Společně s prvním osvobozeným městem v českých zemích, městem Hodonínem, byly před 77 lety osvobozeny od fašismu i obce Lužice a Lanžhot v okrese Břeclav. U památníků připomínajících toto osvobození položili květiny předsedkyně OV KSČM Hodonín Lenka Ingrová, člen ÚV KSČM Jan Navrátil a člen OV KSČM Jan Kočvara.
Psal se rok 1945 a postup Rudé armády, která se nezadržitelně blížila k moravským hranicím, vyvolával u obyvatel Hodonína naději, že hodina svobody se blíží. Německý generální štáb se však nemínil vzdát a rozhodl, že Hodonín bude opěrným bodem nové obranné linie na řece Moravě. Již od 10. února 1945 nahnali obyvatele města na stavění protitankových příkopů a zátarasů. Došlo také k zastrašování obyvatel, 20. března 1945 bylo zatčeno sedm pracovníků odbojového hnutí KSČ, kteří vydávali ilegální časopis Moravská rovnost.
V blízkosti za řekou Moravou se ozývala vzdálená kanonáda a přes zastrašování obyvatel nebyli fašisté přesvědčeni o tom, že se jim podaří postup osvoboditelů zastavit. Ustupovali a 2. dubna projel Hodonínem i neblahý prezident Slovenského štátu Tiso. Začala evakuace čelných německých představitelů města. Dne 9. dubna byla frontová linie vzdálená od Hodonína jen asi 10 km.
Svoboda přišla po dlouhé trudné době
Na Hodonín útočila sovětská 53. armáda, která prorazila večer 11. dubna 1945 a vytvořila první předmostí severovýchodně od města. Generálnímu útoku Rudé armády na Hodonín předcházela silná dělostřelecká příprava a několikeré bombardování města. Poslední zbytky německého odporu byly zlikvidovány ráno 13. dubna. Tento den byl uveden jako den osvobození města v rozkaze maršála Stalina a na počest tohoto úspěchu bylo v Moskvě vypáleno 12 salv ze 140 děl.
Je to až symbolické, že v tom nejkrásnějším jarním období si každoročně můžeme připomínat okamžiky svobody, která nastala po dlouhé, trudné době, kdy fašisté a nacisté zavírali a mučili naše lidi. Je to již sedmdesát sedm svobodných jar.
My jsme se radovali, ale je třeba si uvědomit, že naše svoboda byla zaplacena lidskými životy. Radostné chvíle v našem městě Hodoníně, které je prvním osvobozeným městem v českých zemích, zaplatilo životem 93 sovětských vojáků. Další byli po válce z okolních míst převezeni na vojenský hřbitov v Hodoníně, kde je celkem pochováno 1034 padlých hrdinů Rudé armády. Uvádím suchá fakta skutečnosti, která však nemůže, není schopna vyjádřit veškerou bolest pozůstalých matek v rodné zemi. Ke ztrátě synů se pojila i skutečnost, že v mnoha případech nevěděly ani, kde je jejich syn nebo manžel pochován. Najde se někdo, kdo položí na jejich hroby alespoň kytičku?
Ano, my nezapomínáme – položit kytičku, ale také připojit poděkování za to, že to nejcennější, svůj život, položili za naši svobodu.
Dana PROKEŠOVÁ, členka OV KSČM Hodonín
13 komentáře
Děkujme Ruskému lidu za obrovské oběti-že to tam u Moskvy otočili .
Už bychom tu nebyli….
Je mi líto, že se rozumné příspěvky mažou a příspěvky nýmandů zde zůstávají.
Frondo jsem ti nakopiroval odstavec z r 1920 do**ti Buchary. Ale slova in**ze, na**li, za**to, po**om, etnicke ci**ky, to sem asi nepusti.
#russiancolonialism
….Vyvráceno! Žádná Ruská armáda! Masové hroby v Buči nechal už počátkem března vyhloubit ředitel a primář nemocnice pro pohřbívání zemřelých pacientů bez průkazů totožnosti! ….
Ktera zeme okolo SSSR ze zacatku nevitala Nemce, osvoboditele proti RUZZKU. O VALKACH, MASAKRECH, CISTKACH, DEPORTACICH, HLADOMORECH ATD sovetskeho samoderzavi twitter @maksim.eristavi a #russiancolonialism
Ta blondata milfka skryta nalevo se mezi ty seniory nehodi. Ale proc ne, dobra vzpominka. No a ted bude Vovan pripravovat marsparadu na 9. kvetna, pri ustupu z Donbasu
A co třeba Německo , které vždy měnilo běh Evropy. Při první světové nejprve vtrhlo do Francie a ta válka změnila mapu Evropy a vzniklo SSSR, po druhé válce a prohře Německa vznikl východní socialistický blok. My jsme byli vždy obětí jeho hry i naši mrtví ve válkách. Válčili a svět měnily germánské vraždících hordy -skopčácíi.
Mohlo by se vaším stylem psát : Němci – jsou potomci nácků a vrahů, neboť radostně oslavovali Hitlera a jeho zločiny, stáli za ním jednotně ve 2. světové válce a mají na svědomí miliony mrtvých a konec naší Masarykovské republiky
Mato, tak to ti udelali Nemci vznikem Sojuzu a priclenenim Ceskoslovenska blaho. Akorat ze pak postihali a soudili nacky, omluvili se, a kde ted jsou. Ruzzaci se neomluvili ani svym secimovanym, porad veri v Stalina, vecne ve srackach a ted rašisti radi
Nejvíc byli Němci vítáni v Československu. Nejspíš kvůli “VALKAM, MASAKRUM, CISTKAM, DEPORTACIM, HLADOMORUM ATD.” :p
Autorka by nám mohla vysvětlit, proč zatajila, že Hodonín osvobozovali taky Rumuni, kterých při tom padlo víc než pět stovek. Já vím, že účast rumunské armády ve druhé světové válce je trochu podivný příběh. Téměř celou dobu bojovala po boku Německa, teprve v závěru po změně režimu v Bukurešti udělala čelem vzad a z přátel se stali nepřátelé a naopak. Ale přesto je podíl rumunských vojáků na osvobození Československa včetně Hodonína významný.
Třeba právě kvůli tomu.
Frondo jsem ti nakopiroval odstavec z r 1920 do**ti Buchary. Ale slova in**ze, na**li, za**to, po**om, etnicke ci**ky, to sem asi nepusti.
#russiancolonialism
U nás již 9.května1945 v 02.00 byli Rumuni druhosledovou armádou odnášející mrtvoly a z krytů krytu vynášející přeživší občany. Pro mne to byla cesta monarchy na zádech mladého Rumuna, který viděl Němce bradou vzhůru, demolovaný betonový most a rumiště na silnici áž do načeho domu.
Komentáře jsou uzavřeny.