Dlouhé projednávání programu (od 9.00 do 13.15 hodin), noční jednání zastupitelů, hluk v sále a absolutní nezvládání řízení ze strany primátora Bohuslava Svobody (ODS), který za to byl zastupiteli oprávněně opakovaně kritizován. Tak by se dala shrnout atmosféra pražského zastupitelstva ve čtvrtek 25. května.
Proč je den konání pražského zastupitelstva, kde vládně chaos, hluk, že není slyšet vlastního slova, a nerespektování jednacího řádu, nazýván zastupiteli »svátkem demokracie«? To mi zůstalo utajeno. Koalice také »demokraticky« nepustila na program návrhy jako například odstraňování nevhodně umístěných koloběžek, duplicitní oznamování deliktů městskou policií, rušení pošt na území hlavního města (ze 106 poboček se jich ruší 35, přičemž na počet obyvatel by jich mělo být v metropoli 350–400), opatření k zavedení dostupné a levné energie pro Pražany, blokování páteřních komunikací aktivisty, kteří tímto způsobem prosazují 30 km rychlost, dosud nepředložené programové prohlášení Rady hlavního města Prahy HMP, zachování primární funkce Holešovické tržnice a další zajímavé body.
Květnové zastupitelstvo tak ovládly dna hlavní body, a to doprava, respektive zpoplatnění centra Prahy na obou březích Vltavy, a přijímací zkoušky na střední školy v hlavním městě.
Bude v Praze mýtné?
První z ožehavých témat, které rozproudilo diskusi, se týkalo memoranda na zklidnění, respektive zpoplatnění dopravy na obou březích Vltavy v dosud nespecifikované části centra Prahy. Jde o společný návrh hlavního města a městské části Praha 1. Na Malé Straně kolony aut projíždějících po kolejích léta blokují tramvajovou dopravu a zpoždění veřejné hromadné dopravy se pak promítá do celého dopravního systému. Zklidnění tak logiku určitě má, nicméně oponenti upozorňují na problém objízdných tras a dopady na přilehlé městské části Prahy 2, 3, 5 a 7, kam se automobilová doprava může přelít. Proto část zastupitelů žádá, aby se k návrhu nejdříve vyjádřily všechny dotčené městské části a aby se doprava řešila celopražsky. To je určitě pravda, přičemž v té souvislosti zdůrazňuji, že hlavnímu městu chybí především pražský a městský okruh, jejichž dostavbu slibují politici dlouhé roky. Pochopitelně hlavně před volbami, potom skutek utek.
Přijímací zkoušky na SŠ – to je mazec
Zoufalství, stres deváťáků i jejich rodičů poté, co se nedostali (ač jedničkáři) na žádnou střední školu. Čas se natahuje, místo vládou před volbami slibované digitalizace přijímacího řízení, která by tento proces zjednodušila a výrazně zrychlila, obíhají zápisové lístky a podávání přihlášek, kam se dá poté, co první kolo jaksi nedopadlo. A vynervované rodiny čekají a čekají. Příští rok přitom bude situace ještě horší, ročníky jsou silnější. Co bude s dětmi, které se nikam nedostanou, jaká opatření připravujete, jak to hodláte řešit? Tak se ptali rodiče i zastupitelé radního Antonína Klecandy (STAN) poté, co se vrátil z Úřadu vlády, kde na toto téma jednali hejtmani a radní pro školství s premiérem Fialou a ministrem školství Bekem.
Přitom se to všechno dalo očekávat, demografický vývoj je známý a potřeby pracovního trhu, které jsou pro Prahu typické a potřebné, obory, o něž je největší zájem, snad také. Navíc na střední školy v hlavním městě směřují Ukrajinci a středočeští uchazeči. Ze Středočechů si sem podalo alespoň jednu přihlášku 40 %. Radní Klecanda atmosféru zklidňoval. Kdo ví, je možné, že se nakonec řada deváťáků někam dostane. Jenomže: jedničkář, který bude nucen jít na učební obor (čímž v žádném případě nesnižuji prestiž učebních oborů, naopak), k němuž nemá žádný vztah, či na střední školu, jež je na hony vzdálená jeho zaměření, asi není to pravé. Nemluvě o tom, že počet volných míst zahrnuje i soukromé školy, kde na školné rodiče nemají peníze. Už za přípravné kurzy dali mnozí z nich 10 – 20 tisíc. Už tohle není normální. Neměla by stačit příprava ze základní školy? Mimochodem i na nich, stejně jako v mateřských školách, jejichž zřizovatelem jsou obce, v Praze pak městské části, chybí místa.
Naskytuje se i mnoho dalších otázek a souvislostí. Rušení škol (»optimalizace«) v 90. letech, aniž by byly připraveny vratné projekty pro případ zvýšeného počtu dětí, privatizace školství a dalších vzdělávacích služeb, existence víceletých gymnázií pro velké množství žáků.
Problémů k řešení je víc než dost. Školy nejsou nafukovací, ne všude lze navyšovat počty žáků ve třídách, další lavice se tam prostě nevejdou. Kromě toho to logicky odnese kvalita výuky (nemluvě o složení žáků). Je pravda, že magistrát se snaží kapacity navyšovat, ale kdo tam bude učit? Absolventů pedagogických fakult nastupuje na pozice učitelů poskrovnu a ti, kteří se odhodlají, často do pár let odcházejí. Rodiče se tak snaží »upíchnout« dítě v jiném kraji či na rok na jazykovce. Tady je však také plno, za studium cizího jazyka se platí, navíc tyto děti zde nemají status studenta, který je osvobozuje od placení důchodového a nemocenského pojištění. A příští ročník deváťáků bude ještě silnější!
Někteří chtějí jít ze zoufalství místo studia hned po devítce pracovat – v 15 letech, bez potřebné kvalifikace, pouze se základním vzděláním. Jenže pro mladší 18 let téměř žádné nabídky pracovních míst nejsou!
Petice proti podpisu smlouvy o stavbě na Kamýku
A je to tady opět! Stavba dvou výškových budov na Kamýku v Praze 12 na místě bývalé samoobsluhy a dalších obchodů a služeb, ale také zeleně v těsné blízkosti mateřské školy rozbouřila už poněkolikáté místní občany. Proti podpisu smlouvy o výstavbě tak vznikla už třetí petice. Ty předcházející projednaly městská část i hlavní město. Rada hl. m. Prahy smlouvu neodsouhlasila a byl dán pokyn k jednání mezi městskou částí, Trigemou a petenty. Něco bylo, něco nebylo ze strany Trigemy splněno, nicméně projektová část je víceméně stejná. Podle petentů developer jen změnil investora a projekt nazval Bytový dům Kamýk. Stejný projekt, pouze snížení o několik pater. Nevyhověl tak ani požadavkům MMR.
Jak to asi dopadne? V každém případě občané, kteří se na sídlišti Kamýk nevzdávají, si zasluhují podporu a ocenění.
Marta SEMELOVÁ, předsedkyně KV KSČM Praha
