Chudí lidé stárnou rychleji. Nůžky mezi nimi a bohatými se v tomto směru rozevírají při dosažení věku 20 let života a tento trend pokračuje až do období vyššího středního věku, kdy nerovnosti v biologickém stárnutí dosahují svého maxima. Vyplývá to ze studie Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity. Do toho pracující budou déle pracovat, jak nedávno prosadila současná pravicová vláda.
Biologické stárnutí představuje proces přirozených změn ve funkčnosti buněk, tkání a orgánů, které se projevují postupným poklesem fyziologických i kognitivních funkcí. U jednotlivců však dochází k poklesu s různou dynamikou, a proto například padesátníci mohou být biologicky jinak staří.
Vědkyně SYRI Andrea Dalecká spolu s kolegy porovnávala data od 48 348 osob ve věkovém rozmezí 20 až 84 let a na základě 11 dostupných biomarkerů vypočítala hodnotu biologického věku. »Pokud je hodnota biologického věku vyšší než hodnota věku chronologického, hovoříme o zrychleném biologickém stárnutí,« vysvětlila Dalecká.
Výsledky studie rovněž naznačují, že míra nerovností v biologickém stárnutí není napříč věkovými skupinami stejně. »Od dvacátého roku života dochází mezi socioekonomickými skupinami k postupnému rozevírání pomyslných nůžek až do období vyššího středního věku, kdy nerovnosti dosahují svého maxima,« upozornila.
Šíře těchto rozdílů následně s vyšším věkem opět klesá. »Rozdíly jsou přesto v populaci i nadále přítomné až do nejvyšších věkových kategorií,« uvedla vědkyně. Vztah socioekonomického znevýhodnění a biologického stárnutí podle Dalecké nejde vysvětlit izolovaným vlivem jednoho faktoru. Sociálním determinantám, tedy tomu, v jakém prostředí žijí, jsou lidé vystaveni v každé životní fázi a jejich efekt na lidské zdraví se kumuluje.
»Mezi jedinci s nižším socioekonomickým statusem pozorujeme vyšší výskyt nezdravého chování, jako je kouření, nevhodné stravování či nedostatek pohybu. Zároveň jsou častěji exponováni negativním vnějším vlivům, jako je znečištění životního prostředí či expozice rizikům pracovního prostředí. Dopady nepříznivých životních podmínek a životního stylu převzaté v mládí pak můžeme pozorovat v celé pozdější životní dráze jedince,« dodala Dalecká.
Studii v angličtině najdete ZDE
(red)
1 komentář
Letem světem
Napřed bych se ptal, jak dlouho autoři práce Andrea Dalecka1, Anna Bartoskova Polcrova1, Hynek Pikhart1,2, Martin Bobak1,2 and Albert J. Ksinan1* v USA žili a pracovali, kolika prostředími a rasami prošli, než se pustili do celkem krkolomných vexlů s daty navíc pořízenými z instituce USA a ne vlastním sběrem dat.
Můj závěr, Dalecká, Bartošková, Pikhart, Bobák, a jakýsi Ksiman dostali grant, vypracovali práci, nejspíš dostali za práci výplatu. Smyslem práce bylo, že čeští vědci zvládnou statistické ekvilibrium nad předloženými libovolnými daty.
Dle mého laického rozoumku.
Snahou bylo vzít biomarkery (Albumin, Alkaline phosphatase,Total cholesterol, Creatinine, Glycated hemoglobine (Hba1c), Systolic blood pressure, Blood urea nitrogen, Uric acid, Lymphocyte, Mean cell volume fL, White blood cell count) a nalézt systém, kdy by předem známé výsledky (mortality) korelovaly s biomarkery.
Tedy, zda by SSA či ČSSZ mohly predikovat a škálovat úmrtnost v populaci čistě jenom z krve, z dat od ministerstva zdravotnictví.
No a to i bez studie a odbornosti si tipnu, že co dělají dekády týmy v Social Security Adninistration v USA a obdobně v České správě sociálního zabezpečení – to patrně částečný rozbor krve nenahradí.
Už proto, že historie jedince a ročníku v lokalitě je psaná krví, ale jestli do krve?
Komentáře jsou uzavřeny.