Ostravsko-opavská operace – nejtěžší a nejúpornější boje na území dnešní České republiky

479

Ostravská operace (též Ostravsko-opavská) byla ofenzíva Rudé armády probíhající od 10. března do 5. května 1945. Spočívala v útoku Rudé armády a jednotek 1. čs. armádního sboru v SSSR směrem do Slezska a na severní Moravu a průniku na území Československa. Při plánování útoku byly vzaty do úvahy i skutečnosti, že hlavní cíl – Ostrava a Ostravsko-karvinská uhelná pánev – je velké průmyslové centrum s velkým významem pro poválečnou obnovu Československa. Bylo též nutno počítat se silnou obranou Němců, kteří mohli využít pohraniční opevnění z předmnichovské republiky.

Cena za svobodu Ostravska

Náročné a nejtěžší boje na území protektorátu za druhé světové války probíhaly téměř dva měsíce. Celkem 600 měst a vesnic se dočkalo osvobození. Rudá armáda v průběhu operace osvobodila od německé okupace území o celkové rozloze téměř 15 000 kilometrů čtverečních.

Krvavé boje o přístupy k Ostravě doslova rozmetaly obec Hrabyni. Dnes zde nalezneme monumentální Národní památník 2. světové války, kde se nachází množství originálních artefaktů a sbírkových předmětů jak uvnitř, tak v okolí památníku.

Původně se jmenoval Památník Ostravské operace, je zde pietní místo a symbolický hřbitov se jmény 13 000 vojáků, kteří padli při osvobozování regionu, i civilistů, jež nacisté popravili nebo umučili. Autorem památníku ze žuly a železobetonu je architekt Jindřich Czeniek. Slavnostní odhalení proběhlo 3. listopadu 1973. Po roce 1989 byla změněna koncepce na památník 2. světové války.

Cena za osvobození Slezska a severozápadní části Slovenska byla značná. Vojska 4. ukrajinského frontu během dvou měsíců přišla o 24 000 mrtvých a nezvěstných, o 88 000 raněných; v tom je zahrnuto také 4000 příslušníků 1. čs. armádního sboru v SSSR, které jeho jednotky ztratily v Polsku, před Ostravou, u Liptovského Mikuláše, při přechodu Velké a Malé Fatry, na Javornících a na Vsetínsku. Naši tankisté přišli u Ostravy o všechny tanky. Při boji o samotnou Ostravu padlo 1142 rudoarmějců a 388 českých civilistů.

Němci ztratili 100 000 mužů, dalších 150 000 bylo zajato, přišli o velké množství vojenské techniky.

Hlavní velitelé

Andrej Ivanovič Jeremenko (1892-1970): v říjnu 1944 velel 2. pobaltskému frontu RA při útoku na německá vojska v Litvě, od jara roku 1945 velel 4. ukrajinskému frontu, který se účastnil bojů v Karpatech, při Ostravské a Pražské operaci (nahradil generála Ivana Jefimoviče Petrova (1896-1958), který vedl Ostravskou operaci a 26. března 1945 byl odvolán, stal se náčelníkem štábu 1. ukrajinského frontu, v jehož rámci se podílel na osvobozování Československa).

Ludvík Svoboda (1895–1979): voják, účastník prvního a druhého odboje. Během druhé světové války vedl jako brigádní generál 1. československý armádní sbor v SSSR. Po osvobození Československa byl v letech 1945 až 1950 ministrem národní obrany. Ve vykonstruovaném procesu odsouzen, rehabilitován. V letech 1968–1975 zvolen prezidentem ČSSR. Vyznamenán Zlatou hvězdou hrdina SSSR, trojnásobný nositel Zlaté hvězdy hrdina ČSSR. Je autorem memoárů Cestami života I. a II., Z Buzuluku do Prahy a Deník z doby válečné.

Karel Klapálek (1893-1984): účastník I. a II. světové války, legionář, bojoval v Africe, v roce 1944 odeslán do SSSR, v dubnu 1945 jmenován velitelem 1. čs. armádního sboru v SSSR, v letech 1945–1950 vojenský velitel v Praze. Ve vykonstruovaném procesu odsouzen, rehabilitován, v roce 1968 vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdina ČSSR, vydal knihu vzpomínek Ozvěny bojů, jeho žena Olga zpracovala válečné vzpomínky manžela pod názvem Voják vypravuje.

Gotthard Heinrici(1886-1971): narodil se ve Východním Prusku (jeho bratrancem byl polní maršál Gerd von Rundstedt). V létě 1944 byl pověřen velením 1. tankové armády a 1. maďarské královské armády, které čelily sovětským vojskům na východním Slovensku a Maďarsku. Dne 20. března 1945 přebral velení skupiny armád Visla, ale 29. dubna 1945 byl opět a naposledy propuštěn z funkce poté, co nařídil svým jednotkám ustoupit (nahradil ho generál Walter Nehring; 1892-1983; ale zastavit postup RA na Berlín již nemohl dokázat). V průběhu května byl zajat britskými vojsky.

Literární a filmový ohlas

Film Tanková brigáda, 1955 režiséra Ivo Tomana přibližuje i Ostravskou operaci (ve válečných scénách účinkovalo 3000 příslušníků ČSLA). Filmový dokument Bitva o Ostravsko 1945, TV Polar Ostrava, 2019.

Z beletrie: kniha 60 let Ostravsko-opavské operace: vzpomínky účastníků, Ostrava 2005; Sergej Petras, Karel Richter: Tanky míří k Ostravě, Praha 1979; František Fajtl: Podruhé doma, Praha 1984; Mikuláš Končický: Bez nároku na slávu, 2015; Milan Kopecký: 1. čs. samostatná tanková brigáda v SSSR, Praha 2001; Rudolf Peška: Domov na konci bojů, Naše vojsko, 1986; Emil Vávrovský: Svoboda šla Ostravskem, Ostrava 1965; Karel Jiřík, Blanka Pitronová: Dějiny Ostravy, Ostrava 1967. Události z bojů o osvobození regionu z let 1944-1945 jsou zdokumentovány v řadě kronik obcí a měst regionu.

Epilog

Měl jsem to štěstí a možnost setkat se s příslušníky Svobodovy armády, západního odboje i partyzány. Na VŠB-TU Ostrava nás v rámci vojenské přípravy cvičili důstojníci ČSLA z vojenské katedry, kde působili i bývalí příslušníci 1. čs. armádního sboru v SSSR. Praktická výuka a cvičení posluchačů probíhala v Darkovičkách, v místech, kudy prošly osvobozovací boje o Ostravu.

Později jsem osobně poznal a setkal se s generálem Mikulášem Končickým, tankistou, který osvobozoval Ostravu, plukovníkem Ing. Rudolfem Peškou, příslušníkem Svobodovy armády, generálním ředitelem Vítkovických železáren a strojíren Klementa Gottvalda v Ostravě, Václavem Petrasem, příslušníkem Svobodovy armády a prvním ředitelem pivovaru Radegast v Nošovicích, a řadou dalších.

Patřili mezi ně i ti, kteří stáli na opačné straně, byli z pohraničí, po 15. březnu 1939 museli narukovat do wehrmachtu a bojovali na západní i východní frontě. Setkání a rozhovory s nimi jsou zážitky, na které nelze zapomenout, a zůstaly součástí mých vzpomínek. (Dokončení z minulého čísla)

Poměr sil k 10. březnu 1945

Německá a maďarská vojska:

120 letadel, 100 tanků a samohybných děl, 1500 děl a minometů, 150 000 vojáků;

Rudá armáda a Čechoslováci:

410 letadel, 180 tanků a samohybných děl, 3000 děl a minometů, 255 000 vojáků.

Mladý hrdina Miloš Sýkora (1920-1945)

Jeden z hrdinů Ostravsko-opavské operace. Byl již v roce 1940 gestapem zatčen a vyslýchán pro svou činnost v ilegálním komunistickém hnutí mládeže a odsouzen na tři roky vězení. Po propuštění se vrátil do Ostravy a schovával se. Právě on zachránil 30. dubna 1945 Němci podminovaný, tehdy zvaný Říšský most, přes který pak můžou projet tanky. Při tom byl Němci spatřen a zastřelen. Most byl po válce přejmenován na most Miloše Sýkory a je v provozu dodnes. U mostu je jeho památník (viz NP č. 16, str. 15).

Ostravská operace v datech (1945)

10. 3. první úder probíhá v prostoru města Strumień;

13. 3. Němci nasazují obrněné zálohy dvou tankových divizí;

17. 3. sovětský postup se zastavuje, Rudá armáda přechází do obrany;

24. 3. zlepšené počasí umožňuje start bitevních letounů, 4. ukrajinský front RA zahajuje druhou fázi operace;

26. 3. Rudá armáda a čs. tankisté dobývají Wodzisłav Śląski;

2. 4. sovětský 11. střelecký sbor vytváří na Odře u Tworkówa předmostí;

8. 4. Němci vyrážejí do protiútoku na rozhraní mezi 38. a 1. gardovou armádou, po čtyřech dnech jsou odraženi;

15. 4. 4. ukrajinský front zahajuje závěrečnou fázi Ostravské operace;

18. 4. Němci jsou vytlačeni na jižní břeh řeky Opavy;

26. 4. útočící Rudá armáda se dostává na dosah k Ostravě;

30. 4. československé tanky pronikají do centra Ostravy;

5. 5. německé jednotky na všech směrech ustupují na západ, Ostravská      operace končí.

Svatomír RECMAN, FOTO – archiv autora