Když se 30. října v jihokorejském Pusanu na okraj Summitu APEC setkali americký prezident Donald Trump a čínský prezident Si Ťin-pching, svět zpozorněl. Po měsících obchodního napětí, celních hrozeb a slovních přestřelek přišlo setkání, které mělo být jakýmsi znovuotevřením dialogu mezi dvěma největšími ekonomikami světa. Výsledkem ale nebyl průlom, nýbrž křehké příměří, které uklidnilo trhy, avšak nezmizelo základní napětí mezi Washingtonem a Pekingem.
Podle společného vyjádření obou delegací dosáhly vyjednávací týmy dohody o sporných bodech obchodní agendy. Spojené státy sníží cla na čínské importy z 57 na 47 procent, zatímco Čína obnoví vývoz vzácných zemin, klíčových pro výrobu čipů a high-tech zařízení, a povolí omezený přístup k pokročilým americkým polovodičům, například Nvidia Blackwell. Součástí dohody je také obnovení nákupů sóji a pokračování rozhovorů o TikToku a fentanylu.
Křehký mír mezi Amerikou a Čínou
Prezident Si Ťin-pching označil jednání za »pozitivní výsledek na základě rovnosti a vzájemného respektu«. Zdůraznil, že obě země »jsou plně schopny dosáhnout společného úspěchu a prosperity« a že Čína i USA mají jako velmoci odpovědnost za stabilitu světa. Si Ťin-pching poznamenal, že rozvoj a omlazení Číny jdou ruku v ruce s vizí prezidenta Trumpa udělat Ameriku znovu velkou. »Naše dvě země jsou plně schopny si navzájem pomáhat dosáhnout úspěchu a prosperity. Čína a USA by měly být partnery a přáteli. To nás naučila historie a to vyžaduje realita. Jsem připraven s vámi i nadále spolupracovat na položení pevného základu pro čínsko-americké vztahy a vytvoření zdravého prostředí pro rozvoj obou zemí,« řekl Si Ťin-pching.
Trump, ve svém typickém stylu, setkání označil za úžasné, a kdyby ho měl hodnotit, dal by mu prý 12 z 10 bodů. Oznámil, že plánuje navštívit Peking v dubnu 2026, a prohlásil, že »mnoho rozhodnutí bylo finalizováno«. Slíbil férovou dohodu, ve které »Čína platí hodně peněz, ale Amerika pomáhá, ne škodí«.
Si Ťin-pching zároveň ocenil Trumpovu snahu řešit regionální problémy a zdůraznil, že dnešní svět čelí mnoha složitým otázkám. Čína podle něj usiluje o podporu mírových jednání a o hledání konkrétních řešení, která přinesou prospěch celému světu.
Z dostupných výstupů je však cítit, že zatímco Trump mluvil o vítězství, Si se držel státnické zdrženlivosti. Západní média se shodují, že čínský prezident vyšel z jednání jako ten, kdo získal víc. Analytici z think tanku CSIS a serveru Forbes připomínají, že právě čínská kontrola exportu vzácných zemin přinutila Washington ke kompromisu. Asia Times mluví o »křehkém příměří s novými riziky«, které sice uklidnilo finanční trhy, ale neřeší základní rozpory v technologické a bezpečnostní oblasti.
V projevu na následném zasedání APEC ale Si opět varoval před »unilaterálním šikanováním« a zdůraznil, že Čína bude chránit princip volného obchodu a podporovat rozvojové země.
Trump hraje poker, Si plánuje budoucnost
Ještě před samotným setkáním obou lídrů začala Čína tiše nakupovat americké sójové boby, což naznačilo snahu uvolnit napětí a vyslat pozitivní signál před summitem. Podle agentury Reuters státní společnost COFCO koupila tři náklady sóji – přibližně 180 000 tun – a krátce poté oznámila záměr nakoupit až 12 milionů tun do konce sezóny a minimálně 25 milionů tun ročně v následujících třech letech. Tyto nákupy vyhnaly cenu sóji na chicagské burze na patnáctiměsíční maximum a přinesly dočasnou úlevu americkým farmářům, kteří jsou na vývozu do Číny dlouhodobě závislí. Ztráty z předchozích měsíců obchodní války však budou dohánět jen těžko.
Vztahy mezi USA a Čínou zkrátka zůstávají napjaté. Trump má za sebou sérii tvrdých výroků o clech, technologiích i geopolitice a jeho přístup se může měnit z hodiny na hodinu. Si Ťin-pching naopak pokračuje v dlouhodobé strategii – spíše než rychlé tahy volí promyšlené plánování.
Pětiletka místo volebního cyklu
Kontrast je zřejmý: zatímco Západ měří úspěch podle volebních období, Čína plánuje v horizontu pěti a více let. Nový 15. pětiletý plán, který schválilo vedení KS Číny na 4. plenárním zasedání ve dnech 20.–23. října 2025, bude oficiálně představen na dvou zasedáních Národního lidového kongresu a Čínského lidového politického poradního shromáždění na jaře příštího roku. Dokument počítá například s rozvojem kvantových technologií abiotechnologií, vodíkové energie, jaderné fúze či standardů 6G. Cílem je podpořit vysoce kvalitní růst, vytvořit silný domácí trh a modernizovat infrastrukturu – a také být nadále lídrem v rozvoji a zavádění nových průmyslových odvětví.
Čína si tak dál upevňuje pozici hlavního motoru světové ekonomiky – už osmý rok po sobě vede svět v objemu zahraničního obchodu přesahujícím jeden bilion dolarů. V rámci předchozí pětiletky splnila své hospodářské cíle o půl roku dříve a přilákala rekordní objem zahraničních investic.
Setkání v Pusanu tak není koncem rivality, ale krátkou pauzou v závodě dvou odlišných přístupů. Trump hraje poker – spoléhá na instinkt a okamžité zisky. Si plánuje – a sází na vytrvalost, strukturu a dlouhodobou stabilitu. Zatímco americká politika se často mění podle volebního cyklu a osobnosti prezidenta, čínský přístup staví na kontinuitě a trpělivém plánování. A právě ta, jak se zdá, bude v nadcházejících letech určovat tempo světové politiky, ekonomiky i technologického rozvoje.
Helena KOČOVÁ
9 komentáře
Ahoj QUK. Jak se v Číně provádí „čestné a spravedlivé společenské rozdělování“ je racionální a čistě matematický způsob, a tím i všude spravedlivé a účinné společenské pravidlo a žádné divoké kapitalistické žonglování a tiskání peněz. Když jsem tu příkladně matematicky psal o botách a košilích, tak jsem doufal, že to snad někdo i celkově matematicky pochopí::
V poctivé a zdravé a svobodné *národní společnosti probíhá materiální rozdělování celkové roční národní výroby poctivě a čestně. (A to i za podmínek rostoucí automatizace). To znamená pro velmi zjednodušené pochopení hlavního principu, že když teoretický národ 1000 lidí vyrobí ročně 5000 bot a 3000 košilí, které vytváří celkovou konečnou výrobní hodnotu 135000 peněz, tak by v čestné společnosti měl každý občan mít teoretický nárok na 135 peněz ročně, aby si všichni i takto mohli koupit svůj právní společenský podíl bot a košilí, což znamená pro každého 5 bot a 3 košile. Takže boty by například musely stát 15 peněz a košile 20. Tomu se říká zlatý komunismus, který si hlídá ceny a společenskou rovnováhu, kde občané takto vždy mají dostatek peněz, aby si i mohli všechno dovolit a koupit. (jako to i Čína s jejich bodovým systémem principielně provádí a vyvíjí.).
V kapitalismu se žije tak, že občané/otrocká třída jsou režimově mocensky a peněžně drženi v existenční bídě, tak aby měli jenom na jídlo a na měsíční přežití. Jinak ta celá ta roční národní výroba té pracovní otrocké třídě vůbec nijak nepatří a nemají žádné nároky. Tomu se říká hnusné kapitalistické svinstvo a vykořisťovatelská zlodějina…
Racionální, čistě matematický způsob proto spravedlivý způsob vůbec není možný. Nikdy nevyhodnotíte přesně kdo jak pracuje, vždy se nejsou věci, které nejste schopen monitorovat a ověřovat a vždy existují parametry, o kterých ani nevíte že existují. Jakmile začnete věřit, že máte takový jednoduchý čistě matematický způsob na spravedlnost, je to obvykle spíše upozornění, že něco je špatně a že věříte nějakému bludu. Maximálně bych byl ochoten připustit, že by ten systém mohl být o něco spravedlivější než kapitalistický. Ale vzhledem k tomu, že v Číně dodnes mají podstatný vliv miliardáři a nerovnost je větší než v EU a dokonce i než v USA, tak o tom dost pochybuji. Navíc Čína v poslední době stárne i vymírá rychleji než Evropa, takže za ekonomický úspěch možná platí až příliš vlekou daň. Ten váš příklad z košilemi a botami je mimo. Každý z těch lidí bude mít trochu jiný výkon, jiný potenciál, jiné schopnosti najít inovace. Někdy ty možnosti systém využije lépe, někdy hůře. S tímhle vším ten váš systém není schopen počítat, a proto nikdy nebude spravedlivý. Navíc to tak jak popisujete ani zjevně nefunguje – kdyby ano, neměla by Čína dolarové miliardáře.
Ahok QUK. Jistě znáte kapitalistický princip krytí natiskaných peněz zlatem, nebo ropou, jako ten petrodolar, a proč má ukrajinská hřivna prakticky nulovou hodnotu, nebo proč je česká koruna pro zápaďáky tak levná. Je to prostě neudržitelná a prolhaná peněžní divočina, ať mi každý říká a vysvětluje co chce…(bez urážky).
ČÍNA tohle vůbec nepotřebuje, protože čínský „petrodolar“ je krytý jejich reálnou obrovskou výrobou zboží, služeb,… A v tomto zdravém poměru i optimálně tiskají/vytváří a cirkullují peníze. Čína provozuje čestné a spravedlivé společenské rozdělování, jak jsem zde už psal (o botách a košilích a vytváření spravedlivé ceny zboží). Čínská komunistická vláda si peníze a ceny velmi dobře hlídá a reguluje a provádí společenskou harmonizaci.. Jak jsme se minule bavili, tak si Čína kapitalisticky-obchodně nenechá nic líbit a když Trump šílí a pořád vymýšlí nějaké iluziorní cla a poplatky, tak mu to Čína hned oplatí a také proti USA zavedou patřičně vysoká čísla. A obchody s USraelskou říší velmi pravděpodobně provádí bezpeněžně a hodnotově vyváženou výměnou „něco za něco“..
Čína je ta naše generační největší historická událost, protože vymysleli geniální komunistický způsob, jak se toho hnusného kapitalismu a jejich dolaru po všech stránkách zbavit…
„Čína provozuje čestné a spravedlivé společenské rozdělování“ – – – – Žádný čestný a spravedlivý systém neexistuje. Lze se bavit o tom, že Čína je v některých věcech lepší než západ, ale tohle adorování už je dost mimo realitu. Už jen proto, že každý má na tu spravedlnost a čestnost jiný názor. A i když Čína kapitalismus reguluje, rozhodně si nemyslím, že by se jej zbavila. Naopak jeho dopady jsou tam podle mě docela viditelné, typicky vysoká nerovnost a růst počtu miliardářů, nejistota zaměstnání u většiny lidí, strach lidí zakládat rodiny a mít děti. Je třeba uznat, že Čína udělala a dělá velmi mnoho pro vymýcení chudoby a také to, že stát vzal do rukou rozvoj technologií a ovlivňuje směr vývoje ekonomiky, ale to zatím vidím skutečně spíš jako regulaci kapitalismu než jeho nahrazení. Možná je to začátek, ale zatím to rozhodně není úspěch.
Ahoj OAK.. Představ si, že můžeš tiskat peníze a jsi zadlužený?.. To mi nějak nesedí. Nanejvýš můžeš tiskat tolik peněz, že už nemají žádnou cenu a pak máš tak zvanou hyper-inflaci. Zadlužení chápu, když nemám prachy a kamarád mi půjčí tisícovku. Ale jak to je mezistátně??
Ten rozdíl je zanedbatelný. Pokud někdo půjčí kamarádovi tisícovku, pak věří, že ten kamarád tu tisícovku vrátí – že na to vydělá a že nebude podrazák. Nemůže si sice ty peníze (legálně) vytisknout, ale jiných důvodů k nesplacení je hodně. Dokonce existuje možnost osobního bankrotu a oddlužení, takže to nemusí splácet ani legální (protože pokud se dluhy musí splácet, tak to může vést k dluhovému otroctví, lichvě, a dalším věcem – lidé i státy si prostě půjčují hlavně když jsou na tom špatně, a pak je vždy riziko nesplacení – samozřejmě ale i nástroje na omezení dluhu ale nemohou využívat neomezeně). To že stát si může zmenšit dluh oslabením měny je jen jedno z mnoha rizik. A pokud státu někdo půjčuje, tak s tím prostě musí počítat a naúčtovat si úroky podle toho, jak moc věří v to, že měna bude oslabena nebo že dojde k krachu státu. Je to prostě riziko podnikání. Čím větší risk, tím větší potenciální příjem. Někdy to vyjde, někdy ne – inteligentním lidem to vyjde častěji, hlupákům nebo lidem podléhajícím davové psychologii méně často. Pokud ale ti co půjčují začnou mít dojem, že musí dostat peníze zpět vždy, a dokonce často i bez ohledu na to, jaké riziko dobrovolně podstoupili, tak je to špatně. Není pravda že se dluhy musí platit. Dluhy se musí platit s pravděpodobností, která odpovídá úrokové míře a inteligenci investorů a riziku, které postupují – a to bez ohledu na to, zda si riziko uvědomují nebo ne. Takto dluh prostě funguje. Ideální by samozřejmě byla ekonomika bez dluhů, ale to je možné jen v plánované ekonomice, nikoliv v ekonomice tržní. Tržní ekonomika bez dluhů se zničí ještě rychleji než ta s dluhy.
Ty státní existenční způsoby a společenské rozdíly mezi Čínou a USA(=kapitalistickou říší), jsou tak obrovsky neslučitelné jako voda a oheň…
Navíc kapitalismus už vůbec nemůže ekonomicky konkurovat s Čínou. Protože kapitalismus je zasviněný zlodějský a průkazně debilní režim, kde platí jedině co nejvíce si nahrabat, zotročovat a vyžírat, válčit a vykrádat, atd… Na štěstí je ten kapitalismus už zase ve velké krizi a kapitalistická prasata by zase velmi rádi pokořili a vykradli Rusko, což ale nebude, protože Rusko si „hraje a cvičí“ v Ukrajině a je tentokrát i velmi dobře připravené na tu možnou kapitalistickou velkou válku, která pak zaručeně bude pro západ tak zničující, že ten kapitalismus rychle a násilně zanikne… Proto i Trump USraelci tak očividně mění dosavadní strategie a snaží se ještě všude urvat „co se možná ještě dá“..(jako zrovna Venezuela). Také se pokouší jejich proslulou mezistátní oblbovací politikou dosáhnout a vytvořit politické díry a strategické výhody.. Jako to prováděli s Iránem, Irákem, s Ghadafím v Libyji, s Lukačenkem v Bělorusku, atd… Čína a Rusko je naše velké štěstí, které musíme hájit, podporovat a spolupracovat.. USraelská říše ve svých sračkách přirozeně zaniká a je potřeba si je dobře hlídat, omezovat, sabotovat a rozkládat a maximálně izolovat, aby měli jenom jednu jedinou možnost nějak neškodně zajít a zaniknout …Amen
„Navíc kapitalismus už vůbec nemůže ekonomicky konkurovat s Čínou. “
– – – Já bych ještě počkal. Ona ta konkurence nakonec nebude jen o produkci a průmyslu, ale prostě o tom, kdo přežije. Američané vymírají už léta a musí přivážet přistěhovalce z jižní Ameriky, ale v Číně to vymírání a pokles porodnosti extrémně zrychluje. Kdo vymře jako první, nebo kde zestárne populace natolik, že to ekonomika nevydrží, tak podle mě zatím není jisté. A zadlužené jsou ty ekonomiky obě až po uši.
Trump hraje poker, Si plánuje budoucnost a politici v Evropě si hrají na to, že jednou budou budoucnost plánovat pomocí regulací. Tady se jednou něco stane.
Komentáře jsou uzavřeny.