V pražském Slovenském domě byla v předvečer Sedmnáctého listopadu – Mezinárodního dne studentstva pokřtěna nejnovější kniha slovenského historika, spisovatele a básníka profesora Jozefa Leikerta věnovaná Marku Frauwirthovi. Kniha nese název Rozčísnutý čas Marka Frauwirtha.
Marek Frauwirth byl jedním z devíti mladých mužů zastřelených německými nacisty, pro výstrahu a bez soudu, 17. listopadu 1939 v Ruzyni. Frauwirth byl z celé dosti nesourodé skupiny mladých mužů, které označujeme jako představitele studentských spolků a jejichž životy vyhasly nad ránem 17. listopadu, jediným opravdu levicovým. Například podporoval Společnost přátel demokratického Španělska, historik Petr Koura uvedl v Českém rozhlase, že spolupracoval s komunistickým protifašistickým odbojem. Marek pocházel ze Slovenska, byl absolventem Vysoké školy obchodní, předchůdce VŠE v Praze.
Knihu uvedli do života rektorka Univerzity Karlovy prof. Milena Králíčková a rektor Vysoké školy ekonomické docent Petr Dvořák.
Program večera byl velmi citlivě koncipován. Jeho průběhem provázeli dva mladí lidé, česká studentka a slovenský student Univerzity Karlovy, který dokonce pochází z Banskobystrického kraje, tak jako Marek Frauwirth. Mluvené slovo se střídalo s písněmi dívčího hudebního dua.
Večer měl několik vrcholných momentů: čtení úryvku knihy v interpretaci žáka pražské základní umělecké školy Davida Saltenreicha či účast potomků některých osob blízkých Frauwirthovi. Přímo u stolku autorky této stati seděla dcera Viliama Černianského, blízkého druha a kamaráda Marka Frauwirtha. Oba mladí muži při brigádách na slovenském konzulátě v Praze vydali 2216 falešných slovenských víz, díky čemuž jejich příjemci – komunisté, sociální demokraté, židé a další odpůrci nacismu – mohli prchnout z protektorátu, zachránili si tak život a mnozí z nich se zapojili do boje proti nacistům v čs. zahraničních armádách.
Měla by to být povinná četba
Dalším zajímavým hostem byla paní Olga Šteklová, která jako malé děvčátko měla možnost navštěvovat se svou maminkou přítelkyni Marka Frauwirtha, studentku bydlící na stejné vysokoškolské koleji jako on. Mrzí ji, že 17. listopadu se hovoří jen o Národní třídě. Knihu o Marku Frauwirthovi, do které vepsala úvodní slovo, by zařadila mezi povinnou četbu. »Četla jsem s kapesníkem v ruce a nestydím se za to… Všichni nemusí u této knihy plakat, stačí, že si odnesou poselství, které v sobě nese. Nikdy více válku, nikdy násilí, žádné zmrzačené životy.«
Kniha jako dopis
Spisovatel a badatel Libor Pařízek přiblížil osobnost autora knihy, která vyšla v Praze v českém překladu historičky a pedagožky (nově také starostky) Miroslavy Polákové v Centru české historie. »Autor je básník, tak není divu, že zvolil fiktivní citlivý až poetický styl,« řekl o nezvyklé formě Leikertovy nejnovější knihy – je totiž psaná jako dopis Markovi, který nikdy nebyl odeslán a který také nikdy nedošel k adresátovi.
Pařízek uvedl, že Němci drastickými zásahy do života české inteligence zasáhli do budoucnosti českého národa, jejich represemi na vysokoškolském studentstvu byl devastován genetický fond českého národa. Odvahu Češi i Slováci prokázali doma i v zahraničních armádách v boji proti fašismu a nacismu. Pařízek vyjádřil autorovi obdiv za jeho neúnavnou vědeckou práci.
Miroslava Poláková zdůraznila, že kdyby nebylo Jozefa Leikerta, tak bychom o Frauwirthovi a jeho opravdu statečných činech nevěděli. Poděkovala za jeho přínos české historii.
Historik prochodil republiku křížem krážem
Profesor Leikert se historii 17. listopadu 1939 a souvisejícím údobím věnuje přes 40 let. Ještě jako novinář započal v roce 1985 své historické bádání o těchto událostech, prochodil křížem krážem celou republiku, hovořil s pamětníky, tehdejšími vysokoškolskými studenty, kterých v 80. letech žilo ještě opravdu mnoho. Vyzpovídal a navštívil snad všechny a díky tomu vytvořil přesnou evidenci českých studentů, kteří prošli peklem KT Sachsenhausen – bylo jich 1222.
Leikert se zasloužil o instalaci pamětní desky v Žitné ulici v Praze připomínající smrtelné zranění Jana Opletala a smrt Václava Sedláčka 28. října 1939. Tato deska byla instalována v předvečer 17. listopadu 1989. V posledních letech inicioval pamětní desky na školních budovách na Slovensku, kde Frauwirth studoval. To se mu – také s velkým úsilím – podařilo.
Leikert se zamyslel i nad Frauwirthovou statečností. Jestliže je všeobecně uznávám a uctíván Nicholas Winton za záchranu několika set židovských dětí, tak zásluhy Marka Frauwirtha jsou minimálně srovnatelné…
Važme si Mezinárodního dne studentstva, tohoto světového svátku!
Leikert na slavnostním večeru ve Slovenském domě vyprávěl o svátku – Mezinárodním dnu studentstva (MDS), který v Československu byl slaven do roku 1990, pak však byl nesmyslně zrušen, aby s velkými obtížemi a velkým úsilím se navrátil do českého kalendáře, bohužel však dosud nikoli do slovenského.
Události 17. listopadu 1939 patří do dějin českých, slovenských, evropských i světových, zdůraznil Leikert a vyzval, abychom si Mezinárodního dne studentstva vážili, neboť se tento den nezrodil lehce. Když se v Londýně rozhodovalo, které studentské represálie za německé okupace se stanou určujícími pro stanovení budoucího MDS, tak národní reprezentace lobbovaly i pro jiná data – například Francouzi pro den, kdy byla zavřena Sorbonna, Poláci pro datum uzavření Jagellonské univerzity. Přesto »zvítězily« české události, jež měly mimořádný ohlas v celé Evropě. MDS je tedy světovým svátkem, který jako jediný má původ v českém prostředí.
(mh)
