Pohlavní styk bez souhlasu je znásilnění

Změna nynějšího vymezení trestného činu znásilnění by prý i díky novému soudnímu verdiktu lepší postavení obětem nepřinesla. Na sněmovním semináři to uvedl Ondřej Lebl z legislativního odboru ministerstva spravedlnosti. Seminář se věnoval možné změně vymezení trestného činu znásilnění.

Na semináři se většinově sešli zastánkyně a zastánci názoru, že sex bez souhlasu je znásilnění. Nynější znění trestního zákona pojednává o donucení násilím nebo pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy a o zneužití bezbrannosti oběti. (»Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.«)

Novou definici trestného činu znásilnění v současnosti nepovažuje ministerstvo za nástroj, který by měl »potenciál faktické postavení oběti tohoto trestného činu zlepšit,« řekl Lebl. Poukázal na verdikt Nejvyššího soudu, podle kterého fyzický odpor není potřeba, postačí nevole vyplývající z jednání oběti v podobě zaujetí pasivní obranné pozice. »Stávající definice ve spojení s judikaturou už všechny potřebné situace zahrnuje,« míní Lebl. Úpravu definice by ale podle něho mohla přinést nově navrhovaná evropská směrnice.

Novou úpravu navrhuje vládní výbor

Jeho mínění oponoval na semináři ředitel vládního odboru rovnosti žen a mužů Radan Šafařík: »Mezinárodní lidsko-právní dokumenty a judikatura včetně judikatury Evropského soudu pro lidská práv směřuje k opuštění konceptu definice znásilnění založeného na překonání odporu a směřuje k založení definice znásilnění na absenci souhlasu.« Vládní výbor pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách navrhl koncem března úpravu zákonného vymezení znásilnění tak, aby obsahovalo výslovný odkaz na chybějící souhlas.

Například podle Ireny Hůlové z Amnesty International nynější zákon nefunguje. »My potřebujeme říct, že pohlavní styk bez souhlasu je znásilnění,« prohlásila. Podle právničky Markéty Řádkové není vymezení znásilnění jako sexu bez souhlasu módní záležitostí nebo produktem kampaně proti sexuálnímu obtěžování »MeToo«. Advokát a zmocněnec obětí Luboš Kučírek označil současné zákonné vymezení znásilnění za archaické. Existují podle něho i soudní rozhodnutí, která opomíjejí paralyzovaný stav oběti, na což upozorňuje také organizace proFem. Ta také shledává nesoulad současné české právní úpravy s Úmluvou Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí velmi problematický. Upozorňuje na to již od roku 2017. Při znásilnění bývá totiž časté, že oběť »zamrzne«, je tak konsternována, v šoku, že není schopna se bránit – přičemž toto zatuhnutí (jedná se o projev centrální nervové soustavy a je těžké ho ovlivnit vůlí oběti) je často bráno tak, že se oběť nebránila, a tedy že nejde o trestný čin.

Psycholožka Ludmila Čírtková míní, že změna vymezení by nepřinesla zvýšení počtu falešných obvinění, což je další z argumentů odpůrců změny v zákoně.

Začalo to Ferim

Ministerstvo spravedlnosti uvažuje o úpravě specializace soudních oddělení, když nyní není zavedena pro mravnostní kriminalitu včetně znásilnění. Nové zaměření by podle něho mohla být klíčem k posílení postavení obětí. Nyní ministerstvo podle Lebla chystá zavedení zákazu otázek na předchozí sexuální vztahy a chování oběti znásilnění při výslechu. Do budoucna je možné, že v přípravném řízení nebude moci obhájce nebo obviněný klást oběti dotazy přímo jako teď, ale výhradně zprostředkovaně.

O změně vymezení trestného činu znásilnění se ve Sněmovně začalo debatovat loni v souvislosti s kauzou někdejšího poslance TOP 09 Dominika Feriho. Toho obvinilo několik žen ze sexuálního obtěžování a násilí, což odmítl, omluvil se ale za nevhodné či nepatřičné chování a stáhl se z veřejného života. V případu padlo před zhruba měsícem obvinění.

(mh)