Vítek Prokop: Vybrzděme přátele divokých devadesátek už před vjezdem do Sněmovny

Minulý rok jsem se dal do řeči s jedním lobbistou o budoucnosti naší republiky. Tvrdil mi, že pro ekonomický úspěch je potřeba zopakovat devadesátky a znovu »zhasnout«. Když jsem ho upozornil na to, že již mnoho státního majetku k rozkradení neexistuje, tak mě opravil s tím, že při jeho druhém zhasnutí by mělo dojít »jen« k masivnímu omezení regulací. Jeho sen nyní agresivně razí Motoristé. Pár týdnů zpátky mi přišly do schránky jejich volební noviny a nevěřil jsem vlastním očím. Strana, která o sobě tvrdí, že je alternativou vlády Petra Fialy, jede program, pod který by se profesor Fiala mohl s klidem duše podepsat!

Mnozí voliči opozice nemají rádi, když na sebe útočí jednotlivé opoziční strany. Mě jde ovšem o to kriticky upozornit na určité škodlivé teze. Věřím, že dobrý politik nemá toliko bojovat s jinými stranami jako spíše s konkrétními politickými myšlenkami a ty nejsou nikdy reprezentovány jen jednou stranou – jak ostatně ukáži na konci tohoto textu.

Bohatým dopřejou, oberou chudé

Motoristé v programu slibují vyrovnaný rozpočet, ten ovšem nechtějí získat díky zdaněním superbohatých oligarchů jako je zbrojař Strnad či prezidentovi sponzoři Martin Vohánka a Jan Barta. Ne, jejich cesta k vyrovnanému rozpočtu vede skrz úpravu dávek – »větší důraz na adresnost.« Zdá se, že autoři programu Motoristů poslední čtyři roky spali – vždyť přesně toto byla mise asociálního ministra Mariana Jurečky! Pod pláštíkem lepší adresnosti dávek přichází superdávka, která povede podle sociálních pracovníků akorát k tomu, že ti, kteří si dokázali něco ušetřit přijdou o nároky na příspěvek na bydlení. O dávky budou rovněž připraveni pracující rodiče, protože v Jurečkově světě, když oba rodiče pracují, tak přece nemůžou být chudí. V tomto smyslu můžeme Mariana Jurečku označit za prvního z Motoristů. Slogan »Práce musí být vždy výhodnější než dávky«, který v jejich novinách najdeme v části věnované sociální problematice, je technicky vzato správný.

Řeší tedy Motoristé problém, že se v České republice nedá vyžít z minimální mzdy? Nikoliv. »Chceme omezit závislost na dávkách i vrátit lidem motivaci k práci« Jenže lidé v drtivé většině případů jsou na dávkách, protože nedokážou ze své mzdy vyžít, nedokážou z ní zaplatit vysoké nájmy a mít dost peněz na potraviny kvůli obludně vysokým cenám nadnárodních řetězců. Jen za minulý rok pak zaniklo 20 000 pracovních míst ve výrobě, dlouhodobá nezaměstnanost je od ledna na vzestupu, protože staré lidi odmítají podnikatelé zaměstnávat a naše populace bohužel rychle stárne. Problémem není tedy absence motivace pracovat, ale absence dobrých a stabilních pracovních míst.

Nejdelší část volebních novin Motoristů zabírá kapitola s názvem »Stojíme na straně podnikatelů«. Nepřekvapivě se v celém pamfletu ani jednou nedočtete o dělnících. Ve světě motoristů dělník neexistuje a veškeré bohatství nepochází z jeho práce, ale z řídící činnosti podnikatele, onoho mýtického nadčlověka, který všechno dokáže sám a bez jakékoliv pomoci. A pokud podnikatelé a jejich volný trh selhává, tak to samozřejmě nikdy nemůže být jejich chyba, ale vždy je to chyba státu a jeho regulací! Svět motoristů je tak světem, kde stále žije Margaret Thatcherová a Ronald Reagan. Je to svět, kde neproběhla finanční krize roku 2008 vyvolaná právě tím, že se v USA divoce odbourávaly důležité regulace v bankovním sektoru.

Motoristé sice slibují levnější život, ten ale bez vyšší minimální mzdy a funkčního sociálního systému nemůže existovat. Bezhlavé škrtání, které v minulosti prováděl Miroslav Kalousek a demontáž sociálního systému, kterou nyní předvedl Jurečka nejsou cestou vpřed pro společnost ve 21. století.

 Asi nejpodivnější programovou kapitolou Motoristů je ale ta o zahraniční politice. Úvodní prohlášení, že »Patříme na Západ, ne na Východ!« je oblíbenou frází Petra Fialy. Jaký Východ mají Motoristé na mysli? To už se nedočteme. Vyloženě komická je pak jejich obhajoba NATO: »Naše místo je v NATO, které musí zůstat klíčovou obrannou aliancí celého Západního světa. Jakákoli jiná organizace obrany našeho regionu představuje pro Českou republiku hrozbu, že bude zatažena do války«. Je to ovšem naše členství v NATO, které je trvalou hrozbou, že nás Američané zavlečou do svého dalšího vojenského dobrodružství – stejně jako to udělali v případě katastrofální invaze do Afganistánu. Co je vůbec onen mýtický Západní svět, co má NATO chránit? Gangy zaneřáděná předměstí Paříže? Ulice San Francisca plné bezdomovců?

Jsou jen různé odstíny ODS

Motoristé o sobě hrdě tvrdí, že jsou »ODS revival«. Jenže česká politika už žádné další variace na ODS nepotřebuje. Ostatně, co jiného byla stávající vláda? Údajně levicoví Piráti se stali ODS s dredy, co ve volných chvílích holdují rekreačním drogám. Lidovci se stali ódeesáky, co chodí do kostela. TOP09 je ODS, co chce euro a Starostové jsou ODS z komunální politiky. Ve skutečnosti jsou všechny tyto strany stejné. V jádru všechny prosazují kult podnikatele (v jejich podání to je nekritická podpora miliardářské třídy) a ignorují obyčejného dělníka, všechny vedou vazalskou zahraniční politiku schovanou za frází »Patříme na Západ!« a všechny vykazují stejnou míru nedostatku kontaktu s realitou života v České republice.

Nepotřebujeme ODS ani její variace a už vůbec ne nějaké její revival. Potřebujeme politiku založenou na novém principu, totiž že zájmy člověka, co poctivě pracuje rukama anebo hlavou musí být na 1. místě. Potřebujeme politiku, která nebude podlézat jakýmkoliv zahraničním mocenským blokům, ale která bude prosazovat suverénně naše zájmy a nebude se bát různých mezinárodních organizací anebo nadnárodních korporací.

Stojíme dnes na konci jedné historické éry. Politické formace oslavující odkaz »zlatých devadesátek« už nemůžou nadále popírat realitou – totiž, že jejich devadesátky zplodily majetkově jednu z nejnerovnějších společností v Evropě a zasadily do srdce státu parazita v podobě organizovaného zločinu, který jednou za čas vyjeví své ohavné dílo, ať už je to kauza Dozimetr anebo podobně krvavá kauza a nyní již bohužel pozapomenutá kauza lehkých topných olejů. Devadesátky nejsou zdrojem inspirace jako spíš varováním. A je nejvyšší čas uklidit nepořádek, které právě divoké devadesátky vytvořily!

Autor je vedoucím kandidátky STAČILO! v Plzeňském kraji