Komentář Bohumila Smutného: Jak se ztrácí pravá podstata svátků

Advent, kdysi doba klidu, solidarity a radosti, se dnes pod vlivem konzumního režimu změnil v hektickou honbu za dárky a zisky. Vánoce, symbol lidskosti a tradic, se staly přehlídkou bezduchého konzumu a frustrace. Rostoucí ceny, odcizení tradic a tlak na utrácení ukazují, jak současný systém proměnil nejkrásnější svátky roku ve zdroj stresu a nerovnosti.

Vánoční trhy
Tradiční vánoční trhy, dříve přívětivá a dostupná místa pro všechny, dnes odrážejí hluboké rozdělení mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Prodejci se předhánějí, komu se podaří nalákat zákazníky na své nehorázné ceny. I střední vrstva, která dosahuje na průměrné příjmy, jenom žasne nad tím, že se vánoční trhy pomalu i pro ně stávají nedostupným luxusem. Největší trhy připomínají spíše výlohu pro zahraniční turisty než místo pro místní obyvatele. Není výjimkou, že svařák stojí 100 Kč, langoš 220 Kč nebo hrst kaštanů 140 Kč. Tyto symboly kapitalistického pozlátka si většina nemůže dovolit.

Podobná situace se opakuje na menších trzích, kde ceny rostou ruku v ruce s inflací a klesajícími reálnými příjmy. Adventní atmosféra, která měla přinášet pohodu, tak způsobu – je spíš frustraci. Zatímco dříve Vánoce znamenaly sdílení a pospolitost, dnes připomínají exkluzivní show pro privilegované.
Ačkoliv někteří s nostalgií vzpomínají a dodnes hlasitě připomínají fronty na pomeranče a banány za socialismu, dnešní doba nabízí jiný typ front – na zubaře, praktické lékaře či jiné potřebné služby. Vánoce tehdy mohly být skromné, ale díky tomu také autentičtější.

Dárky na dluh
Reklamy, e-shopy a nákupní centra dnes diktují, že štěstí a dokonalé Vánoce závisejí na množství a ceně dárků pod stromečkem. Lidé pod tímto tlakem často utrácejí více, než si mohou dovolit, nebo se dokonce zadlužují, aby »nezklamali« své blízké.

Tento model slouží jen jednomu cíli: maximalizaci zisku, který těží z lidských obav a emocí. Dříve byly Vánoce spojené s radostí z prostého bytí spolu, nikoliv s nutností utratit tisíce korun za věci, které často ztrácejí svou hodnotu ještě dříve, než skončí svátky.

Socialistické Vánoce: Skromnost a autentičnost
V kontrastu s dnešní přehlídkou plastového kýče a amerikanizovaných symbolů, jako je Santa Claus, byly Vánoce za socialismu pevně zakořeněny v českých a slovenských tradicích. Ručně vyráběné ozdoby, tuzemské produkty a upřímnost v jednoduchosti vytvářely atmosféru, na kterou mnozí s nostalgií vzpomínají. Československé pohádky a estrády ve svátečním období, jako například silvestrovská vystoupení Vladimíra Menšíka, přinášely zábavu, která spojovala generace. Vánoční estetika nebyla umělá a dovážená, ale vycházela z místních kořenů. Oproti tomu dnes slyšíme v obchodech převážně zahraniční hity místo českých koled a dostáváme prázdnou estetiku, která postrádá autenticitu.

Jak jim vrátit smysl?
Potřebujeme skutečně Vánoce plné stresu, drahých dárků a přeplněných obchodů? Anebo by stačilo něco cennějšího – čas s rodinou, společné zážitky a tradice, které si vytvoříme sami?

Vánoční trhy by měly nabízet produkty dostupné všem vrstvám obyvatel, nejen elitám nebo zahraničním turistům. Dárky nemusí být drahé, aby měly hodnotu – skutečná hodnota spočívá v upřímnosti a vztazích, ne v cenovkách. Především by ale Vánoce měly být časem solidarity. Místo podporování konzumního kolotoče bychom měli pomáhat těm, kteří mají méně, a připomínat si, že největší radost je v dávání, nikoliv v hromadění.

Levné, přátelské a tradiční Vánoce nejsou utopií. Jsou volbou. Když se ohlédneme zpět na skromnější, ale skutečné Vánoce našich rodičů a prarodičů, najdeme inspiraci, jak vytvořit svátky, které budou patřit všem. Bez plastového kýče, bez dluhů, zato s radostí, která se nedá koupit.