Tak tedy Síkela, Jozef. Bankéř, finančník a investor. Pak ve funkci ministra, ale v zásadě dál bankéř, finančník a investor. Ve skutečné demokratické diskusi by jako kandidát vypadl už při kvalifikaci a vůbec by nepostoupil do skupiny: neprokázal totiž nijak, že ví, co je, a umí, a hlavně chce hájit veřejný zájem, lidi. Jenomže mediální debata o výběru českého eurokomisaře se jako obvykle zcela minula podstatou a zdrcla se na tři otázky.
Tou první bylo, jestli má pokračující předsedkyně komise Ursula von der Leyenová právo požadovat po členských státech EU, aby jí navrhly kandidáty dva, ženu a muže. Pod plachetkou genderové vyváženosti chtěla hlavně posílit svou moc a vybrat si komisaře podle svého a tím si je osobně zavázat. Jako by nestačilo, že komisaře jejich funkce zpravidla oslní tak, že se státu, který je vyslal, nijak a v ničem nezodpovídají.
Tou druhou otázkou bylo, jaký resort premiér pro českého eurokomisaře vyjedná a zda »silné ekonomické portfolio«, jak se poslední měsíc soustavně skloňuje. Za chvíli se dostanu k tomu, zda si to vůbec přát.
Třetí rovina diskuse se soustředila okolo toho, zda má eurokomisař hájit hlavně české nebo evropské zájmy. Prý je tam zároveň »za Česko« a zároveň je Evropská komise unijním orgánem, který prosazuje evropskou politiku vůči dílčím zájmům jednotlivých zemí.
Problémem je často zjistit, co je to vlastně ta »evropská politika« a kde se tvoří. Ti nejnaivnější si myslí, že ji tvoří evropský parlament, jiní, že klíčová je právě komise, odpůrci unie tvrdí, že vše rozhodují byrokraté v pozadí, odpůrci národních států zase, že vše stejně rozhodují premiéři na Evropské radě.
Já doporučuji nepominout, že podle poslední veřejné zprávy o rejstříku transparentnosti (za rok 2022) je při Evropském parlamentu a komisi dohromady registrováno 12 425 lobbistů různých organizací. Z nich 8244 prosazuje soukromé zájmy, 676 jsou prostředníci a 3505 je zástupců nevládek. Ti všichni jsou svými organizacemi placení a lobbují od rána do večera u zvolených i nevolených politiků oficiálně, kolik je těch neoficiálních zpráva pochopitelně neuvádí. A kolik lobbistů tam máte vy, si umíte spočítat sami.
Jenomže toto nejsou hlavní otázky, které je třeba si klást, to byla obvyklá vlčí mlha. Hlavní je totiž přece to, co bude v komisi nový eurokomisař prosazovat.
Zástupci byznysu, ne občanů
Hnutí STAN se sice tváří, že je spolkem sympatických starostů ani napravo ani nalevo, ale když jde o byznys, ví dobře, kam patří. Oba jeho původní nominanti, Danuše Nerudová i Jozef Síkela, jsou tvářemi téhož zájmu. Vždyť Síkela byl před nástupem na ministerstvo průmyslu dvacet let bankéřem skupiny Erste, kam spadá i Česká spořitelna, a manžel Danuše Nerudové je čtvrt století právníkem se specializací na obhajobu nadnárodních kartelů před Antimonopolním úřadem, jak se sám před měsícem představil v Českém rozhlase Plus při diskusi o zpřísnění zákona o hospodářské soutěži, které rozporoval. Neregistruji, že by se Danuše od této jeho činnosti kdykoli jakkoli distancovala. Robert Neruda stál také za každou dosavadní kandidaturou své ženy – na prezidentku i do Evropského parlamentu. Přemítat o tom, jestli by Síkela nebo Nerudová hájili víc český nebo evropský zájem je tak úplně okrajové: oba by hájili zájmy velkého byznysu. Ve prospěch Síkely rozhodlo nepochybně to, že on se v tom již osvědčil.
Není neschopný, je to záměr
Vždyť to byl ministr Síkela, kdo nepřipravil a neprosadil včas zastropování cen energií v době přicházející energetické drahoty po ruské invazi na Ukrajinu. Když ho vláda konečně schválila, byl strop vysoko, stejně vytáhl lidem z peněženek desetitisíce korun a místo toho, aby byl stanoven na úkor energetických gigantů a snížil jejich spekulativní zisk, vláda koncernům zbytek ceny dotovala – samozřejmě z peněz daňových poplatníků. Takže koncerny o nic nepřišly a lidé stejně zaplatili plnou cenu: část složenkami a zbytek na daních. To nebyla neschopnost, to byl Síkelův program!
Vždyť to byl Síkela, kdo »zpackal« výkup akcií menšinářů ČEZu, jehož cílem byla snazší aplikace zákona o cenách a jejich administrativní snížení po nezbytnou dobu. Tak dlouho vláda záměr vykoupit je ohlašovala, ačkoli to měla udělat naráz a bez varování, až se tato silná zájmová skupina sjednotila a potichu si u Síkely prosadila, že nebude výkup žádný – hlučný ani tichý. Ne, on to nezpackal, on to z pohledu lobbistů v energetice naopak výborně zvládnul zamést pod koberec.
V tomto kontextu vůbec nepochybuji o tom, že to byl Síkela, kdo vedle ministra financí Stanjury nejvíc přispěl ke zmaření zavedení tzv. windfall tax čili daně z nadměrných zisků energetických společností již za rok 2022. Z této daně šlo lidem kompenzovat, o co je energetické koncerny obíraly na účtech za elektřinu, když spekulativní drahota kulminovala. Než vláda daň zavedla, rok o ní hloubala, koncerny se na ni nachystaly, zisk optimalizovaly a vláda vybrala desítky miliard namísto stovek. I to byl záměr a vyšel.
A tak by šlo pokračovat.
Pan Síkela nepatří k mluvícím hlavám vlády. Dobře ví, že byznys jedná efektivněji ve skrytu. Neprovolává ideologické fráze, nehlásá proroctví o prosperitě, je to sekáč, který se nezakecá. Přejme si proto pro pana Síkelu co nejslabší komisariát. Třeba s typickou bruselskou fantazií zvlášť k tomu ustanovené ministerstvo pro předpovídání počasí. Nenechme se zaslepit nacionalismem fráze, že jde o to získat pro »Česko« silné portfolio. Síkela tam totiž nebude za nás, za Česko, a ani za jakýkoli evropský veřejný zájem, ale za banky, energetické koncerny a velký byznys včetně nadnárodního. Vládní výbor kapitalistů, jak říkal Marx, vyslal ze svého středu jednoho z nich. A myslím, že bohužel vyslal schopného. Neschopný byl v prosazování zájmů lidí a jejich peněženek. Za byznys koncernů se umí brát skvěle.
Autor je publicista
