Podle italského šéfa obrany NATO už nemá důvod k existenci. Na Slovinsku možná referendum o členství

Varšavská smlouva byla rozpuštěna v důsledku rozpadajícího se východního bloku a jedním (nikoliv jediným) důvodem byly právě přehnané náklady na zbrojení, které se staly větší, než mohl systém unést. Oni neprohráli proto, že vyráběli málo zbraní, ale proto, že jich vyráběli více než ekonomika mohla zvládnout. Možná se báli nepřítele, možná chtěli ukázat, že jsou lepší – ale to co je porazilo ve studené válce byl strach a pýcha, nikoliv to, že nedokázali vyrobit více zbraní než USA. Kdyby dali peníze na něco rozumnějšího, pravděpodobně by to rozpad oddálilo. Hlavní příčnou rozpadu ale byla chybně řízená ekonomika a nedostatečné experimentování se změnami v ekonomice. Právě do ekonomických experimentů měli jít peníze, které šly na zbrojení. Místo podpory ale byly experimenty často potlačovány z ideologických důvodů. Pokud jde o Reagana, tak ten ty prachy neměl také, ale mohl si půjčovat. Zvýšilo se za něj bezdomovectví a Americký státní dluh vzrostl z 997 miliard na 2,8 bilionu dolarů během Reaganova prezidentství. Od té doby jede USA na dluh až dodnes. Vůbec nešlo o to, kdo koho porazí ve výrobě zbraní, šlo o to, kdo do zbraní nacpe více peněz, než si může dovolit a vypůjčit. Jenže ani jedna strana to tehdy nepochopila. SSSR nebyl poražen Reaganem, porazil se sám nesmyslným plýtváním na zbraně. Reagan je k tomu maximálně vyprovokoval, ale oni se neměli nechat.

Pokud jde o ohrožení lidstva, tak lidstvo neohrožují peníze, ale jejich chybná alokace způsobená kapitalismem. Ani náboženství nepovažuji za velkou hrozbu. Náboženské systémy mají malou moc, možná nás ohrožuje islám, ale to je spíše naším rozhodnutím podporovat zde přistěhovalectví s muslimských zemí. Při troše rozumu by to nemusel být problém. Jinak myslím, že zaměření na boj socialismus vs náboženství je zbytečné plýtvání sil na obou stranách (mimochodem si všimněte, že počet křesťanů u nás dnes klesá rychleji než kdykoliv za socialismu, když proti nim bojovali). Politické strany jsou součástí demokracie. To co nás ohrožuje je spíše korupce těchto stran, ale tu je možné potlačit. Kdybych měl tedy podobný seznam ohrožení vytvořit já, asi by vypadal takhle: 1) kapitalismus 2) malá porodnost u ekonomicky nejproduktivnější skupiny lidí 3)drancování přírody a zdrojů 4)nedostatečná ochota (schopnost?) tvořit a testovat nové ideologie (přičemž všechny ty body souvisí s kapitalismem). Jsou to spíše problémy než subjekty či objekty, a považuji je za nebezpečnější. Je potřeba spíše řešit problémy než bojovat proti nějakým konkrétním věcem.

ad1) možná se bude zbrojit dále, ale prvním krokem je vždy uvědomění si chyby. Je potřeba aby lidé pochopili, že je to špatné. Pak to třeba půjde alespoň omezovat.

ad2) To že ideologie nemusí být podporována penězi je teoreticky pravda, ale v praxi je pravděpodobnost něčeho takového stále menší. Kdysi byly domácnosti samostatnější a méně závislé na vnější ekonomice. Roste také složitost vypracovávání nových ideologií, na které už dávno nestačí rozpracovat několik málo radikálních myšlenek.

ad3) Člověk se sice pera a pral, ale v historii někdy více a někdy méně – a z toho se lze poučit. Je možné se alespoň snažit vytvářet takové podmínky, aby se pral co nejméně a tyto podmínky upravovat tak, aby byly co nejstabilnější.

ad2 – porodnost – musíte rozlišovat. Není porodnost jako porodnost. Množí se hlavně ty ekonomicky méně produktivní skupiny lidí. Ty produktivnější vymírají (čímž systém dokazuje, že snažit se být produktivní se většinou nevyplácí). Čím vyšší vzdělání, tím v průměru nižší porodnost. To že některé skupiny vyrovnají nebo i převýší porodnost jiných skupin problém spíše zvětšuje. ČR (a většina vyspělých států) dokonce vymírá jako celek a bere přistěhovalce aby se populace zachovávala. To není dobrá strategie – s takovouhle nakonec uděláme z Evropy druhou Afriku. Přizpůsobení se systému vyžaduje příliš mnoho energie, takže se nejvíce množí ti, „nepřizpůsobivý“. Takhle se ale systém musí začít dříve či později rozpadat.

ad4 – ideologie vs výpadky el. proudu – problémů které je potřeba a které se nás přímo dotýkají je mnoho a systém je prostě řešit nezvládne – je třeba změna systému a k té je potřeba změna ideologie. Nepochybuji o tom, že výpadky proudu se řeší. Ale podle aktuálních ideologií, které formují současnou společnost tak jak umí. Ideologie páchá šoku, pokud začne být považována za absolutní – za „jedinou dokázanou pravdu“. Někdy lidé říkají, že oni se ideologií neřídí, ale nikdy to není pravda. Nikdo nedokáže vše čím se řídí logicky zdůvodnit a vzít v úvahu všechny věci a logicky rozhodnout. Ideologií se tedy zbavit nejde. Pokud ale chceme, aby nepáchaly škodu, musí jich být více a musí se průběžně zkoušet, aby lidé měli na výběr a viděli v praxi, jak se ideologie může vyvíjet. Teoretizování nestačí, i když do určité míry je potřeba. A zaměřovat se pouze na hmotné věci a na to, co potřeba teď na úkor toho, co co by mohlo být nakonec vždy vyústí ve stagnaci a později i degradaci systému. Samozřejmě se nesmí přehánět ani jedna strana, ale přece jen žijeme v době, kdy si většina lidí k současnému systému a současné ideologii nedovede přestavit alternativu, nebo je tato alternativa jen extrapolací nějaké systému, který ve skutečnosti nemůže fungovat. Lepší přístup k ideologiím může vyřešit i ten proud. Ale proud ideologie nevyřeší. Ne vždy je lepší to řešení, které vykazuje jisté a rychlé výsledky. Navíc nejde jen tak říct „teď prostě opravíme to a to“. Protože „to“ je součástí složitějšího systému. Jakkoliv se to tedy zdá jednoduché, praxe je jiná a má překážky které tomu brání a jejichž překonání není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Lidé kteří navrhují taková přímá řešení bývají často zklamáni, že se jejich řešení neuskuteční, „když je to tak jednoduché“. Ale za to zklamání nemohou ostatní, může za to to, že věci vidí příliš jednoduše a bez kontextu.