Obchodní politika EU potápí cukrovarnictví

V socialistickém Československu se o cukru hovořilo jako o »bílém zlatu«. Byl to vynikající exportní artikl. Na podzim roku 1989 na území nynější ČR zahajovalo kampaň 52 cukrovarů, které vyrobily 518 700 tun cukru, celkem bylo vyrobeno 623 000 tun cukru (s rafinovaným třtinovým cukrem z kubánské suroviny). Nyní je v ČR šest cukrovarů, které v období od loňského října do konce letošního září vyrobily 580 000 tun cukru, přestože plochy, kde se pěstuje cukrová řepa, klesly na polovinu.

Cukrovarníci v celé Evropské unii však bijí na poplach. Dohody o volném obchodu (FTA) zvýhodňují producenty ze třetích zemí, kteří dostávají vládní podporu a mají mnohem slabší environmentální a sociální standardy, což vytváří velmi nerovné podmínky.

Záporná obchodní bilance

Očekává se, že obchodní bilance EU v oblasti cukru s deseti klíčovými partnery v dohodách o volném obchodu – včetně Mercosuru, Indie a Thajska – prudce přejde do záporných hodnot s deficitem 207 milionů eur. Dohody o volném obchodu nabízejí zanedbatelné výhody pro vývoz cukru z EU: 96 % vývozu cukru z EU směřuje do zemí mimo tyto dohody. Nejde o vyvážený obchod, jde o strategické sebepoškozování.

Jen v hospodářském roce 2024/25 zpřístupní celní kvóty na trhu EU více než 1,6 milionu tun dovozu cukru, což představuje více než 11 % spotřeby EU. Tyto objemy jsou vždy vyráběny za slabších sociálních a environmentálních norem a často těží z vládní podpory. V mnoha případech je tento vývoz na světovém trhu dumpingový jako přebytek domácích potřeb. Situace se od hospodářského roku 2025/26 zhorší, přičemž bezcelní přístup v rámci stávajících dohod o volném obchodu (s výjimkou Ukrajiny a připravovaných dohod) vzroste z 534 760 na více než 725 000 tun v důsledku zařazení Brazílie a Paraguaye do Mercosuru.

Mnohé z těchto kvót zahrnují automatické roční zvyšování, což znamená, že objemy bezcelního dovozu rok od roku rostou donekonečna. Celkem, s přihlédnutím k ústupkům EU vůči Ukrajině a WTO, bude možné bezcelně dovážet více než 1,7 milionu tun cukru.

Stále nerovnější podmínky

Kromě tlaků na objem dovozu čelí odvětví cukrové řepy v EU strukturálním nevýhodám. Producenti z EU jsou nuceni dodržovat jedny z nejvyšších světových norem v oblasti životního prostředí, práce a bezpečnosti potravin, zatímco mnoho obchodních partnerů těží z preferenčního přístupu bez ekvivalentních závazků. Vyšší náklady na energii a zemědělství způsobily nárůst výrobních nákladů o 40 % do roku 2020 a výrobci cukru musejí nést vysoké náklady na průmyslovou dekarbonizaci. Strukturálně je model EU založen na málo efektivních nezávislých rodinných farmách, které zajišťují účast venkova a transparentnost v produkci potravin, ale s náklady na dotace. Naproti tomu země jako Brazílie, Kolumbie a Ukrajina se spoléhají na velké zemědělské podniky, které obhospodařují tisíce hektarů, čímž vytvářejí úspory v rozsahu, kterým se pěstitelé cukrové řepy v EU nemohou vyrovnat. Producenti třtinového cukru jsou chráněni před kolísáním cen energií, protože mohou jako obnovitelný zdroj energie využívat bagasu – snadno dostupný dřevní zbytek cukrové třtiny.

Z hlediska životního prostředí podléhají pěstitelé cukrové řepy v EU velmi přísným normám týkajícím se povolování a používání přípravků na ochranu rostlin a hnojiv. Indie a Brazílie mezitím povolují používání mnoha přípravků, které jsou v EU zakázány jako ohrožující životní prostředí a lidské zdraví.

Sociální standardy se také výrazně liší. V Indii, významném vývozci cukru a potenciálním partnerovi v dohodách o volném obchodu, bylo zdokumentováno porušování pracovních a lidských práv, včetně dětské a nucené práce.

Od roku 2017 došlo v EU k uzavření 20 cukrovarů, z toho pěti v roce 2025, což vedlo ke ztrátě více než 4000 přímých pracovních míst v průmyslu v některých z nejzranitelnějších venkovských oblastí EU. Jen letos zavřely svá vrata tři cukrovary: jeden ve Francii, jeden v Rakousku a jeden v České republice (v Hrušovanech nad Jevišovkou). Počet pěstitelů cukrové řepy se snížil téměř o 25 %. Bez okamžité změny obchodní politiky EU by mohlo dojít k dalším ztrátám.

Jiří WERTZ