedle již zmíněných belgických »pánů« patřili Němci mezi tvrdé kolonizátory. Museli čelit častým vzpourám a povstáním domorodého obyvatelstva. Vyhubili na 80 % původních obyvatel dnešní Namibie – Hererů. S výjimkou Toga nebyly německé kolonie výnosné. Se zánikem koloniálního panství se Němci nesmířili.

Autorovy rozpaky    

Jsem ve vážných rozpacích. Můžeme události vykládat jen v duchu zeměpisného atlasu z roku 1925? Vznikl nový termín neokolonialismus. V praxi byl a je uplatňován asi v třicítce zemí. Do které »mapy« zařadit dobývání území dnešních Spojených států od východního pobřeží po západ? Patřilo přece »rudochům«, jak je nazýval Karel May. Stejně tak mapa Sibiře se začala plnit teprve po podmanění místních kmenů. Dnes se uvažuje o vysídlení Palestinců…

Jaroslav ŠTRAIT