Žijete na Bučovicku. Jste tedy moravský patriot, když do názvu vaší hudební formace jste vkomponovali ono Morava?
Samozřejmě, s Moravou jsem já, moje rodina, kolegové, veškeré naše působení naprosto spojeni. Morava je náš domov, je to prestižní vizitka, a tak jak sleduji šikovnost lidí na jižní Moravě, tak ji čeká skvělá budoucnost. Zastavte se a podívejte se mezi vinohrady, na úroveň jednotlivých vinařství, okoštujte, sedněte na břeh Novomlýnských nádrží a zjistíte, že tohle je ráj.
Co pro vás znamená rodný kraj?
Jak jsem uvedl, jsem patriot, Moravák. Ale musím vám říct, že se dokáži doma cítit všude, kde jsou fajn lidé. Cítím se doma všude, kde dostanu příležitost, kde mi lidé věří. To doma nad vším je pak moje rodina.
Myslíte si, že vlastenectví se dnes nosí?
To je téma! Myslím, že se vlastenectví často zneužívá a v momentě, kdy sebelepší myšlenku někdo začne mrzačit, tak i slušný člověk znejistí. Vlastenectví není o laciném křiku, ale sounáležitosti, spojení a ochotě něco dělat. Pomoct, podpořit i tolerovat. Člověk má někam patřit, má si umět vážit svého rodiště.
A nosí se i mezi umělci, a přímo ve vaší hudební branži?
Asi mám v tomto ohledu štěstí na lidi. Copak bych mohl říct o Frantovi Uhrovi, o Janu Slabákovi, o Jožkovi Černém nebo Felixi Slováčkovi, že nejsou patrioti nebo vlastenci? Já tím, že se věnuji hudbě, která byla otázkou generace, jsem poznal lidi, kteří něco dokázali, kteří milují svou zem, lidi a život. Ani nevíte, jak právě za taková setkání zůstávám vděčný. Jsou nesmírně obohacující. Měl jsem a mám idoly vesměs mezi lidmi o generaci nebo o dvě staršími. Je to štěstí, protože jsou to mimořádné osobnosti, i prokletí, protože jsem musel mnohé vyprovodit na jejich poslední cestě. Platí však, že i mezi mými vrstevníky i lidmi mladšími jsou tací, kteří mají svůj kraj, svoji zem v srdci. A tyto mám opravdu rád.
Povězte, o čem si povídají hudebníci a zpěváci, když se setkají jako přátelé třeba u kávy nebo skleničky něčeho dobrého? Řešíte taky politiku, nebo se tomu raději vyhýbáte?
Jak jsem zmínil, tak potkávám vesměs lidi moudré, přátelské a pracovité. Takoví lidé ctí jiný názor, umí ho vyslechnout, umí se poučit, umí poradit, pomoct a napovědět. To víte, že i na politiku dojde, ale ve světě plném konfrontace, hádek a nenávisti nemáme kopat další příkopy. Člověk se při takovém kopání unaví, ale je to v podstatě jednoduché. Složitější, ale zajímavější a užitečnější je zkusit stavět most.
Zaznamenávám značný komerční tlak v hudební kultuře. Každý větší koncert provází často agresivní reklama, kolem velkých koncertů nebo hudebních anket se točí obrovské peníze a mnoho povrchních píjárových nesmyslů – například se posuzuje oblečení aktérů apod. Lze tomuto tlaku peněz nějak solidně odolávat?
Platí, že peníze, známosti – »tlačenka« a vliv zůstávají určující. Na to bohužel narážím na každém rohu a někdy je to skličující. No naše – v příštím roce 2026 – dvacetileté hudební působení je důkazem, že i kluci z venkova můžou bez »strýčků v pozadí« slušně fungovat. Můžou potkat a poznat ty, které obdivovali na koncertech nebo při televizních přenosech. Kultura se neliší od jiných odvětví. Prodávají emoce a rozhoduje ten, kdo platí. Nějaká »nárokovost« ve smyslu máš odzpíváno, něco opravdu umíš, dozrál jsi, tak budeš dělat tohle… naprosto neplatí. I zde ale připomínám, čest výjimkám. Nechci nikoho demotivovat.
Jsou mezi umělci v jednom uměleckém oboru milé, přátelské vztahy? Nebo je konkurenční tlak silnější?
Je to o lidech – jako všechno. Za dvacet let našeho působení jsme měli vesměs štěstí na lidi. Od nikoho jsme nic nečekali a v podstatě nechtěli. Ty, které jsme poznali kolem toho roku 2006, potkáváme dosud a potkáváme je rádi. Ve většině případů se tváří tak, že i oni nás. Ovšem vím i o mladších kolezích, kteří přinášejí nové pohledy na věci, nové metody působení, ale tím bych nikoho ze čtenářů nechtěl trápit. Jednou se o tom rozpovídám.
Jak vychováváte své syny? Máte dva malé klučiny, a je to jistě radost vás, rodičů. Mají – či budou mít – neomezený přístup na sociální sítě, které mají velký negativní vliv na dětské duše?
Těchto starostí se děsím, ale i v tomto ohledu se rád nechávám poučit moudřejšími i zkušenějšími. Mám starší sourozence a ti mají své rodiny, které krásně klapou, pro radu tak nemusím daleko. Faktem je, že zmíněný negativní vliv je opravdu děsivý a devastační. Jsou na to studie. Ještě před 15-20 lety rodič při často mimořádném objemu starostí neměl možnost dát dítěti mobil pro více svého klidu a času. Dnes ta možnost bohužel je. Na tohle si dáváme doma pozor. Zatím nám v tom nesmírně pomáhá fotbal a rodina. Zatím vítězí aktivita, hry, společné činnosti nebo i klasické sledování televize – bez přetáčení k tomu nejlepšímu. Od moderních způsobů komunikace děti absolutně utrhnout nemůžeme, ale je třeba každý den hledat ten potřebný balanc.
Nestaly se sociální sítě a mobily z dobrého sluhy špatným pánem?
Tu je to jako s ohněm. Skvělý sluha, ale opravdu zlý pán.
Máte božský dar. Dokážete zpívat a interpretovat písně velmi podobně jako legendární Karel Gott. V době, kdy bohužel již Mistra není, je to výhoda, nebo nevýhoda? Myslím, jestli je o vás větší zájem od publika, než bývalo za života Karla Gotta.
Já naši činnost vždy připodobňuji k působení dechovek nebo cimbálových muzik. Je mnoho těles, které hrají Vysoký jalovec nebo Když jsem šel z Hradišťa. Každé však jinak, s jinou energií, citem, láskou k hudbě a publiku. To platí i v rámci repertoáru Karla Gotta, ale i Elvise Presleyho nebo Freddie Mercuryho. Vím o kolezích, kteří v rámci revivalového působení přijdou k momentu, kdy si pomyslí, že jsou snad lepší než ten daný předobraz. To je ovšem neštěstí a nesmysl, já neposlouchám sebe, ale Karla Gotta, který byl a zůstane nenahraditelný. Já se v našich koncertech snažím přinést těm, kdo přijdou, kousek z toho, čím je bavil, těšil a dělal ze světa snesitelnější místo. Na zájem publika a pořadatelů si zatím nemohu stěžovat.
Kdy jste zjistil, že se váš hlas velmi podobá Gottovu hlasu? Jaké vlastně byly vaše hudební začátky a kde jste studoval hudbu?
Právě hudba Karla Gotta, jeho interpretace mi z hudby jako takové udělala životní vášeň, poslání a radost. V naší rodině se dobrá hudba poslouchala vždy. Já už jako dítě bouchal do krabic, miloval dechovku, pochody, filmovou hudbu. Vše pak změnil Karel Gott. Dodnes vím, kde a jaké písně jsem poprvé slyšel. Vzpomínám na první setkání s ním, s jeho zázemím a jeho muzikanty. Hudebně jsem v podstatě samouk, ale krátké odborné školení mi dala paní magistra Frostová i kolegyně z operety. Pro mě osobně pak bylo zásadní setkání s klávesistou a zpěvákem Radkem Vernerem v roce 2006. V tom roce vznikl Karel Gott revival Morava. Radek Verner mě doprovází dodnes.
Lze z malého města na jižní Moravě, kde žijete s rodinou, dobývat velké hudební scény? Jezdíte hodně po ČR, a třeba i do zahraničí?
Větší město, větší možnosti. Někdy se zasním a říkám si, jaké by to bylo, kdybych ta nejintenzivnější léta prožil třeba právě v Praze. Ale nerouhám se, vše, co jsem prožil, překonalo to, v co jsem doufal. Poslední zvonění však neslyším a doufám, že se třeba ještě něco povede. Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko, Spojené arabské emiráty anebo milované Švýcarsko. Na Slovensku doma, mezi svými a dál vesměs krajanům. V rámci našich zahraničních cest jsme potkali tak úžasné lidi, že jsme byli skutečně pyšní, jak mimořádné jméno – díky jim – v zahraničí naše země má.
Zpíváte hity, které mají lidské autory, skladatele a textaře. Dnes radikálně nastupuje umělá inteligence i do komponování hudebních děl. Vytvoří ale písně, které nás budou rozechvívat tak, jako výtvory lidského ducha?
Umělá inteligence přepíše historii dabingu, hudby a umění vůbec. Až se to produkcím začne vyplácet, tak bude zahraniční hvězda mluvit ve filmu svým hlasem spisovnou češtinou. Umělá inteligence vyrábí hlasy, texty, melodie, je to neskutečné. Já jsem však klidný, myslím, že jako vesnický muzikant do konce svých dnů nebudu umělou inteligencí zastoupen. S nadsázkou dodávám – šramlu se to netýká!
Nebojíte se, že AI zcela ovládne naši lidskou společnost a že se vymkne kontrole? To by pak bylo naplněno Čapkovo vizionářské RUR a toho se dost bojím.
Znám tyto úvahy, ale nepřipouštím si je. Tak, jak jsme si povídali výše, kdybychom na sebe každou takovou úvahu nechali zásadněji dopadnout, tak padneme sami. Pusťte to z hlavy, až se to stane, tak to vyřešíme.
Kam směřuje tento svět? Jaké je vaše přání našim čtenářům a čtenářkám do nového roku?
Svět půjde tam, kam mu to sami dovolíme. Tak se nenechme manipulovat, hnát někam, kam nechceme. V březnu příštího roku mám čtyřicet a stále ještě věřím v lidi. Byl jsem u toho, když jsme si pomáhali v covidu, byl jsem u toho, když jsme si pomáhali při povodních, po tornádu. Všem dobrým lidem budu vždy přát zdraví, zdraví a zase zdraví. Kus štěstí, pohody, lásky a vůbec krásné dny. Jednoduše život takový, aby nám byl vhod, to vám přeji já a jistě by přál i Karel Gott!
Monika HOŘENÍ
1 komentář
„Platí, že peníze, známosti – »tlačenka« a vliv zůstávají určující. Na to bohužel narážím na každém rohu a někdy je to skličující“ – – – To ovšem neplatí je u hudby, to platí i v průmyslu, těžbě, službách, politice, dokonce i ve školství a prostě všude. Možná u umělců je to viditelnější, ale naše doba je založena na principech peněz a známostí.
Komentáře jsou uzavřeny.