Šedesát let uplynulo od kubánské jaderné krize z října 1962, kdy byl svět na pokraji rozpoutání třetí světové války. Připomenutí událostí, kdy se svět ocitl na pokraji jaderné války, je zvláště dnes aktuální v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině, kde hlavní roli hraje nástupnický stát Sovětského svazu Rusko a opět Spojené státy, jež stojí v pozadí a tahají za nitky.
Vzpomínkové odpoledne ke konfrontaci světových mocností SSSR a USA v karibském prostoru uspořádala brněnská pobočka Společnosti česko-kubánského přátelství Lázara Cruze. V hlavní přednášce místopředseda ÚV KSČM Milan Krajča konflikt porovnal s dnešní snahou USA přivlastnit si obrovské zásoby nerostných surovin Ruska prostřednictvím ničivé a krvavé války Slovanů proti Slovanům na Ukrajině. Krajča zdůraznil, že Společnost česko-kubánského přátelství a KSČM si připomínají 60. výročí karibské krize v rámci raketové krize jako důležitý moment minulého století. Byly to dny, kdy ve světě vládlo velké nebezpečí, že bezprostředně vypukne světová atomová válka. Připomínáme si to jako memento, protože takové akutní nebezpečí může nastat znovu i v nadcházejícím období.
»Při této příležitosti pozvedáme hlas pro to, aby síly, které chtějí válku, agresi, byly poraženy. A aby státy zlikvidovaly všechny zbraně hromadného ničení, jaderné, biologické, chemické zbraně, a rozpustily všechny agresivní vojenské bloky, jakým je i NATO,« řekl Krajča a dodal: »Chceme, aby ČR změnila svoji zahraniční politiku tak, aby nepodporovala válku a agresi. A naopak, aby se stavěla za mír a mezinárodní spolupráci. K tomu se snažíme mobilizovat lidi, aby si uvědomili, že dnešní česká vláda všemi možnými způsoby podporuje síly války, například vývozem zbraní na Ukrajinu. K tomu k nám zve cizí vojska a zvedá v rozpočtu státu sumy výdajů na zbrojení. Vidíme, že velká část lidí na harašení zbraněmi slyší. Vidíme však i požadavky veřejnosti, aby se zahraniční politika vlády změnila. Ukázaly to i velké demonstrace vlastenců v minulých týdnech. Pokračovat v těchto aktivitách dává smysl.«
Místopředseda brněnské pobočky Společnosti česko-kubánského přátelství Jozef Štofan připomněl, že členové pobočky sbírají od příznivců dobrovolné finanční dary na pomoc odstranění škod po nedávném ničivém hurikánu na Kubě. »Zničil tam mnoho obydlí a zpustošil tabákové plantáže pro výrobu vyhlášených kubánských doutníků. Do konce listopadu soustřeďujeme od lidí dobročinné peněžní dary ke zmírnění následků hurikánu. Vybranou sumu pak odevzdáme v prosinci na účet banky v Havaně,« řekl Štofan.
(vž, vs)
8 komentáře
Energetický gigant Gazprom se kvůli dopadům války ocitl v existenční krizi a zaznamenal pokles podílu na evropském trhu ze 40 na pouhých devět procent. Cena jeho akcií se od únorové invaze snížila o 88 procent.
Vy vypadáte opravdu mimořádně moudře a vzdělaně? Mohl byste se, prosím, rozepsat konrétně a podrobněji o té půjčce a “pomoci” uSSa? Pište a nešetře detaily, toto téma je velmi zajímavé.
Pak bych ještě duševního titána vašeho formátu rád požádal o váš komentář k dokumentu BBC “Kdo financoval Hitlera”. Předem děkuji.
To má být celé??? Zkuste to vzít pořádně a z gruntu, konrétně a podrobněji o té a “pomoci” uSSa. Pište a nešetře detaily, toto téma je velmi zajímavé.
Aby se vám lépe startovalo, tak připomínám, že do zvratu na frontě, kdy již nebylo pochyb, že Německo bude poraženo a otázkou bylo pouze kdy, se jednalo o pomoc velice okrajovou až zanedbatelnou a co víc, Rusové museli platit na dřevo a ničím menším, než je zlato. Tomu říkám “nezištná pomoc”, snadno zaměnitelná za vidírání.
…Jiní komentátoři se snaží tvrdit, že úspěch Rudé armády závisel na západní pomoci a že západní spojenci byli lépe vyzbrojeni než SSSR a byli by Říši porazili sami. Takový scénář je nevyhnutelně spekulativní. Obsahuje však tolik nesprávných předpokladů, že postrádá přesvědčivost. Kritická léta nezačala pro Sovětský svazv roce 1943, kdy se otevřela stavidla dodávek podle smlouvy o půjčce a pronájmu, ale byla to léta 1941–42, kdy byla západní pomoc ještě okrajová. V této kritické chvíli Rudá armáda nečelila hlavnímu náporu německého letectva, nedocházely jí zbraně ani munice, které logicky byly domácí výroby, a navzdory všemu se udržela. Navíc mnohé z prvních dodávek půjčky a pronájmu nebyly použitelné. Britské tanky nebyly tím, co Rudá armáda potřebovala, a britské zimníky (podobně jako německé) proti ruské zimě nepomohly. Sověti dosáhli převahy samostatně už předtím, než se k nim dostala západní pomoc ve velkém množství.
Hlavní příčina, proč byl vklad Západu podstatně menší, než se obecně předpokládá, se soustředí v načasování a zejména v pozdním americkém nástupu. Spojenecká věc dospěla v létě 1940 na pokraj zhroucení a na ozdravění Západu nebyla žádná naděje, dokud se nezačaly plně angažovat USA. Jenže americká účast potřebovala čas na přípravu. Začala až v lednu 1942 a vrcholu účinnosti nedosáhla okamžitě. Proto v měsících, kdy si Američané teprve opásávali bedra, dostávali se už Sověti k pozici skoro úplné převahy. Není třeba se vůbec dívat dál než k druhému týdnu července 1943. V tomto momentu války vstoupili na evropskou pevninu úplně první američtí vojáci – a byla to odlehlá pláž na jižní Sicílii. Ve stejné době na východní frontě zlomila Rudá armáda wehrmachtu vaz natolik, že Němci už nikdy znovu nenabyli kapacity k útoku.
Norman Davies
britský historik velšského původu, který se ve svých pracích zaměřil na historii Polska, Evropy a Britských ostrovů. Profesor UNESCO na Jagellonské univerzitě, emeritní profesor na University College London, hostující profesor na Collège d’Europe a čestný člen na St Antony’s College v Oxfordu.
Poněkud zmatené a úplně mimo.
Jsou snad občané povinni podřídit se pučistům? Nemá snad legitimní vláda právo požádat spojeneckou zemi o pomoc?
Cuba si, Yankee no…
To byla divná doba, tenkrát se USA mohly pominout z pár sovětských základen 200 km od Floridy. To už by se dnes nemohlo stát, USA už hodnotí přibližování cizí vojenské infrastruktury zcela jinak, mnohem tolerantněji. Já si myslím, že k uklidnění by prospělo, kdyby Rusko obnovilo svou přítomnost na Kubě, v Mexiku a pro své ponorky s jaderným arzenálem ustanovilo nová trvalá kotviště podél celého západního i východního pobřeží USA, se zvýšenou koncentrací zejména poblíž New Yorku, Washingtonu, San Fransisca a Los Angeles.
Ha ha ha….
Komentáře jsou uzavřeny.