Informační svoboda, nebo cenzura?

od redakce

Má-li smysl za něco bojovat, pak za návrat zdravého rozumu a lidské normality do života kolem nás, do veřejného prostoru, do médií. Je stále více vytlačován, překrýván, vysmíván a ohrožován. V souladu s mým příspěvkem na Brněnském odborném semináři (konal se 23. dubna 2022) volám: Zdravý rozume, prosím, vrať se!

Nejdříve bylo nutno vypořádat se s minulostí. Vše dobré, co bylo vykonáno při obnově válkou zničené a vyrabované země, bylo potřeba zamlčet či pomluvit – dosídlení pohraničí, pozvednutí Slovenska, masivní výstavba bytů, celých sídlišť a měst, nové školy, školky, zdravotnická zařízení, obchody, sportoviště a kulturní domy, rekreační zařízení pro pracující, rozvoj továren a zemědělských družstev, zajištění dostatku kvalitních potravin, vody, tepla a elektřiny, veřejné dopravy do každé vesnice, životní a sociální jistoty lidem a pocit bezpečí. Přitom polistopadový režim přebíral stát nezadlužený. Bylo potřeba nastupujícím generacím líčit minulost jako temnou skvrnu našich dějin, navzdory všem faktům. Proto se i statistiky a školní učebnice staly nepřítelem a musely zmizet či byly předělány tak, aby nebylo možno exaktně porovnávat.

Také bylo třeba důkladně přepsat historii, něco udělat s národním cítěním, vlastenectvím, onálepkovat ho, že je nahnědlé, »náckovské«. Některé svátky a zvyky nahradit jinými, z dovozu. Stejně tak mluvit česky je plebejské, a tak někteří volí drive-in, bojíme se lockdownu a blackoutu, pracujeme home office. My jsme přece Evropané, Brusel je náš vzor, navzdory škodám, které páchá. Relativizovat, rozložit a přebudovat bylo třeba celou morálku a hodnotový systém. Žijeme dobu, kdy všechno normální začíná být viděno jako nenormální, a naopak.

To všechno nám tyto nové časy přinesly. To všechno musel a musí zdravý rozum snášet – a není ještě všemu konec. Teď se dostává na program ochrana veřejnosti před »nesprávnými a škodlivými« názory, před dezinformacemi.

Na Úřadu vlády a ministerstvu vnitra vzniká »nová strategie na potírání dezinformací« a její akční plán. Má se zavést nový trestný čin úmyslné šíření dezinformací, mají se dotovat tzv. nezávislá média, která se budou na potírání dezinformací podílet, a vláda si chce za tím účelem platit i neziskové organizace. Hodlá si rovněž vytvořit zákonný nástroj pro vypínání webů, které označí za dezinformační.

Orwellovská definice dezinformace

Web Echo24.cz v článku Vypínání webů a stíhání autorů. Vláda chystá akční plán proti dezinformacím (30. 12. 2022) upozornil na názor mediálního teoretikaa vedoucího katedry mediálních studií na Metropolitní univerzitě Praha Jana Jiráka, jenž varuje před nástrojem možného cenzurování názorů a omezením principu svobody projevu. Jirák uvedl, že definice dezinformací je naprosto orwellovská, protože dovoluje jakýkoli nehodící se obsah prohlásit za dezinformaci, a to včetně názoru, což je nejnebezpečnější. Pod rouškou čištění veřejného prostoru od záměrně lživých zpráv – což je definice dezinformací – se dostává na scénu nástroj možného cenzurování. Stačí, aby někdo usoudil, že informací může způsobit ohrožení demokratických principů, a už to bude dezinformace. Profesor Jirák se domnívá, že jde o mimořádně nebezpečnou situaci, a považuje to za ohrožení principu svobody projevu.

Precizní popis daného problému najdeme ve stati Přichází elitní autoritářství. Jak zastavit přiškrcování demokracie?rektora Metropolitní univerzity Praha prof. Michala Klímy (neplést s tváří cenzurního úsilí Fialovy vlády téhož jména), ze 4. 12. 2022 (Lidovky.cz). »Jde o hnutí nových elitářů… Zabydlují se ve svém černobílém vidění. Je pro ně typická úzkostná politická korektnost spjatá s upravováním reality. Dokonce hlásají jedinou vědeckou pravdu, což je ze samé podstaty nevědecké. Všeobecně platí, že ten, kdo hlásá jedinou pravdu, ve skutečnosti plodí dogma, potlačuje svobodu slova a oslabuje demokracii. Uvedený jev se neomezuje na Česko, je v celé západní civilizaci. Sílí hlasy nových kazatelů, kteří velí do útoku proti zlu. Vyzývají k omezování svobody slova a utahování společenských šroubů. Vyhrocená doba žádá rázné činy! Když se kácí les, létají třísky! Dnešní revolucionáři či pokrokáři všeho druhu, kam patří salonní demokraté, skloňují pojem demokracie ve všech pádech, a přitom odhalují nepřátele na každém rohu…«

Klíma konstatuje, že jsme došli do stadia, kdy kriticky myslící člověk má obavu se veřejně vyjádřit. »Pokud zastává menšinový či neortodoxní názor, může se stát terčem osobních útoků a veřejné šikany, proti které je obtížná obrana. Část občanské společnosti se tak cítí nevyslyšena, nereprezentována, zahnána do kouta. Mnozí jsou ponížení, frustrovaní a rozhněvaní. Otřásá se důvěra ve většinová média a v samu podstatu demokracie jako systém zastupující všechny občany a garantující svobodu slova…«

Politolog Klíma by upřednostnil namísto agresivního černobílého vidění méně zapálené debaty, o to více svobodné a věcné. Média mají zprostředkovávat názorové bohatství, a nikoliv razit jednostranný většinový názor. »Proto místo sepisování zákona o dezinformacích oprašme citát původně připisovaný Voltairovi: ‚Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.‘«

Názor podložený fakty je interpretací

Profesor Jirák se k otázce dezinformací vyjadřuje opakovaně. Z jeho komentáře v Deníku.cz citují První zprávy (12. 7. 2022) v článkuTomu se říká cenzura. »Slovo dezinformace označuje lež, tedy sdělení, v němž někdo vědomě použije věcně nesprávnou informaci s cílem dosáhnout tímto klamem pro sebe žádoucího účinku. Věcně nesprávné informace se dají s trochou námahy odhalit. Takové činnosti se říká factchecking, česky ověřování faktů. Jenže v našem prostředí nejde vždy o lživá fakta, tady se slovo dezinformace používá a chápe volněji. Podstatou často není vědomě podsunutá věcná nesprávnost, ale odlišný výklad událostí, tedy prezentace jiného názoru. Je-li takový názor podložený fakty a argumenty, jde o interpretaci (třebas odlišnou od většinové). Je-li výklad klamavý, jde o dezinterpretaci, tedy zařazení nějaké skutečnosti (třeba i věcně správné) do kontextu, který je zavádějící a sugeruje pro autora výhodnou představu o tom, co se děje či dělo,« vysvětluje Jirák a dodává, že právě zpravodajství o rusko-ukrajinském konfliktu lze využít jako učebnici dezinterpretací, kdy asi nelze pochybovat o tom, že obě válčící strany se snaží ovlivňovat veřejné mínění ve svůj prospěch. Pokud se stát »nadechl k zásadní kontrole veřejně prezentovaných názorů prováděné pod taktovkou tajných služeb«, tak tomu se říká běžně cenzura.

Vytváření obrazu nepřítele

Zajímavé pohledy přináší ve svých článcích ve slovenském a českém tisku novinář a písničkář Ivan Hoffman. Vidí jako velmi nebezpečné, že někteří politici konstruují obraz nepřítele, a ti, kteří upřednostňují kompromis, tvoří menšinu. »Nepriatelia majú v politike dôležité miesto. Bez nich sa občanom ťažko vládne. Nepriatelia sú zámienkou na obmedzovanie občianskych práv a slobôd v rámci predbežnej opatrnosti a ostražitosti, lebo nepriateľ nikdy nespí. Označením oficiálneho vonkajšieho nepriateľa štát definuje nepriateľov vnútorných. Sú nimi občania, ktorí sympatizujú s oficiálnym nepriateľom, a predovšetkým ľudia, ktorí sa zdráhajú oficiálneho nepriateľa verejne nenávidieť,« napsal 10. 11. 2022 na pravda.sk.

Za oficiální nepřátele jsou označovány Rusko, Čína, Severní Korea, Sýrie, Maďarsko, »pričom vnútorným nepriateľom je ten, kto si neodpľuje pri zmienke ‚tyrana‘ Putina, ‚nedemokratického‘ Orbána či Trumpa, alebo nie je konformne farebný, čiže zelený a dúhový… Nie je vhodné detailne študovať oficiálnych nepriateľov, respektíve oficiálnych priateľov. Zblízka totiž nepriateľ nepôsobí tak nepriateľsky, ako sa nám tvrdí, a priateľstvo priateľa nepôsobí tak dôveryhodne, ako by sme si želali«.

Podle Hoffmana jsou obrazy oficiálních nepřátel a oficiálních přátel zásadně černobílé a při jejich posuzování je uplatňován dvojí metr. »Nepriateľovi sa prisudzuje zlý úmysel, priateľovi dobrý. Zamlčí sa to dobré, čo spáchal nepriateľ, a to zlé, čím sa vyznamenal priateľ. Nepriateľ útočí, priateľ sa bráni. Nepriateľ, samozrejme, klame, priateľ má pravdu, i keď ju nemá. Zločiny nepriateľa sa odsudzujú bez ohľadu na to, či ich spáchal, a čo spácha priateľ, sa toleruje, pretože ak aj naozaj čosi spáchal, určite to myslel dobre.«

V jiném svém článku (Vojne pravda naozaj prekáža, Pravda.sk, 29. 12. 2022) Hoffman poznamenává, že už řecký dramatik Aischylos konstatoval, že první obětí války je pravda. »Tento rok nám ponúkol unikátnu príležitosť študovať Aischylov postreh naživo. Máme tu vojnu, ktorú sme síce nevyhlásili, ale do ktorej sme namočení až po uši, a to vďaka politikom, ktorí naším menom zvolili stranu. Ukázali prstom, kto je náš nepriateľ, a protistrane posielajú zbrane a muníciuAzylom, ktorý vojna ponúka pravde, je propaganda. Propaganda je bezpečný prístav, v ktorom vojna pravde vystavuje oficiálny certifikát…«

Cenzura ohlašuje totalitu

Podle Hoffmana cenzura ohlašuje totalitu (Podozrivá starostlivosť o slová, 5. 1.2023 pravda.sk). S odstupem totiž víme, že cenzura v minulosti signalizovala bezmocnost mocných a byla předzvěstí konce totality. »Slobodné slovo sa vždy prihlási o slovo, keď lož už nemá čo ponúknuť. Ťažko sa odhaduje, ktorá kvapka, ktorou pretečie pohár, je tá posledná. Ktoré slovo pripraví cenzora o prácu. Vieme iba, že sa to nakoniec stane.«

Návrhů vládní koalice na zachycování »protisystémových názorů« a na blokování webů si všímá bezpečnostní analytik Jan Schneider, například v článku Nekončívá to dobře, někdy krvavě. Nová opatření vnitra (Parlamentní listy, 10. 1. 2023): »Do diskuse se pustit nemohou, argumenty nemají, takže to je pro ně jediná cesta. Nositele ‚nesprávných‘ názorů nejprve zhanobit, pak odmítnout, umlčet, popřípadě perzekvovat, či dokonce kriminalizovat. Přitom budou tvrdit, že oni jsou diskusi přístupni…«

Levicovému čtenáři známý sociolog profesor Jan Keller poznamenal, že nárok na absolutní pravdu jedněch jde ruku v ruce se ztrátou nároku na svobodu ostatních (Odborníci na dezinformace, casopisargument.cz, 1. 9. 2022). Být odborníkem na dezinformace, píše Keller, vyžaduje určité předpoklady, které jako vtipný glosátor reality shrnul do tří bodů: Skutečný odborník na dezinformace musí být přesvědčen o tom, že existuje jen jediná pravda, kterou bezpečně pozná, a má tedy na ni oprávněný monopol; nesmí pochybovat o tom, že tato pravda se vždy kryje s názory těch, kdož jsou právě u moci; a je ochoten učinit si z víry obsažené v obou předchozích bodech hlavní zdroj své obživy.

Mír a spravedlnost – projev rozumu

Otcové-zakladatelé nového autoritářství, které pozorujeme, podle politologa profesora Oskara Krejčího přímo shora mění stávající systém (Hra o trůn, !Argument 16. 1. 2023): »Připravovaný nový náhubkový zákon by měl do trestního práva doplnit skutek, na jehož základě by bylo trestné vytvářet a šířit nepravdivé informace, které by mohly znepokojit obyvatelstvo nebo ovlivnit jeho rozhodování o závažných společenských otázkách.« Zatím to vypadá, že se cenzuře a propagandě bude v orwellovském duchu říkat »boj proti dezinformacím«. Bude zajímavé sledovat, míní Krejčí, zda pro takovýto zákon zvednou ruce všichni poslanci ODS. A co udělá nový prezident. 

V polovině ledna byla zveřejněna iniciativa Mír a spravedlnost (www.miraspravedlnost.cz), která k datu naší uzávěrky získala na 12 000 podpisů signatářů. Odpor a panický strach vládní moci, která se této iniciativy evidentně bojí, chápe Krejčí jako důsledek toho, že protagonisté »nového autoritářství« neznají či nechápou odkaz George Orwella. Chlubí se tím, že dokážou poznat, že rezoluce proti válce a za spravedlnost je podvracením republiky a zradou celého Západu. »Nevidí, že v situaci narůstající nervozity, skupinové nenávisti a davové psychózy jsou právě občanské iniciativy, jako je petice Mír a spravedlnost, statečným projevem snahy udržet politiku v koridoru rozumu…« míní Krejčí.

Zakončím optimistickou poznámkou Ivana Hoffmana: Pravda to má těžké. Kromě cenzury ji ohrožuje i autocenzura. Každý nemá nervy a odvahu riskovat konflikt s fanatiky. Naštěstí má ale pravda šanci, že když vyčká půl roku, dá jí za pravdu realita. (Připomíná známý bonmot: Jaký je rozdíl mezi dezinformací a pravdou? Půl roku.) A optimisté tvrdí, že rozdíl mezi dezinformací a pravdou už činí pouze tři měsíce. (Parlamentní listy 22. 10. 2022). Pravda prý mutuje rychleji. Tak uvidíme. Třeba nás zdravý rozum neopouští navěky.

Karel KLIMŠA

Přečtěte si další články

Nasepravda.cz 2023. Všechna práva vyhrazena. Vydavatel: Futura, a.s.