Pro seznámení s temnými obdobími brazilské historie, kdy byla v době pravicové vojenské diktatury od poloviny 60. let 20. století brutálně pošlapávána lidská práva a likvidováni její levicoví odpůrci, nemusíme brát do rukou historické knihy. Jakýmsi »rychlovhledem« na ploše 137 minut filmového pásu je brazilský film Navždy s vámi, jenž si vysloužil Oscara za nejlepší zahraniční film (poprvé v brazilské kinematografii) a další nominace. Česká premiéra se odehrála před zaplněným hledištěm pražského kina Lucerna 10. března a nyní se promítá po celé České republice.
Film je natočen podle skutečného životního příběhu jedné z postav brazilské levicové fronty – bývalého poslance Rubense Paivy. Patřil k desetitisícům, možná statisícům Brazilců a Brazilek, kteří byli během tamní fašistické diktatury vězněni, zastrašováni, mučeni či dokonce brutálně zabiti. Byli to komunisté a členové dalších levicových sil, obecně demokraté a humanisté.
Rubens (hraje ho Selton Mello) však není hlavní postavou filmu. Tou je jeho manželka Eunice a jejich pět dětí. Eunice vynikajícím způsobem ztvárnila Fernanda Torresová. Scenáristé Murilo Hauser a Heitor Lorega vyšli z memoárové knihy nejmladšího syna Paivových Marcela Rubense.
Vše začíná idylicky. Velká rodina Paivových si v Rio de Janeiru užívá plavání, opalování a sportování na mořské pláži. Žije bohatým společenským životem, kde ve velkém domě na pobřeží pravidelně hostí řadu přátel. Jen tak mimoděk společnost občas zabrousí na nějaké politické téma. Nepřehlédnutelnými znaky toho, že se situace zostřuje, jsou občasné přesuny vojenských aut ulicemi či přelety vojenských vrtulníků, a třeba taky silniční kontrola osádky vozu, v němž cestuje nejstarší dcera. Vojáci a policisté si totiž počínají značně hrubě. Dcera se protentokrát ještě dostane v pořádku domů…
Projevy nenormálnosti ve filmu pomalu narůstají a tíseň je stále větší. Zdánlivá idylka, jež zakrývá cosi děsivého »pod pokličkou«, dodává filmu napětí thrilleru. Až to přijde: Do vily vstoupí několik mužů v civilu, kteří žádají Rubense, aby s nimi šel, že »potřebují něco vysvětlit«. Rubens si obléká bílou košili, kravatu, oblek, dojemně si při tom povídá s dětmi. Eunice tuší něco neblahého. To se potvrdí vzápětí, kdy si jiná eskorta přijde pro ni a 15letou dceru.
Následuje nejkrutější část filmu, při níž slabé povahy mohou i odvracet oči. Ačkoli se Eunice nakonec fyzicky nic nestane, a jak se ukáže ani její dceři, jsou tyto filmové sekvence nejpřímější obžalobou brazilské pravicové vojenské diktatury. Nářek mučených. Přesuny vězněných s kuklou na hlavě. Děsivost cely, v níž je Eunice po několik dní internována, aniž by věděla, co se stalo jejímu manželovi a dceři. To vše a mnoho dalšího je jako z hororu.
Když věznitelé z Eunice vytáhnou, kdo býval hostem v jejich domě, a když dostane několikadenním vězněním »dostatečnou lekci«, je propuštěna. V zuboženém stavu se v noci vkrade domů a pod sprchou kartáčem smývá všechnu hrůzu…
Eunice pokračuje v pátrání po manželovi na svobodě, hledá spojence pro svůj boj za pravdu. Udivuje její rozhodnost, kdy musí vzít péči o pět dětí jen do svých rukou, i statečnost. Vždyť další perzekuce může kdykoli následovat. Až když má trýznivou jistotu, že manžel byl vojenskou juntou zabit, opouští s dětmi dům i město.
Filmu v závěrečné části chybí větší dynamika. Tam by byl prostor pro razantnější střih, přece jen 137 minut je velká dávka pro diváka. Příběh o síle rodinné soudržnosti končí po desetiletích, kdy Eunice
(hraje ji matka herečky Torresové Fernanda Montenegro, též herečka) je již upoutána na invalidním vozíku a v kruhu svého rozvětveného potomstva sleduje brazilskou televizi, která zrovna připomíná oběti vojenského teroru. Mezi jinými i jejího manžela.
Díky Dilmě
Navždy s vámi byl natočen v roce 2024 ve francouzské koprodukci režisérem Walterem Sallesem, pro něhož bylo vyprávění příběhu Paivových osobním posláním, neboť se s rodinou od mladých let přátelil. Film byl v Brazílii uveden v den 95. narozenin Eunice Paivové 7. listopadu 2024. Vloni také uplynulo 60 let od brazilského státního převratu v roce 1964, v jehož důsledku musel skutečný Rubens Paiva, jakož i další brazilští demokraté, prchnout do exilu. Je zavrženíhodné, že politici typu předchozího pravicového prezidenta Jaira Bolsonara chtějí vymazat tuto brazilskou historii z učebnic.
Podle Marcela Rubense Paivy byl film možný jen díky tomu, že prezidentka Dilma Rousseffová umožnila přístup k dokumentům pravicové vojenské vlády. Ty Marcel Paiva využil pro základ své memoárové knihy.
Závěrečné titulky doprovázejí fotografie skutečných členů rodiny Paivových a podávají základní informaci o počtu obětí fašistického teroru v této latinskoamerické zemi. Vrazi Rubense Paivy nebyli nikdy potrestáni.
Četla jsem pár názorů diváků, kteří film srovnávají s Mádlovými Vlnami. Takové srovnání velmi kulhá.
RUBENS PAIVA (1929-1971)
Brazilský stavební inženýr a politik, který se jako člen parlamentu za Partido Trabalhista Brasileiro (PTB), Brazilskou stranu práce, postavil proti vojenské diktatuře.
Zvolen byl v roce 1962. V roce 1965 byla tato strana vojenskou diktaturou zakázána a poslanecké mandáty všem poslancům protiprávně odebrány (vráceny po desetiletích in memoriam). Žil v exilu. Po návratu znovu zatčen vojenskou juntou v roce 1971 kvůli jeho zapojení do »podvratných« činností. Mučen a zavražděn. Jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny. FOTO – wikipedia.org
Monika HOŘENÍ
