Levice hledá cestu z krize

Ve dnech 31. října až 2. listopadu se v sídle rakouské odborové centrály Österreichischer Gewerkschaftsbund (ÖGB) uskutečnil již devátý ročník Evropského fóra – setkání evropských levicových stran, odborových organizací i akademiků. Setkání, které každoročně propojuje různé levicové síly v Evropě, se letos neslo v duchu hesla »Boj proti úsporným opatřením a hledání alternativ«.

Proti úsporám, nerovnostem a militarizaci

»Evropa potřebuje změnu směru. Úsporná politika selhala – prohlubuje nerovnosti, oslabuje sociální stát a podkopává důvěru lidí v demokracii,« zaznělo v úvodním prohlášení organizátorů, kterými byly Strana Evropské levice, síť transform!Europe a Nadace Rosy Luxemburgové.

Do Vídně přijeli zástupci politických stran, odborů, akademické sféry i občanských iniciativ z více než dvaceti zemí. Během třídenního programu pak probíhaly panelové diskuse, workshopy i kulaté stoly věnované otázkám sociální nerovnosti, daňové spravedlnosti a transparentnosti politického rozhodování. Zazněly také příspěvky věnované boji proti korupci a oligarchickému vlivu v evropské politice.

V debatách dominovala témata veřejných služeb, pracovních práv, klimatické spravedlnosti a mírové spolupráce. Zejména se mluvilo o potřebě posílit veřejné služby, zaručit práva pracujících a zabránit privatizaci klíčových sektorů.

Mnozí účastníci upozorňovali na nebezpečí rostoucí militarizace evropské politiky a zdůrazňovali nutnost investovat spíše do sociální soudržnosti než do zbrojení.

Střední Evropa jako laboratoř pravice

Výraznou stopu na fóru zanechali také zástupci z ČR, kteří vystoupili v rámci workshopu s názvem »Region střední a východní Evropy jako laboratoř: populismus, neoliberalismus a militarismus – jaké poučení pro levici?« Diskuse, vedená Cony Hildebrandtovou z platformy transform!Europe, se zaměřila na proměny politické kultury v zemích střední Evropy a na to, jak čelit nárůstu populismu, pravice i militarizačním tendencím. »Ve světě, který se vyzbrojuje k sebezničení, se musíme vyzbrojit solidaritou. Skutečná obrana společnosti nespočívá v raketách, ale v rukou těch, kteří bojují společně – za práva, za práci, za mír a za planetu,« uvedla.

Za českou stranu se zúčastnil např. Vítek Prokop (Stačilo!). Ten spolu s ostatními panelisty hledal odpovědi na otázku, jak může levice v regionu znovu získat důvěru společnosti a nabídnout sociálně spravedlivou alternativu k neoliberálnímu modelu a rostoucímu vlivu pravice. Prokop se ve svém vystoupení zaměřil na to, že kvůli masivní, 35 let trvající kognitivní válce pravicových sil není levice atraktivní značkou, se kterou by se tito lidé chtěli identifikovat. Volební úspěch proto slaví ty strany, které se otevřeně neoznačí za levicové a ani neprosazují jednoznačně levicový program – ten by pravicová propaganda v kampani mohla snadno zdiskreditovat. Strany v ČR typu Starostové, Piráti či Zelení tak dle Prokopa vágně slibují politiku více zaměřenou na zájmy mas. Tyto strany »sociálně citlivějších liberalů« (jak se představují) pak prakticky plní roli prosystémové levice, jakou známe na západ od nás v podobě tzv. soc. dem. stran – slibují lidem, že jim hodí pár drobků, ale neštítí se znovu a znovu svítit pravici při prosazování její asociální agendy. »Já se domnívám, že je potřeba vést revoluci na dvou frontách. Na jedné proti nadnárodním organizacím, jako EU a NATO, které formálně i neformálně pomáhají zachovávat majetkový status quo, a na druhé proti domácí buržoazii likvidující poslední zbytky sociálního státu. Heslo, které vyznávala například slavná odbojová organizace Předvoj o revoluci národní a sociální, tak nabývá v dnešních podmínkách nové aktuality. Ve stavu, kdy česká pravice už přes 20 let není schopna postavit vlastní positivní vizi a umí jen strašit – návratem komunismu, státním bankrotem, ruskou invazí – je klíčové naučit se vylíčit positivní levicovou vizi,« znělo z úst Prokopa.

Mezi účastníky z ČR nechyběl ani člen KSČM Roman Čučela. Toho zajímala především bytová otázka. Z hlediska dostupnosti bydlení je dnes v celé Evropě situace obzvlášť dramatická pro mladé lidi a pracující rodiny ve městech. Oproti tomu právě úspěchy na poli bytové politiky je Vídeň známá. »Vzhledem k tomu, jak závažná je situace s dostupností bydlení napříč Evropou a efektivní bytovou politikou Vídně – v porovnání se zbytkem evropských metropolí a Prahy především – jsem očekával, že velká část fóra bude věnována právě otázce bydlení. A skutečně, seminář o bydlení byl součástí programu. A i když nám naši rakouští kolegové sdělili problémy, jakým Vídeň s nárůstem obyvatel čelí a jaký důraz odbory dávají na výstavbu sociálního a družstevního bydlení a efektivně k tomu městskou politiku ovlivňují, scházela mi prohlídka moderních družstevních bytů. I tak na mne však část o bydlení i celá akce, s tím že část byla věnována i situaci ve střední a východní Evropě včetně ČR, zanechala dobrý pocit – jako předání informací, co například ve Vídni funguje,« uvedl pro Naši pravdu Čučela.

Silný hlas mladých

Živou debatu o vztahu mezi politickými stranami a hnutími v dnešní době přinesl workshop mladých účastníků fóra. Jana Rainerová (Junge Linke) zahájila diskusi analýzou propojení mezi stranami a hnutími – a tím, jak jej obnovit tak, aby hnutí nezanikala a strany znovu navázaly kontakt s boji vedenými zdola. Lukas Zwerina, rovněž z Junge Linke, zdůraznil, že levice nepropadá proto, že by svět byl nezměnitelný, ale proto, že její formy organizace už nedokážou překlenout propast mezi tím, co je, a tím, co by mohlo být. »Obnovení této schopnosti prostřednictvím organizované praxe je klíčem k jakékoli budoucí socialistické politice,« uvedl. Daniel Serra ze španělské Mládeže Isguerda Unida doplnil, že je nezbytné analyzovat společenská hnutí, v nichž mladí lidé sehráli zásadní roli, protože jejich přehlížení by levici odsoudilo k porážce. Workshop, který se stal bohatou platformou pro výměnu myšlenek, zkušeností a strategií, potvrdil, že nová generace levice je připravena přemýšlet, přetvářet a jednat společně.

Alternativa existuje

Účastníci fóra často zdůrazňovali, že právě propojení levicových stran a hnutí napříč Evropou je klíčem k tomu, aby se evropská levice stala skutečnou alternativou vůči neoliberální ekonomické politice a soustavně rostoucímu vlivu pravice. Fórum proto zdůraznilo nutnost společného postupu levice a odborů v evropském měřítku ve své závěreční deklaraci. Ta vyzývá k posílení veřejného sektoru, k ochraně pracovních míst a k »evropské solidaritě namísto militarizace«. V deklaraci zaznívá jasná výzva směrem k evropským institucím i národním vládám, aby se místo zbrojení a militarizace soustředily na sociální soudržnost, mírovou spolupráci a spravedlivou transformaci hospodářství.

Jaroslav RUŽIČKA, Vídeň/Litoměřice