Politické neziskovky – neprůhledné financování a zahraniční vměšování

Nevládní neziskové organizace (NNO) hrají ve společnosti důležitou roli – poskytují sociální služby, chrání životní prostředí, podporují lidská práva a pomáhají v krizových situacích. Mnohé z nich vykonávají svou činnost s opravdovým zápalem a užitečností. Problém však nastává v momentě, kdy jsou financovány ze státního rozpočtu, přičemž jejich hospodaření je neprůhledné, efektivita nejasná a v některých případech dokonce zasahují do politických a geopolitických otázek. Na což poukázali nositelé Nobelovy ceny Daron Acemoglu a James Robinson ve své knize Proč státy selhávají.

Jedním z hlavních problémů je financování NNO přímo ze státního rozpočtu. Zatímco smyslem neziskových organizací by mělo být získávání prostředků skrze dary, granty nebo vlastní ekonomickou činnost, v České republice a mnoha dalších zemích dostávají nemalé prostředky přímo od státu. Jen v České republice se jedná o miliardy korun ročně, přičemž veřejnost často nemá přístup k detailním údajům o tom, jak jsou tyto prostředky využity.

Slabá kontrola
Kontrola efektivity je slabá – často chybějí konkrétní ukazatele přínosu těchto organizací, měření dopadů jejich činností bývá nedostatečné a státní audity nejsou vždy důsledné. To vede k tomu, že mnoho organizací získává finance na projekty, jejichž skutečný dopad je sporný, nebo dokonce zanedbatelný. Nejednou se zjistilo, že příjemci peněz ze státního rozpočtu si peníze rozdělili mezi sebe, a pomoc se tak do oblastí, kam směřovala, vůbec nedostala. Jedná se zejména o řešení problémů v Africe nebo také problém s migrací. Z tohoto důvodu nově zvolený americký prezident Donald Trump sáhl k významnému kroku, kdy zastavil jakékoliv financování neziskových organizací.

Některé propagují ideologie
Další kontroverzní otázkou je, že některé státem dotované neziskové organizace nejsou čistě humanitární či veřejně pro- spěšné, ale mají silný politický nebo ideologický rozměr. Mnohé se aktivně zapojují do politického aktivismu, lobbingu či propagace konkrétních ideologií. Proč by měl stát dotovat organizace, které ovlivňují veřejné mínění a politické procesy, často jednostranně a bez skutečné demokratické kontroly?

V České republice jde především o Člověka v tísni, kdy tato nezisková organizace finančně podporuje disidentské skupiny v zemích jako Bělorusko, Kuba, Čína nebo Rusko, ale již ji moc nezajímá situace v jiných zemích, kde třeba dochází k omezování sociálních práv. Není překvapením, že zhruba 30 % ročního rozpočtu organizace pocházelo od americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID), dokud tento finanční tok nezastavilo nedávné rozhodnutí prezidenta Trumpa o postupném utlumení její činnosti. NNO jde tedy o to zavést v různých zemích chaos, který je režírován ve stylu Majdanu, a následně přechod na určitý typ pravicového extrémismu a diktaturu kapitálu.

Navíc v mezinárodním kontextu existují příklady, kdy některé NNO sehrály klíčovou roli v destabilizaci určitých zemí. Zahraničně financované nevládní organizace byly v minulosti zapojeny do různých »barevných revolucí« (Ukrajina, Gruzie) či podpory opozičních hnutí, což vedlo k politickému chaosu a společenské destabilizaci. V poslední době (2025) můžeme tuto snahu o destabilizaci pozorovat na Slovensku. Přítomnost těchto aktivit v některých zemích vede k otázkám, zda jsou skutečně nezávislé, nebo zda slouží zájmům konkrétních politických či ekonomických skupin. Vesměs se ukazuje, že NNO jsou napojeny na ekonomické a ideologické kruhy kolem George Sorose.

Nutná opatření

Jestliže mají být nevládní organizace skutečně nezávislé, neměly by být závislé na státních dotacích a zároveň by měly být přesně známy zdroje jejich financování. Z tohoto důvodu je nutné zavést následující opatření:

• Přísná kontrola financování – Veřejnost by měla mít přístup k jasným a přehledným informacím o tom, odkud a kam peníze plynou a s jakými výsledky. Z tohoto důvodu je nutné, aby NNO spadaly pod registr smluv.
• Omezení dotací – Stát by měl podporovat pouze organizace s prokazatelným přínosem, nikoliv politické aktivisty či lobbistické skupiny. Je jasné, že stát musí mít zájem o rozvoj neziskového sektoru v těch oblastech, kde sám buď selhává, nebo na danou věc nestačí. Jako příklad si můžeme uvést sociální služby. Zejména terénní. Nebo například pomoc při živelních pohromách – povodních atd.
• Vyšší odpovědnost – Organizace, které selhávají ve své činnosti nebo nejsou schopny doložit efektivitu, by měly přestat čerpat státní finance. Případně by již načerpané finanční prostředky měly vrátit a za mrhání prostředků musí nést odpovědnost patřiční lidé.
• Zákaz financování s politickým podtextem – Neziskové organizace, které se aktivně zapojují do politických kampaní či geopolitických projektů, by neměly dostávat veřejné prostředky, protože jsou používány jako nástroj na destabilizaci, vměšování a ovlivňování proti určité skupině lidí. Nesmí plnit funkci politické strany nebo hnutí a nesmí být s politikou jakkoli spojovány.

Nevládní neziskové organizace mohou být přínosné, ale jen tehdy, pokud fungují transparentně, efektivně a s jasně definovaným cílem. Jinak se z nich stává neprůhledný nástroj politického a ideologického vlivu, který je financován z kapes daňových poplatníků – často bez jejich vědomí a souhlasu. Tato skutečnost se musí změnit co nejrychleji, aby se finančními prostředky nemrhalo a NNO nás nakonec nezahnaly na pokraj světového konfliktu, když budou destabilizovat určitou část světa a suverénní a svrchované státy.

Jan KLÁN

Autor je exposlanec za KSČM a sociolog