Polistopadový režim nemá moc úspěchů. Na rozdíl od zřízení, které tu bylo před rokem 1989, se v »efektivním« kapitalismu nepostavila jediná jaderná elektrárna, jediná přehrada či nová linka metra. Dálnice se u nás staví šnečím tempem a jsou nejdražší v Evropě. A i to málo, co se po listopadu 1989 vybudovalo, je na dluh.

Stát dluží astronomickou částku přes 3 biliony korun. Přepočtením na obyvatele tak každý z nás včetně kojenců dluží 308 812 korun a tato částka se bude nadále zvětšovat, dokud budou u moci současné elity, které nás chtějí ještě více zadlužit, aby měly peníze na nákupy nejrůznějších zbraní. Tento text ale není zdaleka jen o státním dluhu, ale o dluhu jako takovém. Je o tom, jak dusí člověka.

Exekuce a exekutor jsou jedny z nejděsivějších vynálezů kapitalismu. V současné době má u nás aspoň jednu exekuci přes 600 000 lidí! Celkem je v České republice registrováno přes 3 miliony exekucí.

Může to začít nenápadně. Matka samoživitelka chce na Vánoce dopřát svému dítěti, a tak si půjčí. Rychlé a snadné půjčky nabízejí různé nebankovní instituce, které jsou připraveny ze svých obětí sedřít kůži pomocí vysokých úroků a krátké doby na splacení. Snaha udělat radost dítěti, se tak snadno může změnit ve finanční noční můru.

Některé společnosti jsou schopné si účtovat i procento úroku denně! K tomu si připočtěme existenci soukromých exekutorů, kteří se chovají jako mafie. Jsou známy případy, kdy uměle navyšovali dluhy dlužníků, aby si mohli pro sebe zajistit vyšší zisk z vymožených peněz anebo když zabavovali předměty, které by ze zákona zabavit neměli.

Banky vědí, jak vás zničit

Lákadlo půjček je velmi silné ve společnosti, která přísně trestá jakýkoliv finanční neúspěch, kde velikost vaší svobody určuje velikost vašeho konta. Banky se nás snaží nalákat pomocí propracovaných marketingových slibů. Obětí se může stát každý – mladá rodina, která si chce zařídit nový domov, či malý podnikatel, který se ocitl kvůli krizi v problémech a potřebuje najít rychlé řešení. Anebo obyčejný dělník, který byl delší dobu nemocný, a trvalo, než mu začali vyplácet nemocenskou.

Zamysleme se nad zmíněným číslem – 600 000 lidí v exekuci; 600 000 lidí se bojí každého zaklepání, 600 000 lidí žije s tím, že každou chvíli mohou vniknout k němu domů a začít mu brát jeho věci; 600 000 různých příběhů.

Podmínky exekucí tyto lidi tlačí mimo společnost. Z toho, co jim po srážkách ze mzdy zbude, by nedokázali přežít, a tak často pracují načerno. Mnohočetné exekuce má u nás zhruba 400 000 lidí, polovina z toho pak pracuje v šedé ekonomice. Pokud projde Jurečkova deforma dávek, tak čím víc by si legálně tito lidé vydělali, tím víc by se jim dávky snížily. Jinými slovy, je to jen další motivace pro to pracovat načerno. Kvůli podobným nesmyslným nápadům se pak stát na odvodech ročně připravuje o miliardy.

Co vůbec práce načerno reálně obnáší? Minimální bezpečnostní standardy a dlouhou pracovní dobu. Do toho si přidejme, že se dlužníci musí neustále uskrovňovat, a vidíme, že žijí životem otroka. Ne, děje se jim reálně něco ještě horšího! Jak píše Marx ve svých Ekonomicko-filosofických rukopisech (1844): »Čím méně jíš, piješ, kupuješ knihy, chodíš do divadla, tančíš, chodíš do hospody, čím méně myslíš, miluješ, teoretizuješ, zpíváš, maluješ, píšeš básně atd., tím víc ušetříš, tím víc vzroste tvůj poklad, který mol ani prach nekazí, tvůj kapitál. Čím méně jsi, čím méně projevuješ svůj život, tím víc máš, tím větší je tvůj zvnějšněný život, tím více své odcizené bytosti hromadíš.«

Topí se v tom stále více mladých

Na první pohled to vypadá, že z dluhového otroctví, degradujícího člověka na nemyslící stroj, neexistuje úniku. Pod bezcitným heslem: »Můžou si za to sami!« kapitalistický stát a společnost na lidi v dluhovém otroctví zapomněly, nechaly je napospas jejich osudu. Sebevraždy mezi dlužníky nejsou přitom ničím ojedinělým. A katastrofa dál pokračuje. Z nedávné zprávy Czech Credit Bureau jsme se mohli dozvědět, že mladí lidé si více půjčují a mají pak problémy tyto půjčky splácet. U věkové skupiny 25 až 29 let stoupl počet půjček o 21 procent na 3,5 miliardy korun. V kategorii 30 až 34 let pak dluhy stouply o 26 procent na 4,7 miliardy korun. Jen v nejmladší kategorii 18 až 24 let je hned 14 procent lidí, co má problém svoje půjčky splácet.

Problémem je systém

Řešení této krize nemohou být polovičatá. Drobné reformy a změny, tzv. milostivá léta, poradenské služby – nic z toho nejde ke kořenu problému. A tím je samotný systém. Jeho bezcitnost a chamtivost. Je třeba zrušit soukromé exekutory a místo nich zavést státní, kteří by byli přísně regulováni. Je třeba vyhlásit válku nebankovním institucím, které nabízejí lichvářské úroky. Stávající systém je zkrátka neudržitelný. Těsné okovy dluhového otroctví drtí celé státy, ničí rodiny a rozvracejí společnost. Všechny státy světa se prudce zadlužují. Dohromady všechny země dluží astronomických 323 bilionů dolarů. Jak dlouho to jen bude pokračovat? Jak dlouho se bude kolotoč zadlužování točit? Kolik lidí ještě musí být uvrženo do dluhového otroctví? Nenechme si vnutit představu, že je stávající stav normální. Změnu můžeme zahájit již teď tady v naší republice. Je nejvyšší čas říct STAČILO! Dost bylo nehospodárných vlád, které naši zemi neustále zadlužovaly a nechaly volné pole pro nehorázné lichvářství.

Již blížící se sněmovní volby mohou nahradit arogantní poslance, sloužící exekutorské mafii a bohatým bankéřům. Již těmito volbami můžeme navrátit do vrcholové politiky solidaritu a lidskost. Je to jen na nás. Na naší píli a odvaze.

Vítek PROKOP, autor je politolog.