Ačkoliv je Evropa považována za kolébku moderní civilizace a kultury, dnes se v globálně měnícím se větě ocitá v situaci, kdy se její role mění a ona se musí rozhodnout, kam dál bude směřovat. Ačkoliv se řadí na Západ, respektive globální Sever, je ekonomicky i průmyslově čím dál více závislá i na zemích globálního Jihu, zejména Číně. Vznikají tak tlaky a rozepře mezi politickými a ekonomickými zájmy. Otázkou pro celou Evropu tedy je, kam se přikloní a co jí to do budoucna může přinést.
Evropa je sice malým kontinentem, je ale zároveň domovem 46 různých států a národů, z nichž mnohé jsou globálně významnými ekonomikami. Na druhou stranu právě velký počet různých států znamená také velmi různý přístup k ostatním důležitým ekonomickým i politickým hráčům světa. A tak zatímco jedni naslouchají diktátu z Washingtonu a až vazalsky se zapojují do zájmů a aktivit USA i NATO, jiní na to jdou diplomaticky, hledajíc rovnováhu mezi politikou Západu a potřebami jejich ekonomik a další jdou na to čistě pragmaticky, když se přiklánějí k silnému partnerovi z východu. A zatím co jedni svými snahami ohrožují bezpečnost i suverenitu vlastní země, bohužel včetně vlády České republiky a neváhají i za cenu zadlužování země aktivně se zapojovat do krvavého konfliktu, jiní čerpají benefity, které přináší spolupráce s Čínou prostřednictvím silných investic, budování infrastruktury i velkých továren, které přinesou těmto zemím prosperitu i tisíce nových pracovních míst.
Rozporuplný přístup EU
Mezitím však na popud a z donucení Washingtonu zaznamenaly vztahy mezi Pekingem a Bruselem určité komplikace. Ve snaze zadržet Čínu americký prezident Joe Biden energicky napravuje transatlantické vazby a prostřednictvím platforem, včetně summitů NATO a EU a USA, získává evropské země do protipekingského bloku. V důsledku neúnavného úsilí Washingtonu vznikla fóra, jako je Rada EU a USA pro obchod a technologie, která mají koordinovat politiku vůči Číně. Ještě horší je, že přílišný důraz na ekonomickou a technologickou konkurenci vůči Číně v bruselském politickém procesu, stejně jako ideologické rozdíly, představují pro vztahy mezi Čínou a EU další výzvy.
A tak jak mezi sebou soupeří ideologie i ekonomické zájmy, rozporuplný je i přístup evropské unie k Číně, kterou EU vnímá jako partnera pro spolupráci, ekonomického konkurenta i systémového soupeře. Ale navzdory tlaku Washingtonu, aby se od druhé největší ekonomiky světa oddělila, řada evropských zemí stále usiluje o posílení obchodní a investiční spolupráce s Čínou. Pevné vazby mezi Pekingem a Bruselem dokládá i to, že Čína a EU zůstaly vzájemně druhými největšími obchodními partnery, přičemž každou hodinu mezi nimi proudí zboží v hodnotě téměř 100 milionů dolarů. V roce 2023 byla Čína největším partnerem pro dovoz zboží do EU -20,5 % – následovaly USA, Spojené království, Švýcarsko a Norsko. Od zahájení komplexního strategického partnerství mezi EU a Čínou v roce 2003 se pragmatická spolupráce mezi Pekingem a evropskými zeměmi dostala do rychlého tempa. Pragmatický postoj EU není překvapivý vzhledem k problémům, kterým čelí. Na pozadí ukrajinského konfliktu byly některé evropské země svědky prudce rostoucí míry inflace a prudce rostoucích životních nákladů. Evropským kontinentem se přehnalo několik vln demonstrací na protest proti pomalému hospodářskému růstu. I v tomto kontextu není oddělování od Číny pro mnoho zemí prospěšné.
Osvětlí napjaté vztahy návštěva čínského prezidenta?
O významu vztahů mezi Čínou a EU svědčí i návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Evropě. I vhledem k trojímu přístupu EU k Číně (partnera, konkurenta i riziko) je posílení komunikace mezi Čínou a Evropou zásadní. Postavení Číny jako »rizika« je přímým důsledkem nepochopení této země ze strany Evropy. Zlepšení výměny v oblastech, jako je politika, ekonomika a obchod, může Pekingu a Bruselu pomoci nahlížet na vývoj a záměry druhé strany z objektivní perspektivy a návštěva prezidenta Si v Evropě je takovým pokusem.
Si Ťin-pching dorazí dnes, 5. května nejprve do Francie. Vztahy Paříže a Pekingu jsou poměrně dobré, založené na suverenitě i vzájemném respektu obou zemí. Již dříve francouzský prezident Emmanuel Macron opakovaně vyzval Evropu k větší strategické autonomii vůči Washingtonu, aby se vyhnula riziku, že se z evropských zemí stanou »vazalové«. Zvláště po své loňské návštěvě v Pekingu. Tehdy prohlásil: »Otázka, na kterou si Evropané musí odpovědět, zní: Je v našem zájmu urychlit (krizi) na Tchaj-wanu? Ne,« citoval Macrona server Politico.
Bude ale zajímavé sledovat výstupy ze současného setkání Francie a Číny. Čína je jednou ze zemí, která se snaží již od začátku bojů na Ukrajině dojednat diplomatické ukončení dlouhého a krvavého konfliktu. To se ale zatím hlavně díky »podpoře« ze Západu nepodařilo. Dokonce nedávno francouzský prezident v rozhovoru s týdeníkem The Economist opět připustil možnost vyslání západních pozemních jednotek na Ukrajinu. Stát by se tak podle něj mohlo v případě, že by Rusko prolomilo frontovou linii a Kyjev o pomoc požádal. Toto téma tak pravděpodobně bude velmi ožehavé.
Návštěva Si Ťin-Pchinga ale není zaměřená jen úzce na Francii. Dá se předpokládat, že se k němu budou vyjadřovat i další vedoucí osobnosti evropské unie. Již dříve předseda Evropské rady Charles Michel zdůraznil, že »je zcela jasné, že se musíme s Čínou angažovat, ne proto, že bychom s Čínou ve všem souhlasili; naopak, ale proto, že musíme hájit naše zájmy a bránit naše zásady«. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová také prohlásila, že “naše vztahy s Čínou jsou jedny z nejsložitějších a nejdůležitějších na světě. A to, jak jej zvládneme, bude určujícím faktorem pro naši budoucí hospodářskou prosperitu a národní bezpečnost.”
Tato prohlášení naznačují, že navzdory »trojímu postavení« Číny jako partnera, konkurenta a rizika má EU jasno v tom, že je důležité udržovat s Čínou kooperativní vazby. Za tímto účelem se evropské země namísto toho, aby si vybíraly stranu mezi Washingtonem a Pekingem, snaží s Čínou komunikovat na základě svých vlastních zájmů. A tak například od roku 2022 zvýšily své investice na čínském trhu společnosti BMW, Volkswagen, Stellantis, BASF a mnoho dalších velkých evropských nadnárodních společností.
Výhodná spolupráce v zájemném respektu
Navzdory »trojímu postavení« Číny jako partnera, konkurenta a soupeře se však stále více evropských zemí stává ve svých interakcích s Pekingem pragmatičtějšími. Významná čínská produkce prvků vzácných zemin je pro EU nepostradatelná při výrobě špičkových technologických produktů, jako jsou chytré telefony, elektrická vozidla a pokročilé počítačové systémy. Tyto materiály mají zásadní význam pro funkčnost a účinnost těchto výrobků, což odráží nedílnou úlohu Číny v globálním dodavatelském řetězci v oblasti technologií.
EU naopak přispívá špičkovými technologiemi a zařízením, které jsou klíčové pro modernizaci čínského průmyslu a infrastrukturní projekty. Patří sem vyspělé stroje pro výrobu, technologie obnovitelných zdrojů energie a součásti vysokorychlostních železnic, které pomáhají čínským odvětvím k větší inovaci a efektivitě.
Navzdory některým pesimistickým hlasům, které vyzývají evropské země, aby se od Číny distancovaly, tak jdou některé země ve spolupráci dál. Ekonomická síla Číny a její politická vůle poskytovat globální veřejné statky určují její popularitu v Evropě. Čína se tak podílí na výstavbě mnoha infrastrukturních projektů po celém kontinentu. I proto jsou dalšími zeměmi, které Si Ťin-pching navštíví, Srbsko a Maďarsko. Maďarsko je první evropskou zemí, která se připojila k čínské iniciativě Pásmo a stezka (BRI), a usiluje o posílení svého obchodu a hospodářství účastí na různých projektech BRI. Čínské firmy také v maďarsku staví či již provozují velké továrny na baterie a elektrická auta a autobusy. Maďarsko také s Čínou obchodujie v juanech jako mnohem stabilnější měně, než jsou dolary. Jedním z důležitých projektů je i železnice Budapešť-Bělehrad, která spojuje hlavní města Maďarska a Srbska.
I Srbsko investice z Číny a spolupráci s ní na různých úrovních vítá. Vzhledem k tomu, že se Srbsko nachází v oblasti, kterou mnozí analytici považují za »věčnou čekárnu EU«, aktivně rozvíjí své vztahy s Čínou. V loňském roce podepsala srbská vláda s Čínou dohodu o volném obchodu, která je první svého druhu podepsanou Pekingem se zemí ze střední a východní Evropy. V lednu 2024 se Čína dohodla, že v Srbsku investuje 2,18 miliardy dolarů do výstavby větrné farmy o výkonu 1,5 GW, solární elektrárny o výkonu 500 MW a závodu na výrobu vodíku.
Podle zpráv z médií by měl Si také během své evropské cesty navštívit Bělehrad v době 25. výročí bombardování bývalého čínského velvyslanectví ve městě ze strany NATO…
Příklon k pragmatismu i míru
Vzhledem k hluboké hospodářské provázanosti mezi EU a Čínou je nepravděpodobné, že by evropští představitelé byli ochotni spadnout do pasti konfrontace s Pekingem. Kromě toho transformace Číny z příjemce na poskytovatele globálních veřejných statků znamená, že spolupráce s Pekingem je pro mnoho evropských zemí výhodnější volbou než připojení se k washingtonskému protipekingskému bloku. Pro většinu členů EU jsou národní zájmy určující, nebo by alespoň měly být. Čína a EU se navíc zapojují do společných projektů v odvětvích zelené energie, digitální infrastruktury a společné výzkumné a vývojové iniciativy, které stanovují nové standardy v oblasti technologického pokroku a udržitelných postupů. Země spolupracují i v umělé inteligenci, kvantové výpočetní technice a biotechnologii, v nichž se oba regiony snaží zaujmout vedoucí postavení na světové scéně. Čína a EU tak hrají klíčovou roli při utváření globálních technologických trendů a inovací. A samozřejmě jsou rovněž rozhodujícími silami ovlivňujícími světový řád a významnými hráči v globálním řízení.
Helena KOČOVÁ a CGTN
