Kolik stojí „bezplatná“ škola?

od redakce

Školní aktovky opět podražily. Evergreen, který se na konci každého srpna vrací na titulní stránky médií. Jenže aktovka je ve skutečnosti jen špičkou ledovce. Pro rodiče totiž začíná každé září kolotoč výdajů, na jehož konci často nezůstane z prázdninových úspor vůbec nic. A zaplatit se to musí. Co? No přece škola…

Listina základních práv a svobod garantuje dětem právo na bezplatné vzdělání. Samotná výuka skutečně zůstává zdarma. Jenže školní život zdaleka netvoří jen hodiny v lavicích. Obědy, družina, třídní fond, pracovní sešity, kroužky, výlety, adaptační kurzy… Právě začátek školního roku ukazuje, jak tenká může být hranice mezi „bezplatným školstvím“ a realitou rodinných rozpočtů.

Kolik stojí září?

Pokud máte doma školáka, možná ten každoroční scénář znáte stejně dobře jako já. Dítě přes prázdniny vyroste z bot i kalhot, aktovka už něco pamatuje, z penálu se stal pomačkaný mišmaš propisek, ořezaných pastelek a zbytků gumy. První nákupy, první tisíce. Člověk si na chvíli oddychne. Jenže tím to teprve začíná.

Pak přijde 1. září a s ním platby za obědy, družinu, třídní fond, pracovní sešity, někde adaptační kurz nebo první výlet. U jednoho dítěte mohou zářijové výdaje spolknout tři až šest tisíc korun, u dvou dvojnásobek. A pak kroužky – nejen zápisné, ale také dres, kopačky, výtvarné potřeby nebo hudební nástroj.

K tomu dnes školy běžně předpokládají počítač, internet a rodiče sledující Bakaláře, Teams či Classroom. I to se stalo nenápadnou součástí „bezplatného“ školství. A rodiče mezitím jen doufají, že do další výplaty už škola nepřijde s ničím dalším.

O tisíce méně

Říkejme jí Jana. Je jí 38 let, sama vychovává děti ve věku sedm a čtrnáct let a pracuje na plný úvazek jako prodavačka v Praze za 33 tisíc korun hrubého. Za městský byt platí nájem 16 tisíc, k tomu energie, jídlo, doprava. Otec dětí má posílat pět tisíc korun měsíčně.

Letos je navíc něco jinak. Přídavek na děti a příspěvek na bydlení nahradila dávka státní sociální pomoci, takzvaná superdávka. Při stejném příjmu, nájmu a rodinné situaci vychází Janě podle modelového propočtu podpora přibližně na 7500 korun – asi o 1500 až 2000 korun měsíčně méně než podle původního systému.


Pozn.: Modelový výpočet podle pravidel původních sociálních dávek a parametrů dávky státní sociální pomoci (superdávky) platných v roce 2026. Skutečná výše dávky se odvíjí od konkrétní situace domácnosti.

A právě s tím vstupuje do finančně nejnáročnějšího měsíce roku. Přitom Jana patří k těm šťastnějším – má stálou práci, pravidelný příjem a relativně nízký nájem.

Realita tisíců rodin

Nejde o výjimečný osud. Podle projektu Neviditelní vyrůstá v Česku přibližně 300 tisíc dětí v domácnostech ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením. Co to znamená v korunách? Podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu ležela hranice ohrožení příjmovou chudobou u rodiny se dvěma rodiči a dvěma menšími dětmi na částce 40 089 korun čistého měsíčně za celou domácnost. Pod touto hranicí žil téměř každý desátý obyvatel Česka a mezi dětmi do 16 let dokonce 13,5 procenta. 40 tisíc možná zní jako hodně peněz, ale po odečtení bydlení, energií, telefonů a internetu, jídla a oblečení se částka rychle zmenšuje. A k tomu nyní začíná škola…

Potvrzuje to letošní průzkum agentury Ipsos pro Provident. Více než polovina rodičů očekává, že za školní pomůcky zaplatí více než loni. Jenže pomůcky jsou začátek. Mnoho rodin tak přemýšlí, kde peníze vzít a na čem se uskromnit. Září znamená méně výletů, kultury a společných zážitků, někdy ale také levnější a jednodušší jídelníček.

Drsné prostředí ve školách

Dopady nedostatku peněz přitom nekončí u rodinného rozpočtu. Přenášejí se do školních lavic. Děti si nevybírají, do jaké rodiny se narodí. Rozdíly však mohou být bolestně viditelné – v oblečení, telefonu, vybavení, možnosti jet na školní výlet, chodit na kroužek nebo vyrazit se spolužáky po škole.

A děti dokážou být k odlišnosti kruté. Stačí nemít to, co ostatní, nezapadat nebo se opakovaně nemoci účastnit toho, co spolužáci považují za samozřejmost. Pro dospělého může jít o maličkost. Pro dítě, které musí každý den znovu vejít do stejné třídy, rozhodně ne.

Že nejde jen o jednotlivé zkušenosti, ukazuje analýza PAQ Research zaměřená na sociální znevýhodnění ve vzdělávání. Výzkumníci popsali silnou souvislost mezi sociální situací rodin a vzdělávacími výsledky dětí. Regiony, kde se koncentrují chudoba, bytová nouze či exekuce, vykazují také vyšší školní neúspěšnost. České školství přitom patří k systémům, v nichž rodinné zázemí výrazně ovlivňuje vzdělávací výsledky dítěte.

Člověk v tísni navíc upozorňuje, že dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí může přicházet do školy už se stigmatem prostředí, z něhož pochází. Odborný portál Šance dětem pak popisuje i možné důsledky vyčlenění z kolektivu: úzkosti, psychosomatické obtíže, zhoršení vztahu ke škole a v krajním případě vyhýbání se školní docházce.

Nestačí bezplatná lavice

Řešení není v každoroční debatě o ceně aktovek ani v záplatování následků chudoby. Rodiny potřebují především možnost získat práci, která je uživí, motivaci v ní zůstat a z výplaty nejen zaplatit bydlení a jídlo, ale také vychovávat děti, pomoci stárnoucím rodičům, něco si odložit a jednoduše žít. A pokud člověk z vážných důvodů pracovat nemůže nebo se ocitne v nouzi, potřebuje důstojnou a předvídatelnou sociální síť.

Úlohou státu přitom není jen řešit následky – dluhy, exekuce, chudobu či školní neúspěšnost. Měl by se ptát také po jejich příčinách a vytvářet podmínky, aby se z dočasného problému jedné generace nestala životní startovní čára generace další.

A pokud stát garantuje bezplatné vzdělání, škola by měla být právě tím místem, které rozdíly mezi dětmi pomáhá vyrovnávat, nikoli je zvýrazňovat podle peněženek jejich rodičů.

Protože skutečným problémem není, že školní aktovky opět podražily. Je jím okamžik, kdy si je některé rodiny mohou dovolit sotva zaplatit – a jejich děti za to potom platí ještě mnohem déle.

Helena KOČOVÁ

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.

Přečtěte si další články

3 komentáře

trik 01/09/2026 - 23:23

Ano, ano a bude hůř. Problém se školou přeci nemůže existovat. Máme kapitulismus s lidskou tváří, který jsme si žádostivě vycinkali na náměstích v tom neslavném roce 1989. Radím, využívejte lidskosti tohoto super systému „pravdy a lásky, kde chamtivost a bezohlednost zvítězila nad vším“. Stačí se přizpůsobit k dnešku a začít krást. Ne tak úplně krást, ale připojit se k cecíkům penězovodů dotací pro systém podpory neziskových společností. Založte třeba „Matky samoživitelky podporují LGBT+, zelenou prdu bez uhlíkové stopy“ a budete za vodou, penízky potečou proudem. Stačí jednou ročně o ně požádat a k tomu občas sdělit, že „Rus je fuj, Bandera osvícený lidumil, v Eu je ráj a fakt skvělá lepšorůžovka“.

Ohodnotím článek na čtyři zrnka kávy z pěti a přidám jednu plevu. Když je KSČM v propadlišti politických stran, je obtížné s tím něco dělat, radit lidem a nebo snad jim pomoci.

jmm 01/09/2026 - 18:05

Ještě, že jsem žil s dětmi v jiném světě-do 89…

přehodný člověk 01/09/2026 - 18:25

Ano, ale tehdy nebyly takové nároky a výdaje, např. kroužek ledního hokeje nebo výlety do Anglie.

Komentáře jsou uzavřeny.