V pondělí 2. července 1951 po 22. hodině byli v budově babické školy (okres Třebíč) zastřeleni tři ze čtyř přítomných funkcionářů místního národního výboru, kteří tam dělali pololetní statistiku počtu hospodářských zvířat a rostlinných zemědělských komodit v obci.
Šlo o řídícího učitele Tomáše Kuchtíka (*1898), předsedu MNV a místní organizace KSČ. Dále o lesního dělníka Josefa Roupce (*1918), místopředsedu MNV, člena KSČ, a o skladníka Bohumíra Netoličku (*1918), pokladníka MNV, člena KSČ. Postřelen byl František Bláha, předseda místního akčního výboru Národní fronty. Patřili k respektovaným i oblíbeným pracovníkům radnice.
Muzeum zmizelo
Dřívější muzeum tragické události v babické škole už není. Školu využívá obecní úřad a podnikatelé vyrábějící zámky. Vedení radnice, složené z nestraníků, nemá zájem, aby se tragická událost z roku 1951 dál veřejně debatovala. Muzeum v zasedací místnosti tehdejšího MNV šéfové obce zrušili. Jen na chodbě ponechali pár artefaktů připomínajících událost, kdy teroristé večer vtrhli na pracovní jednání činovníků MNV, vyvedli je na chodbu a před schodištěm je postříleli palbou z pistole a samopalu. Účastníci nedělní (2. července 2023) pietní připomínky navštívili místní hřbitov, kde jsou dva ze zabitých funkcionářů pochováni.
Akci v pamětním místě Babice uspořádaly Klub českého pohraničí Znojmo, Krajská rada Klubu českého pohraničí Vysočiny a OV KSČM Třebíč. K pomníku zastřelených položili přítomní květiny a vyslechli proslov předsedy KR KČP Vysočiny a člena NR KČP Miroslava Kříže.
Hrdinové jsou zločinci, a naopak?
Kříž uvedl, že uplynulo již 72 let od události, kdy byli v Babicích zabiti tři zastupitelé lidosprávy a jeden postřelen. V malém zamyšlení odmítl znevažování babických obětí k účelové politické argumentaci, jak ji a priori umožňuje zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Z výkladu zákona lze totiž považovat hrdiny za zločince, a naopak zločince za hrdiny. Je doložitelné, že uplatněním tohoto zákona při posuzování novodobé historie Československa (Česka) je podlamována právní jistota i principy vědecké práce.
Vraždy v Babicích jsou zavrženíhodným činem, spáchaným rukou tzv. bojovníků za demokracii. Tuto bestiální událost svými výmysly zlehčili a vinu za ni svalili na jiné.
»Na základě dostupných dokumentů, z nichž těžiště tvořily záznamy výslechů přímých aktérů a související zdroje, jsem v publikaci Babice 1951-2011 vydané v nakladatelství Futura v Praze zveřejnil fakta, která pečlivě vypovídají o všem podstatném, co se v babické škole stalo,« citoval Kříž autora publikace Stanislava Kábeleho.
Ten ve zmíněné publikaci prezentuje Kříž výsledky letitého šetření:
- Vraždy v Babicích jsou důsledek protistátní činnosti zahraničního a domácího odboje, krutý produkt studené války. Jejich motivem bylo zastrašit komunisty a funkcionáře národních výborů, odvrátit je od aktivní činnosti konané v celospolečenský prospěch.
- Hlavní aktér babické akce byl agent CIC Ladislav Malý. Za návodce byl označen P. Václav Drbola, farář z Babic.
- Vraždy provedl Ladislav Malý. Ranou z pistole zastřelil Tomáše Kuchtíka, předsedu místní organizace KSČ, národního výboru a ředitele školy. Antonín Mityska, jeho společník, zastřelil dávkou ze samopalu Josefa Roupce a Bohumíra Netoličku, členy rady MNV. A postřelil Františka Bláhu, předsedu místního akčního výboru Národní fronty.
- Vraždy tří nevinných občanů v mírové době, s podílem představitele katolické církve, přímé účasti agenta CIC a synů statkáře nejenže přesvědčivě poukázaly na úhlavní odpůrce socialistické výstavby, ale svou brutalitou vyvolaly oprávněnou zlobu mezi podporovateli společenských změn, mezi věřícími i skutečnými demokraty, vypočetl M. Kříž.
Hledání pravdy pokračuje
Pomyslná tečka za babickým masakrem udělána nebyla. Dosvědčuje to dílo Michala Stehlíka Babické vraždy 1951, vydané v nakladatelství Academia v edici 1938-1953, Praha 2016. V tomto znevažujícím konstruktu, který prozrazuje o publikaci více, než si možná autor přál, jsou nevinní členové národního výboru, čestní a bezúhonní lidé, otcové rodin srovnáni s »vražedným komandem«, tj. s vrahy, zadrženými v ostré přestřelce s příslušníky Sboru národní bezpečnosti v bolíkovickém žitném poli.
»Hledání pravdy bude tedy pokračovat. Nezbývá mi, než na adresu nových badatelů podotknout: Vraždy v babické škole umožnil soubor rozporných faktorů, které v závislosti na právě panujících společenských poměrech, objektivních i subjektivních podmínkách, významně ovlivnily 50. léta 20. století, také ve vesnickém prostředí. Přirozený ideový střed zastánců starých pořádků se zastánci pokrokových přeměn měl řadu podob. V Babicích měl podobu bestiálních vražd. Že na nich měl přímou účast agent zahraničních tajných služeb, představitel katolické církve a synové majetných sedláků přesvědčivě prokazuje, pro čí zájmy se babičtí funkcionáři stali terčem vražedných střel. Ne tedy zoufalství, jak napsal např. Ferdinand Peroutka, ale čirá nenávist, byla příčinou krvavé lázně v babické škole. Následná tvrdá odplata soudních rozhodnutí byla jen důsledek této nenávisti. Kdo vědomě spustil tuto lavinu, nese zodpovědnost za její ničivé následky. To je zákon, který stejně jako v přírodě platí také v politice. Obětem z Babic dopřejme konečně to, co jim dávno patří – úcta a nehynoucí čest jejich památce,« uzavřel Miroslav Kříž.
(vž)
