Pozoruhodnou publikaci vydalo vloni nakladatelství Víkend. Autorkou je polská novinářka Agnieszka Dobkiewicz. Pojednává o nacistickém koncentračním táboře Gross Rosen. Již samotný titul Příběhy katů z KT Gross Rosen s podtitulem Polský malý Norimberk napovídá, že si dala nelehký úkol.
KT Gross Rosen v Dolním Slezsku (tehdy německé území) vznikl v roce 1940 u města Striegau (Strzegom) v okrese Schweidnitz (Swidnice). V původně malém KT Němci postupně soustředili na 80 000 vězňů. Pracovali v 74 pobočných táborech, povětšině s vojenskou výrobou. Těmi prošlo 125 000 lidí. Na 40 000 jich do osvobození Rudou armádou v únoru 1945 zahynulo. Desítky pobočných provozů byly jak ve Slezsku, tak i v českém pohraničí Trutnovska a Náchodska. Nejtěžší práce, doslova likvidační, vykonávali v přilehlém kamenolomu. Komanda vězňů, stejně jako v KT Mauthausen, KT Buchenwald a KT Flossenbürg, těžila žulu na Hitlerovy tisícileté fantasmagorie. Tolik fakta.
Autorka znovu prostudovala soudní spisy šesti dozorců SS a jednoho »kápa«. Zajali je Američané v okolí rakouského Lince. Po likvidaci tábora většina dozorců musela na frontu.
Po dvou letech neměl soud ve Swidnici snadný úkol dokázat vinu. Svědkové–vězňové se rozprchli po celé Evropě. Při soudních procesech se znovu skloňovaly válečné hrůzy. Dozorci SS většinou jen rozhodovali. Hrubou práci, vyhrožování a popohánění zastávaly převážně hole »kápů«, tzv. »zelených« vězněných zločinců. Šlo o Ukrajince, Němce nebo i Poláky. K násilí se propůjčovali za malé výhody.
Osudy Čechů
Svého času jsem podrobně studoval a poté navštívil KT Flossenbürg, kde skončil v únoru 1945 transport vězňů ze Sovích hor. Stejně tak mám zkušenosti z KT Dachau a Sachsenhausen. Není znám případ českého vězně, který by se propůjčil zastávat funkci »kápa« a proti ostatním spoluvězňům uplatnil násilí. Mezi českými vězni najdeme řadu lékařů, kteří bez ohledu na své zdraví ošetřovali nemocné kamarády.
Novinářka A. Dobkiewicz uvádí i osudy některých Čechů, kteří v KT Gross Rosen zahynuli. Svědek Jedrocha uvedl: »Vězeň, pětapadesátiletý Čech, stál během práce opřený o krumpáč. Všimnul si toho kápo a udeřil ho do tváře tak silně, že upadl na zem a začal krvácet… Kápo přikázal odvést položivého Čecha do revíru. V naší přítomnosti Čechovi rukou propleskl tváře a zakřičel: ‚Do práce, ty zatracená svině!‘ Odvedli jsme ho zpět a tam Čech zemřel.«
Mengele nepotrestán
Do negativní historie KT Gross Rosen se nechvalně zapsal také sudetský Němec Josef Krinke z Vrchlabí, který prakticky po celou dobu trvání KT Gross Rosen šéfoval krematoriu. Narodil se v Hradci Králové. V krematoriu prováděli dozorci tajné popravy. Podobně jako v jiných KT i tento objekt Němci na ústupu vyhodili do povětří.
KT Gross Rosen vznikl na pozemcích barona Wolframa von Richthofena (1895-1945). Ten uzavřel s hospodářskou správou SS smlouvu o pronájmu polností a kamenolomů až do roku 1957! Autorka bohatě popisuje osudy rodu Richthofenů. Patřil tam i letec Manfred, který ve Velké válce velel německým vzdušným esům. Sám létal na červeném letadle a říkali mu Rudý baron. V roce 1918 ho sestřelili a on zahynul.
To však není všechno. Baron Wolfram v. R. se stal v roce 1933 zkušebním pilotem na ministerstvu letectví. Velel Legii Kondor ve španělské občanské válce. Ve druhé světové válce létal na Balkáně, Francii a v Rusku. Hitler ho 16. 2. 1943 jmenoval polním maršálem. Bezprostředně po válce, 12. července 1945, zemřel »v posteli« na nádor na mozku.
Velkou část publikace věnuje autorka Dr. Josefu Mengelemu (1911-1979), posádkovému lékaři SS v KT Osvětim. Nechvalně známému doktorovi, který se zabýval selekcí vězňů. Pro berlínské ústavy prováděl pseudovědecké pitvy dvojčat. Vybíral je z transportů již na rampách. Do KT Gross Rosen přišel v únoru 1945, krátce po vyklizení KT Osvětim, s posledními transporty. Nebyl pochopitelně sám.
Táborový lékař v KT Gross Rosen Frydrych Weigel řezal vězňům hlavy, které preparoval a rozdával známým jako »učební pomůcku«. Ukazoval, kam je potřeba vězně bít, aby se zlomila lícní kost. Měl na starosti odebírání zlatých zubů. Každý měsíc odesílal i několik kilogramů zlata na Hlavní úřad hospodářské správy SS.
Když se Rudá armáda blížila ke KT Gross Rosen, vedení tábora se evakuovalo do Rychnova nad Nisou. I tam byla jedna z velkých poboček základního tábora Gross Rosen. Je velmi pravděpodobné, že Mengele pobýval i na našem území. Jedno je však jisté – změnil totožnost a Američané Mengeleho ze zajateckého tábora propustili. Na území bývalé NSR se ukrýval až do roku 1949. Poté, stejně jako tisíce jiných nacistů, uprchl na falešné doklady do Jižní Ameriky. Bohužel za pomoci Červeného kříže. V roce 1985 se poprvé rozšířila zpráva, že se utopil v moři. Genetické testy v roce 1991 tuto zprávu potvrdily. Za své zločiny zůstal nepotrestán.
Soudní procesy v roce 1947 ve Swidnici skončily. Vysoké tresty a jedna poprava. Trestu však unikla řada bývalých příslušníků ostrahy SS – bohužel. Autorka na závěr vyjádřila jisté znepokojení: »Dokonce i největší zločiny zmizí, když zemře paměť o nich.«
Jaroslav ŠTRAIT
