Kateřina Konečná: První máj význam neztrácí, vidíme to každý den

Říkají nám, že slavit První máj jako svátek pracujících je přežitek. Říkají, že podmínky, za kterých vznikl, jsou už jiné, lepší, a proto ztrácí obsah. Líbilo by se jim, kdybychom mlčeli k nespravedlnosti a nepravostem, které ani po sto šestatřiceti letech nezmizely jako pára nad hrncem. Důvodů k boji za důstojnější život pracujících a jejich rodin ale v žádném případě neubývá.

Ano, díky dělnickému hnutí, levici a odborům už není jedenácti nebo čtrnáctihodinová pracovní doba jako v roce 1889, máme sociální pojištění a dětská práce byla zakázána, volební právo už mají i chudí, což tehdy tak samozřejmé nebylo. Přesto, nebrání-li tomu růžové brýle, které nám byly nasazovány v devadesátých letech, dnes a denně vidíme, jak aktuální odkaz Prvního máje stále je.

Důstojná mzda v říši snů

Na tu aktuálnost významu Prvního máje jsem si mimochodem vzpomněla před pár dny, když skupina expertů zveřejnila, kolik by v České republice měli lidé brát, aby se nepřibližovali kategorii pracující chudoba. To je ten stav, kdy vám mzda či plat nestačí na základní životní potřeby. Podle posledních zveřejněných dat se ohrožení příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením týká až 9,8 % obyvatel. To představuje zhruba 1 milion lidí.

Zmínění odborníci z řad ekonomů, sociologů, politologů apod. vypočítali, že minimální důstojná mzda by u nás měla být minimálně 48 336 korun hrubého (v Praze a Brně 56 912 korun hrubého). Máte to? Pak patříte mezi ty šťastnější. Na tuto částku totiž nedosáhnou téměř dvě třetiny pracujících. Jinými slovy – většina lidí, kteří chodí každý den do práce, si ze své mzdy nedokáže zajistit důstojný život.

Směšné je, že se nám propaganda současného systému snaží vštípit, že jde o selhání jednotlivců. Houby s octem (použila bych peprnější výraz, ale musím si zachovat dekorum): tohle není selhání jednotlivce, tohle je selhání systému. A nenechte si namluvit, že to je jinak. I když rozumím, není to snadné pod mediálním tlakem, který glorifikuje bohaté, a ti, kteří mezi ně nepatří, jsou »vlastní vinou lůzři«. Ne, ne a ještě jednou ne. Na vině je majetková nerovnost, sociální nespravedlnost, která menšině (třeba těm jedenácti dolarovým miliardářům, které zaznamenal časopis smetánky Forbes) dává takřka neomezenou moc a zdánlivě absolutní svobodu, zbývající většinu pak vybičovává k iluzi, že toho také může dosáhnout.

Chudoba neklesá, naopak roste

Že První máj ztrácí význam, si troufají tvrdit v době, kdy Česko zažilo největší pokles reálných mezd v EU od roku 2019, takže lidé jsou reálně chudší než před covidem. Troufají si to tvrdit v čase, kdy opět roste nezaměstnanost. Kdy bydlení je velký problém, a hlavně největší část nákladů domácností. »Díky« minulým vládám situace došla tak daleko, že ani s »důstojnou mzdou« už často nelze dosáhnout na vlastní bydlení a problém je i platit vyšší nájem. A ani s touhle vládou, zdá se, se neblýská na lepší časy. Vládní hnutí ANO dlouhodobě mluvilo o silnější sociální ochraně, zejména pro seniory a zranitelné skupiny. Ve skutečnosti ale teď přichází s návrhem, který jde přesně opačným směrem – výrazně totiž zpřísňuje přístup k pomoci s bydlením.

Pracující v nejistotě

Vyprávějte o tom, jak je všechno zalité sluncem a naše země vzkvétá, horníkům u nás na severní Moravě a ve Slezsku. Ti se před nedávnem loučili s posledním černouhelným dolem, kterému kus života věnovaly generace jejich rodičů. Mimochodem, v této souvislosti jsem se u ministra průmyslu Karla Havlíčka zajímala, proč mají být doly zatopené, když se to rovná dobrovolnému zničení státního bohatství, které několikanásobně převyšuje roční státní rozpočet České republiky. Navíc se stát zbavuje vlastních rezerv a nahrazuje je dlouhodobou dovozní závislostí. Proč se doly jen nezakonzervovaly tak, aby zásoby uhlí mohly být v budoucnu opět využity? Vyzvala jsem vládu, aby toto rozhodnutí ještě přehodnotila, tak uvidíme, jak se k tomu postaví.

Proti válce

První máj se historicky nesl i v protiválečném duchu. O tom, že ani tenhle jeho význam neztratil na aktuálnosti, snad ani nemusíme hovořit. Žijeme v době válečných konfliktů a genocid, do kterých jsou zapleteny skoro všechny velmoci a vůbec se nejeví, že by toho hlavní aktéři chtěli nechat. Naopak některé země otevřeně přecházejí na válečnou ekonomiku, mírová iniciativa a poučení z historie jako by patřily do slovníku cizích slov. Zbrojařský průmysl už si několik let pomlaskává a evidentně ještě nemá dost. Tady bych ráda ocenila některé šéfy odborů, kteří odmítají podporovat přechod na válečnou ekonomiku u našich firem, nedávno jsem jedno takové prohlášení zaregistrovala.

A v té samé době Sudetoněmecký landsmanšaft má tu drzost pořádat v Brně svůj sjezd. Je to plivanec do tváře českým obětem druhé světové války, na jejím začátku si sudeťáci uzurpovali celé pohraničí a dosud nerozdýchali tzv. Benešovy dekrety. Ty proto musíme stůj co stůj obhájit. Uvidíme se 24. května na brněnském Dominikánském náměstí? Doufám, že se nás tam sejde opravdu hodně. Nové překreslování dějin bychom neměli dovolit.

Nepochybuji, že těch důvodů k připomenutí významu tohoto svátku pracujících a kritice kapitalismu znáte mnohem víc, ty totiž píše život sám. Teď vám každopádně přeji krásný První máj!

Autorka je předsedkyně KSČM a europoslankyně za STAČILO!