Malá ves Luková v okrese Ústí nad Orlicí (Pardubický kraj) se může pochlubit něčím, co asi jinde v České republice nenajdeme. V obci, kde žije na 700 obyvatel, sídlí v krásném starém domě, pečlivě a zdařile opraveném, Česko-kubánské muzeum, které se zejména zaměřuje na historii česko(československo)-kubánské spolupráce. Vedou ho dobří lidé, srdcaři, a je to znát.
»Jsme taková malá obec a za poslední roky sem přijel již třikrát velvyslanec. Komu se to kde podařilo?« směje se Milan Carbol, sympatický člen Společnosti česko-kubánského přátelství (SČKP) a majitel muzea. Jak je tedy zřejmé, muzeum je soukromé a jeho »pán« si jej vybavil a vyšperkoval k dokonalosti, což okamžitě pozná každý, kdo překročí práh dřívějšího kamenného stavení z roku 1895. Dům, který obydlili Carbolovi rodiče poté, co z něho v rámci odsunu odešli němečtí obyvatelé, si Milan Carbol s manželkou Radkou opravil a přebudoval pro potřeby muzea (a milých setkání v něm). Všechno to zvládl i při zaměstnání, zahrádce a dalších povinnostech, které přináší život na vesnici. Klobouk dolů!
»Vybudoval jsem si místo, muzeum, kde jsem ochoten v patřičných kulisách diskutovat o tom, jaká je situace na Kubě,« vysvětluje Carbol. Do »patřičných kulis« patří nejen mnoho velmi zajímavých a vkusně instalovaných exponátů, k nimž se dostaneme vzápětí, ale také láhve kubánského rumu, úhledně seřazené uprostřed bytelného stolu vyrobeného majitelem a jeho bratrem z jednoho kmene stromu, který zde nedaleko rostl.
Manželé Carbolovi procestovali Ostrov svobody prozatím třikrát, aby si udělali poctivý obrázek o této temperamentní latinskoamerické zemi. Jinými slovy si tento karibský ostrov zamilovali. »Vidím samozřejmě i problémy Kuby, nejsem nekritický,« zdůrazňuje Carbol, ale jeho názor rozhodně nemůže souznít s tím, co napsala jistá publicistka ve svém díle Třešně v rumu. »To byl proud negativních emocí proti Kubě, ale takto se mentálně vyzvracet v knize, to je neuvěřitelné,« hodnotí její literární počin bez servítků.
Přijet může každý
Soukromé muzeum bylo slavnostně otevřeno za přítomnosti kubánského ambasadora v roce 2020. Přijet sem může kdokoli, Milan Carbol rád každého návštěvníka provede, dodá svůj výklad. »Nemám žádnou otevírací dobu, nevybírám žádné vstupné, je to má soukromá záležitost. Tímto muzeem vyjadřuji svůj postoj, a kdo má chuť se mnou diskutovat, i se hádat, tak ho rád pozvu, prohlédneme si vše a můžeme debatit,« vysvětluje, jak to v muzeu chodí. A už jste se s někým opravdu pohádal? napadá mě otázka. »Nikdo z těch, kteří dosud přijeli do Lukové, mi zatím nevynadal. Každý přijede ‚na deset minut‘, a nakonec spolu kecáme hodinu, dvě,« usmívá se Carbol a vzápětí dodává, že lidé mají na hrdou Kubánskou republiku, která se nepodvolila diktátu Strýčka Sama, různé názory, některé i hodně zkreslené ve stylu »tys byl na Kubě, a nebál ses?«, ale zpravidla jsou pak překvapeni, co se zde dozvědí.
Staré rozlehlé stavení umožnilo muzeu nejen pěkné zázemí pro současnou expozici, ale také prostor pro budoucí rozvoj. Prakticky to znamená, že Carbolovi již připravují další část stavení pro rozšíření muzea. Hned proti vstupním dveřím, před oknem, vytvořili z barevných skel velkou kubánskou a českou vlajku jako hezký symbol přátelství a spolupráce obou zemí. A když barevnými skly pronikají sluneční paprsky, efekt je mimořádný.
Tak co tu tedy je k vidění? Návštěvník se seznámí s podrobným tablem 82 mužů, kteří se 2. prosince 1956, vedeni Fidelem a Raúlem Castrovými, Camilem Cienfuegosem a Che Guevarou, vylodili na území jihovýchodní Kuby s cílem připravit povstání proti Batistově diktatuře. Jsou zde nejrůznější fotografie historické i soudobé (třeba z natáčení jednoho z dílů populárního seriálu Třicet případů majora Zemana s podpisem herečky Hany Maciuchové), umělecká díla a mnoho osobních předmětů, jež odkázali muzeu lidé, kteří pobývali na Kubě jako zástupci čs. podniků či v diplomatických službách, a zemi si oblíbili. Získat všechny tyto exponáty či dokumenty však znamenalo poctivě tyto laskavé dárce objet, najezdit stovky, či snad tisíce kilometrů, probrat s nimi jejich vzpomínky a zážitky, jež si s Kubou spojili. A tuto nekonečnou práci Milan Carbol odvedl. Výsledek je výjimečný.
Z velkoplošných fotografií se na nás dívají celosvětově známé tváře, kubánští revolucionáři bratři Castrovi a Che Guevara. Guevarovi je věnována samostatná místnost s různými předměty, jež se pojily s jeho životem a bojem. Replika jeho zbraně a fotoaparátu, knihy, fotografie – včetně té poslední, před popravou…
Přátelé z Brna a Prahy
Poslední květnové pondělí směřovali do muzea v Lukové výletníci z Brna. Byli to členové aktivní brněnské pobočky SČKP Lázara Cruze vedení svým místopředsedou Jozefem Štofanem, členky Levicových klubů žen, členové Seniorklubu a další zájemci. Pozván byl také kubánský velvyslanec Danilo Francisco Alonso Mederos s manželkou Tamarou, který se dle vlastních slov v muzeu cítí jako doma. Také kubánská konzulka Vanesa Ortega s manželem a dcerkou za doprovodu tlumočnice Evy Mánkové. Z hlavního města přicestovali předsedkyně SČKP Tereza Čechová Humpolcová a místopředseda KSČM Milan Krajča.
Na jedné z velkoplošných fotografií ze 70. let poznávám i tehdy mladé manžele Štofanovy v blízkosti Ramóna Castra, méně známého bratra Fidela a Raúla. Jozef Štofan, jenž se aktivně chopil úlohy průvodce muzeem, totiž působil na Kubě pracovně. A Kubu si, tak jako mnozí, kteří byli okouzleni tamní přírodou i kubánským lidem, upřímně zamiloval. Jozef procházel muzeem a vyprávěl zájemcům o exponátech, to vše prolínal dějinami Kuby i svými osobními zážitky z pobytu na ostrově.
Na stěnách muzea visí výtvarná díla některých českých umělců, kteří tvořili na Kubě. Kdo by například neznal akademického malíře a grafika Dimitrije Kadrnožku (zemřel letos v dubnu). »Když přijel na Kubu, byl oblečen v bílých kraťasech a oni z něho udělali gaye… Tedy než se to vysvětlilo…« vyprávěl bujaře Štofan za všeobecného pobavení účastníků. Ale jsou tu i sportovní rekvizity, například kubánská baseballová výbava a mnoho dalšího. A víte, že první bankovky Kuby po vítězství revoluce se tiskly v čs. státní tiskárně? O tom všem vypovídají doklady v Lukové.
Kromě kubánských exponátů zaujmou i nevšední svítidla k osvětlení místností. Jsou totiž vytvořena z různého kovového odpadu. Byl to nápad Milana Carbola a jeho stejně zručného bratra, kteří jsou autory těchto originálních doplňků. Krásná ukázka, jak se z odpadu s všelijakými hejblátky, budíky, kličkami a trubkami stane umělecké dílo.
A na závěr praktická rada: Kdo by měl zájem zajet do Česko-kubánského muzea v Lukové, protože prázdniny a čas dovolených jsou pro to jako stvořené, zde je kontakt: ceskokubanskemuzeum@email.cz. Je nutné se dopředu ohlásit.
Monika HOŘENÍ
FOTO – autorka
Popisky:
Hlavní foto:
Dobří lidé mohou v Česko-kubánském muzeu posedět a podiskutovat.
4 komentáře
Neschopní kubánští bolševici nedokázali za SEDMDESÁT let své neomezené diktatury ani zajistit pro své obyvatele dostatek základních potravin a místní bolševicti pitomci je za to ještě obdivují:-))))))
Cyklus Aby bylo jasno
https://www.youtube.com/watch?v=Lsh8WlyBLQc
S. Křeček: Svoboda slova má své meze. Lidem nevadí pomoc uprchlíkům, ale hujerství. Nevěříme nikomu.
“Cuba Si Yenkee NO”
Hezký článek a hřejivé pozdravení o Kubě.
Komentáře jsou uzavřeny.