Toulky s Miroslavou Moučkovou: Trest za tancovačku s hrabětem

Prozradilo ji dřevo. Určit stáří dřevěných staveb, o nichž jsou až pozdní záznamy, lze dendrologickým průzkumem. Ten se vlastně vydává do hloubi lesa, aby zjistil, kdy se sekera zaťala do kmene, který se pak stal součástí budovy. Stodola u statku, nyní známého jako Dlaskův, v Dolánkách u Turnova byla postavena kolem roku 1550. Vlastně nedlouho poté, co vznikla samotná ves. První písemná zmínka o Dolánkách totiž pochází až z roku 1534. Patřily k panství Hrubý Rohozec, které se stalo jedním z pobělohorských konfiskátů.

Jistěže po něm natáhl ruku Albrecht z Valdštejna. A využíval tyto statky i k tomu, aby si zavázal své vysoké důstojníky. V tomto případě už v roce 1628 předal Hrubý Rohozec jako dědičné léno příslušné k frýdlantskému vévodství Mikuláši Desfours. No, jeho věrnost si tím Albrecht stejně nezískal. Když někdo ztrácí moc, jeho koně většinou přeběhnou k novému žlabu. A tak po Valdštejnové vraždě si Desfoursové nechali panství zapsat do zemských desek jako svobodné dědictví.

Vdova požadovala hrušku

Nová vesnice vyrostla na soutoku Jizery s Vazoveckým potokem. A právě u řeky si někdo v polovině 16. století postavil statek. Těžko říct, kdo to byl. Jméno prvního známého držitele Václava Dolanského se totiž objevuje až o sto let později v soupisu obyvatel podle víry z roku 1651. Zajímavostí tohoto méně známého pramene je, že se zde uváděly děti až od šesti let věku. Takže z rodiny Dolanských známe pouze dceru Annu. Později se setkáváme až s Václavovou vdovou Kateřinou, která v roce 1667 prodala statek svému zeti Jiřímu Dlaskovi. Tak se sem dostal rod, který v 19. století proslavil písmák Josef.

Vdova ovšem své živobytí, jak dlouho bývalo zvykem, neponechala na libovůli zetě. Smlouvy, které zajišťovaly prodávajícím výminek, bývaly velmi podrobné. Kateřina se nechtěla přít o to, zda si může natrhat ovoce, a tak si mimo jiné vymínila hrušku, dvě jabloně a čtyři švestky. Jiří Dlask splácel kupní cenu pravidelně. S výjimkou roku 1690. Autoři brožury 300 let Dlaskova statku Vladimíra Jakoubčová a David Marek k tomu poznamenávají: „…jako důvod nezaplacení uvádí gruntovní kniha nemírné požívání alkoholu.“ Jiří se nejspíš vzpamatoval, kupní cenu doplatil, a nakonec postoupil statek synovi Václavovi.

Neobvyklé vybavení selské světnice

Václavův vnuk Josef ve svých pamětech zaznamenal, že jeho děda měl už dost počítání škod poté, co se rozlila Jizera. Statek proto v roce 1716 přestěhoval do vyšší polohy. Včetně stodoly. Odborníci jsou nadšeni, že si mohou v Josefově díle přečíst podrobnosti o různých úpravách, přestavbách a výstavbách budov či bran. Vzdělaný Josef byl dobrý hospodář a zaváděl i novinky jako umělé hnojení. Rozhodně svůj statek nezanedbával, i když zaznamenávání domácích i zahraničních událostí se věnoval 50 let. Začal psát ještě dříve, než ve třiceti letech v roce 1812 převzal hospodářství.

Zajímal se ale i o veřejné dění. Jeho zásluhou už děti z Dolánek nemusely docházet do vzdálenějších obcí za vzděláním. Josef si na vrchnosti vyprosil bývalé stavení panského rybáře pro zřízení školní třídy. Jeho aktivita vedla i k tomu, že po deset let vykonával úřad rychtáře v bukovinské rychtě, pod níž Dolánky spadaly. Známý písmák měl dokonce ve světnici pro sedláka zcela neobvyklé vybavení. Vlastnil totiž piano, na které opravdu uměl hrát.

Jak zachránil syna před vojnou

Vrchní úředník Šic zuřil: „To mu vytmavím!“ Sedlák by měl před ním postávat shrbený v posvátné úctě. Co ale může očekávat od někoho, kdo se bratříčkuje přímo s hrabětem? František Antonín Desfours s manželkou každoročně navštěvovali dolánecké posvícení. S Dlaskovými si společně zatancovali a pak na usedlosti muzicírovali. Vrchnosti nemohl Šic nic vyčítat. Ale tomu venkovskému křupanovi se pomstí. Nejlépe tak, že jeho syna pošle na vojnu. To bude zdrcující trest! Josef musel rychle něco udělat. I když byl ještě plný sil, postoupil statek ohroženému synovi. Hospodáře nemohou odvést. Smlouva proto obsahovala neobvyklou podmínku, že otec může pracovat, jak dlouho bude chtít, a až poté odejít na domluvený výminek.

Josef, jehož celoživotní zápisky jsou vítaným zdrojem informací hlavně pro regionální historii, ovšem neodešel pokojně. Na jaře roku 1853 uklouzl na podmáčeném břehu a utopil se v řece. Dlaskové opustili usedlost v roce 1883, kdy na ni byla uvalena exekuce. Další Josef se zavázal k vyplacení šesti tisíc zlatých pro šest sester a bratra. Bylo to ovšem nad jeho možnosti.

I dnes se ale statku říká Dlaskův, na počest známého písmáka. V současnosti je zde instalována expozice turnovského muzea. Figuríny návštěvníkům přibližují život na usedlosti včetně chovu domácích zvířat a různých řemesel.

FOTO – autorka a Milada HALÍKOVÁ

Miroslava MOUČKOVÁ