Gordický uzel globální geopolitiky

Současná geopolitická situace se vyznačuje rostoucím chaosem a proměnou globálních mocenských struktur. Dominance USA postupně ustupuje a svět směřuje k multipolaritě, avšak k harmonické multipolaritě má ještě daleko. Tyto závěry zazněly na diskusi Institutu české levice, kde profesor Oskar Krejčí analyzoval současné globální trendy.

Jedním z klíčových ukazatelů mocenského posunu je ekonomika. Již v roce 2016 se HDP Číny v paritě kupní síly stal větším než ten americký. Současné tempo růstu Číny kolem 5 % ročně představuje exponenciální zvětšování ekonomické síly. Pro srovnání: ruská ekonomika roste o 4,1 %, zatímco USA dosahují pouze 2,1 %.

Navzdory těmto změnám si americký dolar zachovává svou pozici jako hlavní světová rezervní měna, s podílem přibližně 60 % světových devizových rezerv. Zároveň se však USA potýkají s rekordním zadlužením ve výši 36,6 bilionu dolarů, přičemž značná část tohoto dluhu je vlastněna zahraničím. Čína například drží americké dluhopisy v hodnotě přibližně 71 miliard dolarů, což znamená, že USA si v podstatě půjčují na svou protičínskou politiku přímo v Pekingu.

Vojenská rovnováha a měkká moc

Na poli vojenské síly Spojené státy nadále dominují, říká Oskar Krejčí. Disponují 128 vojenskými základnami v 51 zemích, 11 jadernými ponorkami a flotilou letadlových lodí. Mají také 5525 jaderných hlavic. Rusko jich má 5580, Čína 600, zatímco Francie jich drží 290.

Důležitou oblastí je zbrojení ve vesmíru. Rusko a Čína disponují technologiemi na sestřelování satelitů a rozšiřují své vesmírné kapacity. Írán nedávno vypustil čtyři nosné rakety a Rusko má ve vesmíru přes 1000 satelitů.

V oblasti »měkké síly« hraje důležitou roli čínská iniciativa Pásma a stezky (BRI), která zahrnuje přes 170 zemí. Čína rovněž disponuje větším počtem diplomatických misí než USA a svůj vliv šíří skrze obchod a ekonomickou pomoc.

USA si však nadále zachovávají kulturní dominanci, zejména skrze filmový a mediální průmysl. Rusko se snaží vytvořit alternativu masivní produkcí vlastních filmů a seriálů, ale v Evropě a ČR podobné iniciativy chybějí.

Možné konflikty

Jednou z hlavních hrozeb pro budoucnost je riziko nekontrolované eskalace konfliktů. Konflikt na Ukrajině je pro USA pouze částí širšího problému. Prezident Donald Trump usiluje o ukončení finančních toků na tuto válku, aby se Spojené státy mohly soustředit na další strategické záležitosti.

Další válečný konflikt hrozí v Súdánu, který je považován za první »válku o vodu« v moderní době. Roste také nebezpečí »hladových pochodů«, kdy lidé prchají z oblastí postižených suchem a konflikty. Čína se snaží přistoupit k problému jinak: investicemi do infrastruktury, vzdělání a zemědělství, což může snížit chudobu i porodnost.

Nutno ale podotknout, že demokracie v současné podobě prochází hlubokou krizí, zmínil Oskar Krejčí. Osobnosti jako Trump, Putin, Si-Ťin-pching a indický premiér Módí představují rozdílné přístupy k moci, ale spojuje je schopnost realistického geopolitického uvažování. Trump přemýšlel nad změnou hranic Grónska, což implikuje možnost revize hranic Ukrajiny. Putin je strategicky zdatný taktik, zatímco Si upevnil vnitřní stabilitu a kontroluje ekonomiku dvojího cyklu. V Evropě, potažmo u nás ale taková silná osobnost chybí. Politické dění je silně ovlivněno emocemi a absentuje dlouhodobě udržitelná ideologie. Příkladem je polarizace v USA či na Slovensku, ale i u nás. Čínský model politiky klade větší důraz na vzdělanost politických lídrů, zatímco na Západě dochází k degradačnímu trendu elit.

Závěr je tedy zřejmý: svět prochází zásadními změnami, které vyžadují hluboké porozumění a strategické plánování. Budou toho ale naši lídři schopni?

Helena KOČOVÁ