KSČM prosazuje mírové řešení situace na Ukrajině

Budeme opakovat idealistické pošetilosti, které vedly ke katastrofám v Iráku, v Sýrii a v Libyi? ptá se pravicový komentátor deníku Daily Mail Peter Hitchens v polemice s Benem Judahem, který v deníku New York Times vyzval Západ “Vyzbrojme Ukrajinu, nebo se vzdejme”. Ze 7. 9. 2014. Pan Judah je redaktorem New York Times.

Pan Judah píše: “V tomto konfliktu už zahynulo nejméně 2200 lidí. Tisíce dalších mohou ještě zahynout.”

To je pravda. Ale pan Judah neuvádí, že, pokud to pozorovatelé mohli vůbec zjistit, velký počet těchto mrtvých jsou civilisté, kteří zahynuli v nezacíleném ukrajinském bombardování Kramatorsku, Luhansku a Doněcku. Ze zpráv odvážného týmu OSCE v dané oblasti je jasné, že se tohle děje. Spolehlivé údaje jistě nejsou k dispozici. Ale zdá se mi, že kyjevská vláda vraždí své vlastní lidi, což delegitimizuje každou vládu, kterou světové liberální mínění nemá rádo. Proč tedy tyto skutečnosti neovlivňují postavení kyjevské vlády v civilizovaných hlavních městech světa? Takové civilní zabíjení není jistě záměrem ukrajinské armády (aspoň doufám, že ne), avšak dá se předpovědět, jestliže střílí dělostřelectvo nebo raketomety do přeplněných městských oblastí. Pokud vím, takovéto vedení války zakazuje mezinárodní právo.

Judah pokračuje: “Západní mocnosti už nemají žádné dobré alternativy. Nemohou dělat nic.”

Kdo říká, že neexistují dobré alternativy? Kompromis je vždycky dobrou alternativou, zejména pokud je volbou válka, jejíž vítězství bude jedině pyrrhické. Kde je napsáno v pravidlech mezinárodní diplomacie, že Ukrajina musí být součástí buď ruského bloku, nebo Němci ovládaného bloku, jímž je EU? Německo, jak víme, dlouho touží po Ukrajině. Ale Rusko taky. Když Rusko v důsledku slabosti v roce 1991 dovolilo Ukrajině, aby získala formální nezávislost, nevzdalo se budoucího svého zájmu o tuto zemi. Naproti tomu se vzdalo svého budoucího zájmu o mnoho zemí, které po Jaltě ovládalo, od východního Německa až po Bulharsko. To nestačilo? Proč si světové liberální veřejné mínění myslí, že porážka Sovětského svazu ve studené válce má umožnit realizaci starého, obtížného a kontroverzního zahraničněpolitického cíle Německa? Skutečně učiní aktivace tohoto dlouho mrtvého konfliktu Evropu mírovější, svobodnější, stabilnější a více prosperující, nebo tomu bude obráceně?

Tato krize nevznikla z ničeho. Její původ leží v německé zahraniční politice z doby před sto lety, v užívámí “národně osvobozeneckého boje” k rozbití ruského impéria a k jeho proměně v “liberální” německé impérium. Tento princip pak byl znovu používám v polsko-ruské válce v letech 1919-1921 a znovu v rusko-německé válce 1941-1945 a při jaltském narovnání, které ji ukončilo. Pak se znovu vynořil v událostech po rozkladu Sovětského svazu r. 1991, který byl tak totální, že Moskva přišla o území, které ovládala nepřetržitě (když nebyla terčem německé invaze) od 18. století.

Jen si představte, kdyby Spojené státy prošly tak hlubokou změnu ve své hospodářské a politické situaci, že by byly donuceny přijmout ideologii, kterou považují za cizí, a vyhnány za hranice roku 1848. Možná by to Spojené státy přežily, ale nikoliv, myslím, kdyby v Mexico City vznikla proruská vláda a ruské lodě byly zakotveny v San Diegu.

Současnou krizi vypěstovala mnoho let usilovné práce USA, EU a NATO, které systematicky ignorovaly opakovaná varování z Moskvy, že její trpělivost je omezená. Je zajímavé, že Vladimír Putin pronesl tento projev už více než před sedmi lety (v Mnichově v únoru 2007). Jeho jazyk v tomto projevu je velmi důrazný. Každý diplomat by viděl, že Putin dospěl k hranicím svého hněvu. Avšak reakce EU, USA a NATO byla pokračovat stejně jako předtím.

Samozřejmě, že je možné, že všichni účastníci vlastně chtějí další evropskou válku. Je možné, že nevědí nic o katastrofě z Versailles, kdy Francie a Británie, které r. 1918 přehnaly své požadavky, nedokázaly uzavřít rozumný kompromis s německým ústavním, legálním vládcem Gustavem Stresemannem. A tak povzbuzovaly v Německu přesvědčení, že jiný vládce ty ústupky získá, a možná získá ještě více. Ti, kteří neustále a dětinsky srovnávají Vladimíra Putina s Hitlerem (jímž Putin zjevně není), by si měli uvědomit, že se ze zpětného pohledu může stát, že Putin je moderní ruský Streseman a že tím, jak s ním zacházíme, pomáháme vytvoření monstra, které je nám dosud neznámé, a které bude opravdu tak strašlivé, jak nyní předstíráme, že je strašlivý Putin.

Vzhledem k tomu, že naše předchozí akce rozbily Irák, vytvořily ISIS a řvoucí chaos, který kdysi býval Libyí, a jásáme nad vývojem, který uvěznil Egypt ve vládě vojenské junty, těžko můžeme tvrdit, že náš úsudek v těchto věcech byl dobrý. Bude dobrý tentokrát?

Jdou mi na nervy pokusy neustále srovnávat každou velkou krizi s Mnichovem v roce 1938. Ale existuje paralela mezi ponížením Německa r. 1918 a ponížením Ruska r. 1991, kterou stojí za to studovat.

Vyhnali jsme dávno Rudou armádu navždycky ze střední Evropy. Proč by to byla nyní porážka, a pro koho, pokud bychom dovolili nekomunistickému Rusku mít určitý vliv (ne totální vliv, ale určitý) na Ukrajině? To mi přijde jako naprosto rozumné řešení a nechápu, proč pan Judah chce, abychom ho ignorovali.

Takže když pan Judah píše: “Prezident Putin nás postavil před dvě strašná rozhodnutí, obě velmi riskantní. Buď vyzbrojíme Ukrajinu, anebo donutíme Kyjev, aby se vzdal, a necháme pana Putina, aby proměnil jakékoliv území chce v Rusy okupovanou zónu zmrazeného konfliktu.”

Nemá pravdu. Kyjev nemusí být donucen se vzdát. Kyjevská vláda, která byla instalována po násilném puči, provedeném chátrou v ulicích, který podporoval Západ, je jistě pod tlakem z různých míst provádět vůči Rusku politiku konfrontace, což vedlo ke ztrátě milionů lidí na východě země. Ale Ukrajina, která je v podstatě v bankrotu a nemá skutečnou armádu, nemohla provádět takovouto politiku bez příslibů zahraniční pomoci, zbraní a peněz.

Stoupenci této politiky vždycky předstírají, že bojují proti korupci a pro demokracii. Ale to je jen pošetilé vychloubání se. Hlavním rozdílem mezi předmajdanskou a pomajdanskou Ukrajinou je čistě její zahraničněpolitická orientace. Ostatní zůstává stejné. Tvrzení, že došlo k zlepšení demokracie, jsou zjevně absurdní. Nynější kyjevská vláda se dostala k moci neústavním způsobem a nemá nárok hovořit o demokracii. A co se týče korupce, vládnou snad v dnešní Ukrajině chudí lidé, kteří otevřeli možnosti k slušné kariéře všem schopným lidem, kteří se vypracovali zezdola čistě na základě svých schopnosti? To tedy ne.

Pan Judah píše: “Putin nejedná racionálně.”

To je tedy odvážné tvrzení. Pan Judah by měl uvažovat to tom, zda není třeba racionalita pana Putina založena na jiných úvahách než jeho. Je to často lepší metoda než předpokládat, že váš odpůrce je šílenec.

“Racionální politik by uznal, že ho zasahují sankce.”

Skutečně? Jedním z mnoha argumentů proti sankcím je, že vedoucí politikové jsou většinou vůči nim imunní. Dále, že sankce bývají neefektivní vůči lidem, kteří jsou tvůrčí a dokáží se postarat sami o sebe. Putin prodává plyn a ropu Číně. Pokud přestane dováže potraviny z EU, Rusko si je může vypěstovat samo anebo je kupovat z jižní Ameriky. Je známo, že sankce proti Jihoafrické republice vedly k vzniku prosperujícího a výdělečného zbrojního průmyslu v té zemi. Kdo ví, jaký prospěch přinesou ruskému hospodářství, které v současnosti není dobře vyvážené.

V každém případě Putin vyvolal ducha ruského vlastenectví. To už nemůže zrušit. Pokud ustoupí, a tak selže, bude zřejmě nahrazen jinými, kteří budou extremnější. Bylo by docela racionální usilovat o dohodu s ním, která mu ponechá Krym a dovolí, aby Rusko mělo trvalé veto nad členstvím Ukrajiny v EU a v NATO.

Jaké kydy máte na mysli?Válka je vždy stejná hnusárna,ať ji vedou Rusové,nebo USA.Akorát jsem si jaksi nevšiml,že když vraždili amíci,že by k tomu byla tak hysterická kampaň jako teď.Kdo neodsoudil agresi tehdy,nemá právo ji odsuzovat nyní.Já to právo mám,protože stejně jako tenkrát,tak i teď jsem proti vraždění nevinných.Ale na to je Váš rozum asi krátký,tak si dejte pár štamprlat,vlažný obklad na přirození a neserte se do vážných diskusí.