Ursula proti českým důchodcům

V říjnu minulého roku přinesl server POLITICO znepokojivou zprávu. Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyenovou prý plánuje zastavit dotace těm zemím, které nepřijmou potřebné reformy svých důchodových systémů. Pod slovem reforma se samozřejmě neskrývalo nic menšího než privatizace důchodového systému a přechod na americký model, v němž si člověk na důchod celoživotně spoří v rámci soukromých investičních fondů, které mají jeho vklady zhodnocovat – pokud tedy zrovna nezkrachují anebo nejsou někým vytunelovány.

A že Brusel nemá v oblasti důchodů žádné pravomoci? Nevadí. Důchody představují pro rozpočty unijních států velkou finanční zátěž a do otázek financí Brusel promlouvat přece může.

Penzijní bruselský diktát

Člověk se při čtení té zprávy mohl aspoň utěšovat tím, že je celá tato „reforma“ neproveditelná. Takový bruselský diktát by vehnal do ulic velké množství lidí a politici v jednotlivých členských státech by museli ustoupit, pokud by chtěli ještě někdy vyhrát nějaké volby. A skutečně, od října se v této věci rozhostilo hrobové ticho – zdálo se, že stejně tiše, jako se tato úvaha bruselských byrokratů zrodila, tak také zemřela. Jenže opak byl pravdou. Pokud totiž jsou v něčem bruselští úředníci mistři, je to v tom, jak své šílené nápady nenápadně vnutit ostatním. Vždy to začíná nenápadně. Třeba tím, že Brusel začne zkoumat, v kolika letech můžete a nemůžete jít do důchodu.

Nedávno premiér Andrej Babiš tajemně prohlásil, že se jeho snaha snížit věk odchodu do důchodu zpátky na 65 let Bruselu „kvazi-nelíbí“. Co to znamená? To už Babiš neosvětlil. Jak se ale záhy nato ukázalo, tak od jara tohoto roku se zástupci Evropské komise hned několikrát sešli se svými českými protějšky, aby „zdůraznili význam zachování důchodových reforem přijatých vládou Petra Fialy“. Samozřejmě vládní představitelé se nás nyní snaží uklidnit a slibují, že tlaku Bruselu neustoupí. To ovšem nic nemění na tom, že ministerstvo práce a sociálních věcí v tichosti odsunulo znovuzavedení odchodu do důchodu v 65 letech až na rok 2028, kdy bude zbývat jen jeden rok do řádných sněmovních voleb. Doopravdy si Andrej Babiš myslí, že během jednoho roku se mu podaří novelu protlačit přes opozici a její dlouhá chapadla? Spíš to vypadá jako příprava na pohodlnou výmluvu: „Nestihli jsme splnit svůj předvolební slib kvůli obstrukcím opozice. Občané, musíte pro nás víc hlasovat!“

Volební podvod? Uvidíme

Ovšem reálně nemusí tento návrh vůbec kdy dojít do Poslanecké sněmovny. Podle prohlášení ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky bude zastropování ochodu do důchodu na 65 let součástí širší novely upravující penze náročných profesí. Pokud ale nahlédneme do zveřejněného rozpisu přípravy této novely, tak žádnou zmínku o stropu v 65 letech v ní nenajdeme. Jsme svědky podvodu na voličích? To se brzy ukáže.

Jedná se každopádně o další Babišův předvolební slib, který byl odložen. Návrat slev na jízdné pro studenty a seniory na výši 70 procent byl odložen na příští rok, jak nedávno přiznal ministr dopravy Bednárik, a na neurčito byl odložen i slib nižších daní. Fakt, že Andrej Babiš je takový prodavač slibů pro všechny, nikoho už asi nepřekvapí. Vzpomínáte třeba na jeho slibovaný národní investiční plán z doby jeho první vlády? Problém je v tom, že Babiš sice svoje sliby pružně mění a ruší, ale tlak Bruselu zůstává stále stejný. Už od roku 2004, kdy jsme do Evropské unie vstoupili, nás Brusel vyzývá k reformě důchodového systému.

Metoda cukru, metoda biče

Jejich logika je ďábelsky jednoduchá – Evropa stárne a náklady na důchodové systémy se zvětšují. Vymírání kontinentu na jednu stranu chtějí bruselští páni zvrátit skrz migraci a náklady na důchody snížit skrz jejich postupnou privatizaci. Jejich hlavním nástrojem je salámová metoda. Nejdříve se bude postupně zvedat věk odchodu do důchodu. Nedávno miliardářka Ivana Tykač dokonce za velké pozornosti médií navrhla, aby se do důchodu chodilo až v 72 letech – na tom vidíme, že tyto úvahy mají u nás již předpřipravenou „úrodnou půdu“. Co naplat, že až polovina šedesátníků je nezaměstnaná, protože naši kapitalisté ignorují životní zkušenosti a chtějí jen mladé zaměstnance, které můžou nejvíc vykořisťovat?

V druhé fázi se pak začnou dotovat nejrůznější investiční fondy ve snaze přinutit lidi, aby si více na důchod spořili. V momentě, kdy metoda cukru nezabere, nastoupí metoda biče. Důchody se budou málo valorizovat, až z nich nakonec nepůjde vyžít. Jediný způsob, jak neprožít stáří jako žebrák na ulici, pak bude skrz včasné investování. V ten moment se zjeví noví Viktorové Kožení, co budou zase slibovat „jistotu desetinásobku“. Je toto opravdu jediná možná budoucnost? Ne. Alternativy vždy existují.

Třeba návrat autentické levice

Ostatně vzpomeňme si, jak často nás v minulosti pravice strašila zhroucením důchodového systému. Zkoušeli to prostřednictvím hvězdiček Mádla a Issové v nechutném videoklipu Přemluv bábu už před 16 lety! A zhroucení pořád nikde. To, jestli bude, či nebude na důchody, je totiž politické rozhodnutí. Produktivita práce se neustále zvyšuje, a kdyby náš stát nenechal nadnárodní korporace a zahraniční kapitalisty odsát z naší země každý rok zhruba až 800 miliard korun, které vyrobila česká práce, tak tu u nás máme finančních prostředků více než dost. Připočtěme k tomu ještě dalších 300 miliard korun, o které se každý rok necháváme připravit, protože z nějakého důvodu daníme více práci dělníků než cenné papíry a luxusní vily českých milionářů a miliardářů. A samotný problém stárnutí populace? Začněme tím, že levice před tímto problémem varovala už před více než 26 lety.

Nedávno jsem pročítal stará čísla časopisu Alternativy, který byl přílohou někdejších Haló novin a vydávalo jej odborné zázemí KSČM. A co jsem v jednom čísle z roku 2000 nenašel – tabulku upozorňující na snižující se porodnost mezi roky 1989, 1993 a 1999. A co bylo uvedeno jako hlavní důvody snižující se porodnosti? „Problémy se získáním bytu. Finanční zátěž. Nezaměstnanost, nejistota z budoucnosti.“ S výjimkou nezaměstnanosti, co se drží na relativně nízké úrovni, můžeme konstatovat, že nejenže žádný z těchto problémů nebyl za 26 let vyřešen, ale že dokonce ještě prohloubil.

Není potřeba k nám dovážet Kazachy či Filipínce, jak nyní plánuje vláda Andreje Babiše. Stačí dělat politiku pro lidi. Stačí zajistit dostupné bydlení a důstojné mzdy, díky nimž se už nebudete bát složenek a nebudete se trápit, zda vyjdete z další výplaty. Jakmile bude z čeho živit velké rodiny a bude kde je vychovávat, tak se porodnost opět začne zvyšovat. Ovšem nic z toho tato Poslanecká sněmovna nezajistí. Na to je potřeba příchod nové politické síly v podobě návratu autentické levice. 

Vítek PROKOP

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.