Istanbulská úmluva opět názorově tříští Senát i Poslaneckou sněmovnu, a to napříč všemi stranami. Vláda schválila její ratifikaci letos v červnu a nyní by měla být schválena Senátem a Poslaneckou sněmovnou. Její zastánci tvrdí, že pomůže lépe bojovat s násilím zejména na ženách. V obou komorách parlamentu jsou ale názory na ni rozporuplné.
Ratifikaci úmluvy by do konce letošního roku měly na program zařadit obě parlamentní komory. Ovšem ani jedna komora její ratifikaci nemá prozatím na programu schůze zařazenou. Poslanec Michal Zuna (TOP 09), který vystupuje jako ambasador Istanbulské úmluvy v Poslanecké sněmovně, říká, že »do konce letošního roku by mohlo být hotovo«. Na tiskové konferenci věnované této problematice řekl, že Česká republika má dostačující zákony k prevenci a ochraně obětí domácího násilí. Přesto podle něj úmluvu potřebuje. »Úmluva je přihlášením se do civilizovaného světa, kde se domácí násilí a násilí na ženách netoleruje. Jedna či druhá komora má možnost ukázat svoji empatii s těmi, jejichž práva nejsou dostatečně hájena,« prohlásil Zuna na tiskové konferenci věnované této problematice.
Ale například senátorka Jitka Chalánková (za ODS a TOP 09) to vidí jinak. »Úmluva chápe násilí na ženách jako třídní boj. Má dojít k převýchově mužů a chlapců,« řekla v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.
Úmluva zatím obíhá kolečko po výborech. V obou komorách však nejspíš dojde k tuhému boji mezi jejími příznivci a odpůrci. V současné době běží v Senátu kampaň proti jejímu přijetí, kde skupina senátorů na konci prázdnin uspořádala kulatý stůl, na kterém se ujistili, že »Česká republika Istanbulskou úmluvu nepotřebuje«. Proti se už letos v srpnu postavil třeba i senátní Ústavně-právní výbor, který se těsnou většinou shodl na tom, že úmluva je »ideologický dokument, který v praktické rovině obětem domácího násilí nepomůže«. Celkově se proti ratifikaci vyslovily tři ze čtyř výborů Senátu, které se tím zabývaly.
Zastánci úmluvy naopak tvrdí, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilípřispěje ke zlepšení současné situace obětí sexuálního a domácího násilí. Jen v první polovině letošního roku bylo v Česku v rámci partnerského násilí zavražděno 43 žen. S takovým argumentem pro podporu ratifikace Istanbulské úmluvy přišla do Poslanecké sněmovny vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. »Úmluvu proti násilí ratifikovalo již 37 evropských zemí. Odborné studie potvrzují, že v těchto zemích úmluva přispěla k přijetí účinnějších opatření na ochranu obětí domácího a sexuálního násilí. Česká republika patří mezi hrstku zbývajících zemí, kde k ratifikaci zatím nedošlo. Toho si pochopitelně všímá i mezinárodní společenství a na Českou republiku to nevrhá dobré světlo,« konstatovala Šimáčková Laurenčíková. Upozornila i na fakt, že kromě etických a lidskoprávních argumentů existují pro ratifikaci úmluvy i argumenty ekonomické. »To, že toto téma má mít vysokou politickou prioritu, potvrzují i ekonomické analýzy. Podle vládní analýzy jsou roční dopady domácího násilí na státní rozpočet 14,5 miliardy korun, nejvíce na zdravotní péči a pracovní neschopnosti,« vysvětlila zmocněnkyně.
Obdobný pohled na ni mají i organizace zabývající se domácím násilím a ochranou týraných žen. »Praktický význam úmluvy spočívá v tom, že se Česká republika trvale zaváže zajišťovat specializovanou krizovou pomoc, azylové domy a telefonní linku pro oběti. Případná ratifikace úmluvy proti domácímu násilí přispěje k tomu, že dostatečné financování služeb pro oběti bude zajištěno i v budoucnu,« vysvětlilaZdena Prokopová,socioterapeutka, statutární zástupkyně organizace ROSA – centra pro ženy, z. s.
Organizace ROSA od roku 2003 monitoruje případy žen, které byly následkem rodinného násilí zavražděny. »Jde o čísla převzatá z médií a za tu dobu jsme napočítali, že bylo zavražděno 252 žen,« uvedla Prokopová a dodala, že v posledních letech sledují neblahý trend, kdy partner krom manželky zabije i děti a následně spáchá sebevraždu. »Jedna z posledních vražd se odehrála letos v srpnu v Praze, kde byla ubodána 35letá žena, vraždě přihlížely i dvě děti ve věku 6 let a 10 měsíců,« uvedla a dodala, že součástí připojení se k Istanbulské úmluvě je i závazek více pracovat s násilníky. »Tím by se mohl přerušit ten řetěz.«
Odpůrci úmluvy argumentují tím, že je dokument příliš jednostranný a naopak snahou o absolutní rovnoprávnost může přinést spoustu dosud nepoznaných problémů. Advokát Daniel Bartoň některé mýty, které ohledně úmluvy panují, naopak vyvracel. »Není pravda, že by se Istanbulská úmluva vztahovala pouze na ženy. Týká se všech obětí násilí a diskriminace, tedy i mužů,« uvedl Bartoň a dodal: »Selháváme v dostupnosti služeb, jako jsou azylové domy pro oběti násilí nebo preventivní programy pro agresory. Cílem úmluvy je přijmout opatření na ochranu všech obětí domácího násilí a poskytnout podporu policii, nevládním organizacím a dalším aktérům, aby mohli efektivně spolupracovat.«
Za Úřad služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR promluvila pplk. Martina Petrovičová o nynější praxi v oblasti násilí na ženách. »V nyní nastaveném systému jsme schopni proškolit, jak postupovat v případě zjištění domácího násilí, jeho prevenci i řešení, přes sto policistů ročně. V ulicích ale pracují tisíce policistů, kteří se s tímto problémem mohou setkat. Proškolení by tak bylo potřeba mnohem větší,« vysvětlila Petrovičová.
»Každý má ve společnosti právo na důstojnou existenci a život bez násilí. Ratifikace úmluvy je závazkem státu, že bude bojovat proti domácímu a sexualizovanému násilí. Otevírá společensky významné téma a pomáhá k mocenské rovnováze větší podporou obětí a rovněž osvětou. Úmluvu jsme měli ratifikovat už dávno. Roky je však obětí mylných předpokladů a překroucených argumentů, jako je zákaz Velikonoc nebo odebírání dětí. Náš parlament má nyní skvělou příležitost ukázat svou empatii s těmi, jejichž práva nejsou dostatečně hájena, a já věřím, že ji využije,« uvedl poslanec Zuna.
Zda ale k hlasování o ratifikaci dojde ještě letos, je ve hvězdách. Minulé kabinety projednání a ratifikaci odsouvaly. Již dříve ji důrazně odmítali lidovci, konzervativci či sedm křesťanských církví. O odklad žádali i někteří nynější ministři, naposledy to byla tři lidovecká ministerstva, kvůli církvím resort kultury, ale i ministerstvo spravedlnosti, kdy šéf resortu Pavel Blažek z ODS prohlásil, že se nic nestane, když se to ještě odloží.
Tematikou domácího násilí a související Úmluvy Rady Evropy se zabývaly vícekrát v minulém období i členky Komise žen ÚV KSČM, které se již v roce 2018 vyjádřily pro ratifikaci úmluvy. »Jakékoli odsudky jejího obsahu nebo teze o údajné nadbytečnosti či ohrožení tradiční rodiny považujeme za účelově nepravdivé,« napsaly ve stanovisku z 22. června 2018.
Od jejího přijetí si zase zastánci slibují, že stát bude více pracovat na prevenci, potírání i řešení následků domácího násilí například širším školením policistů a sociálních pracovníků, zapojením psychiatrů v práci s násilníky a větší výstavbou azylových domů. Ratifikace tedy zavazuje stát k jistým krokům, na druhou stranu ale neupřesňuje jak postup, tak ani finance k plnění těchto závazků, které budou potřeba. To zůstává i nadále v rukou státu, který musí sám rozhodnout, jak bude konkrétně postupovat a kde na to vezme peníze.
(hel)
