Známý list The Independent 24. července napsal, že »Země by mohly nést právní odpovědnost za nečinnost v oblasti změny klimatu.« Víte, kdo by bezesporu souhlasil? Mj. jistý Yann Arthus-Bertrand, francouzský, dnes už také ekologický aktivita, který se ale do téhle pozice dostal tak trochu neplánovaně. Hlavní poslání jeho dosavadní životní cesty se pozměnilo poté, co z výšky horkovzdušného balonu poznal, jak se mu podoba Země doslova mění před očima. Proto se pustil do projektu nazvaného »Země viděná z nebe«, který trval více než 15 let. V první dekádě nového milénia dokončil celovečerní dokument »Domov«. A protože se ani v další dekádě nic nezměnilo, vyrobil druhý díl nazvaný »Dědictví« (2021). Za oba dostal bezpočet hodnotných ocenění.
Hned v jeho úvodu prozrazuje, že na naší planetě paradoxně žijeme jen díky skleníkovému efektu (na který ekologové přitom nadávají). Věc se má tak, že jinak by na Zemi byly průměrné teploty asi minus 50 stupňů Celsia. Jenže jsme se dostali do fáze, kdy začalo platit známé: »Čeho je moc, toho je příliš!« Síla onoho skleníkového efektu nás už dnes zabíjí. Poprvé v historii Země neexistuje síla schopná zastavit rozpínání jednoho z druhů (a sice člověka), varuje Arthus-Bertrand. Dříve si (jak říká) lidé prostor, který jim sloužil k obživě, neničili. Naopak o něj pečovali. No jo, jak říkáme: »Líp už bylo«.
Co všechno se z dokumentu Dědictví, který letos odvysílala Česká televize a najdete ho mj. i na platformě YouTube, dozvíte? Je toho tolik, že jednotlivá fakta a citace nebudeme dávat do uvozovek a kurzivy, naopak. Tam budeme vsazovat pro lepší přehled při čtení následujícího textu jen naše občasné subkomentáře k Arthus-Bertrandem sneseným alarmujícím skutečnostem. Přesto je těch zásadních informací tolik, že na jednu novinovou stranu nemají šanci se vejít. Během pěti hodin postupného posouvání dokumentu jsem si zapsal na 14 stran A4 poznámek a citací, takže doporučit mohu jediné. Dvouhodinové Dědictví si na webu najít a pustit. Ale pojďme aspoň na to základní…
150 let ze 4,5 miliardy
Během pěti mikrosekund (v dosavadní historii) jsme se se startem průmyslové revoluce naučili ovládat energii jako žádný jiný organismus na Zemi, a navždy tím změnili svůj osud. Těžba uhlí, ropy a plynu rostla a rostla. Tato energie se zdála být neomezená, zásoby obrovské a téměř zdarma. Stačilo si jen brát. Je ale ropa skutečně kouzelný lektvar? Skutečně umožnila přežívání změnit v plnohodnotný život všem lidem na planetě?
Všechny tyto výdobytky pokroku jsme si zvykli považovat za samozřejmost. Tady se ale krásná pohádka o vzestupu lidstva začíná vymykat kontrole. Je na čase sebrat odvahu podívat se pravdě do očí a začít říkat věci tak, jak jsou! Člověk pokračuje ve svém slepém, nekontrolovatelném běhu vpřed a nelze ho zastavit. Dnes (v roce 2022) je 75 procent zemského povrchu přeměněno lidskou činností. Řítíme se dál, zcela vyvedení z rovnováhy, a jak klesá úmrtnost, počet lidí na planetě roste závratným tempem. Jenže na omezené území se nevejde neomezené množství obyvatel! Nelze neomezeně těžit suroviny na omezené planetě! Není možný nekonečný růst v konečném světě! Planeta tak dnes nečelí jedné velké ekologické krizi, ale hned dvěma – klimatické krizi a krizi biologické rozmanitosti. A obě má na svědomí lidská činnost. Člověk uvěřil, že ovládl zákony přírody, ty se ale dnes opět hlásí o slovo.
Ano, díky ropě máme ocel, plast, cement. Nerostné suroviny dobýváme dál ze země pomocí kovových titánů.
+++ Objet zeměkouli dnes díky tomu trvá kratší dobu, než před 200 lety trvala cesta do sousedního města…
+++ Křehké rybářské bárky nahradily plovoucí továrny, které vytahují ryby po tunách, na lodích lze přepravovat celé lesy.
+++ Nejpoužívanějším materiálem na světě je voda, na druhém místě je písek. Proč se ale třeba na stavbu nejvyšší budovy světa (Burdž Chalífy) dovážel písek až z Austrálie?!
+++ Každý rok například rozprášíme pět milionů tun pesticidů a herbicidů proti škodlivému hmyzu a plevelům.
+++ Včely určené k opilování mandloňů v Kalifornii jsou přiváženy nákladními auty, někdy se sezonně pronajímají od včelařů až z Austrálie (zase ten nejmenší kontinent). Takové zacházení má za následek obrovskou úmrtnost včelstev. Industrializace zemědělství jako celku navíc dosáhla naprosto zvrhlých rozměrů! Většina lidstva však z toho nemá pražádný užitek. Stále žije ve velké chudobě – patrně »za odměnu«, že se nepodílí na vyčerpávání Země a drancování moří (jako tzv. vyspělý svět s Američany v čele).
Naše chamtivost a honba za ziskem způsobily, že jsme přestali vnímat hodnotu života! Za všechny výhody, které nám přináší ropa, platíme strašlivou cenu. Jejím spalováním se do atmosféry uvolňuje oxid uhličitý (CO2), který zesiluje výše zmíněný skleníkový efekt, a tím zvyšuje teplotu vzduchu. To, co kdysi v přirozené míře umožnilo vznik a rozvoj života, se nyní stává příliš silným a nebezpečným…
Děsivá (bez)ledová odysea
Pokud roztají grónské ledovce, hladina oceánů stoupne o šest metrů. Pokud by roztála Antarktida, hovoří vědci o 60 metrech! Pod vodou by zmizela obrovská část pevniny, oceány by se rozšířily o desítky až stovky kilometrů do vnitrozemí (a co za chaos a doslova boj o přežití by to vyvolalo i tam, kam by se nerozlily, netřeba připomínat). A zatímco jsme bohorovně klidní, taje dál ledový příkrov rychleji a rychleji. Světové ledovce, které jsou pro víc než pětinu lidstva jediným zdrojem pitné vody, postupně mizí!
Masy ledu se nacházejí v bodu, kdy hrozí řetězová reakce, která rychlost tání ještě zvýší. Objevují se navíc další jevy, které by mohly rychlost tání ledovců kvůli zvyšujícímu se oteplování ještě uspíšit.
Jedním z nich je rozmrzání permafrostu v Kanadě a na Sibiři. Toto území přitom zabírá pětinu zemského povrchu! V půdě se zde kvůli oteplování uvolňuje do atmosféry metan – plyn, který atmosféru ohřívá třicetkrát víc než CO2. Dva stupně navíc (v našem lidském těle) a ležíme v posteli s horečkou. Čtyři stupně už znamenají smrtelné nebezpečí. Od počátku průmyslové revoluce před 150 lety jsme zvýšili globální teplotu o jeden stupeň. Na severním a jižním pólu dokonce o tři stupně (pořád vám to připadá málo?!).
Klimatická změna
Klimatická krize ale není jen globální oteplování. Všechna ta energie CO2 v atmosféře nikam nemizí, pouze se přeměňuje. Vrací se nám v podobě rostoucích přírodních katastrof. Vzhledem ke stále častějším a intenzivnějším bouřím, hurikánům, cyklonům, vlnám veder, záplavám a požárům bychom klimatickou krizi měli nazývat spíše klimatickou změnou.
A co hůř, celý tento proces ohrožuje pomalu ale jistě i zásobování světa potravinami, protože současné zemědělské plodiny, odrůdy obilovin, zeleniny a ovoce jsou vyšlechtěné pro planetu s mírným klimatem neměnným po tisíce let. Jsou všechny geneticky totožné a mají naprosto stejný životní rytmus… Jako živé organismy máme sice přirozenou schopnost adaptace na nové podmínky, jenže současné změny jsou pro biodiverzitu příliš rychlé! Pro tu biodiverzitu, která mj. zachycuje onen CO2 z atmosféry, čistí vzduch a vodu, zúrodňuje půdu a opyluje zemědělské plodiny…
Civilizace odpadu a migrační dopady
A aby toho nebylo málo, od roku 1982 jsme zdvojnásobili těžbu přírodních zdrojů a každý rok skončí v mořích a oceánech přes osm milionů tun plastového odpadu, což odpovídá jednomu popelářskému vozu každou minutu. Plasty se přitom rozkládají po mnoho set let! Naše bezohlednost nezná mezí. Nejsme ochotni vzdát se vlastního pohodlí!
SCREENSHOT z ČT – autor
A to nejen my, kteří jsme součástí opěvované euroatlantické civilizace.
Jeden obyvatel Bangladéše vyprodukuje třicetkrát méně CO2 než Američan. To ale neznamená, že tito lidé nežijí svůj sen žít jednou také v onom blahobytu, který kvůli sociálním sítím denně vidí na svých obrazovkách. Přesto současná migrační krize přestává být procesem nějakého jejich rozmaru. Pro mnoho lidí se nejedná jen o úprk před chudobou nebo válkami. Stále častěji je vyhání z domovů právě ekologická krize! Ať už se ale jedná o politické, ekonomické nebo klimatické uprchlíky, všichni jsou to uprchlíci, všichni jsou to lidé! V roce 2019 jich bylo pouze 20 milionů. Do roku 2050 předpokládá OSN na 250 milionů jen klimatických migrantů! Jsou to ostatně právě klimatická krize a krize biodiverzity, které v nejchudších státech způsobují hladomory, chudobu, ekonomické krize a války. A to se v důsledku už dotýká i bohaté části světa. Navzdory všeobecnému přesvědčení skutečná migrační krize ještě nezačala…
Jak z toho ven?
Jak tedy dosáhnout snížení spotřeby, a zároveň všem zajistit dobrý život? Všechna selhání jsou symbolem naší závislosti na růstu. Jako třeba kácení lesů (plic planety). Z uhlí, nejšpinavějšího zdroje, se na celém světě stále vyrábí nejvíc elektřiny. Říkalo se také, že ropa skončí, ale těží se jí čím dál víc a víc. Stejně jako břidlicového plynu, který otravuje americkou půdu. USA se tak vrátily do pozice největšího producenta ropy a zemního plynu. A jelikož 40 procent obyvatel USA nevěří na změnu klimatu, jsou pro mě Spojené státy, nejbohatší země, a zároveň největší znečišťovatel světa, symbolem našeho úpadku (říká opět Arthus-Bertrand). Fosilní paliva jsou navíc pod bezvýhradnou ochranou finančního trhu. Banky jsou závislé na svých dlužnících, a tudíž na rozvoji fosilního průmyslu. Je proto třeba vymyslet nový model finančnictví, který by sloužil naší planetě!
Energie, díky které jsme zbohatli, nás teď zabíjí. Musíme proto maximálně dekarbonizovat naše životy. A není to nereálné. Podle tisíců vědců by stačilo snížit spotřebu fosilních paliv o pět procent ročně, abychom udrželi míru oteplování pod dvěma stupni, jak předpokládá Pařížská klimatická dohoda. Týká se to hlavně bohatých zemí, protože 70 procent emisí CO2 vypouští jen deset procent světové populace.
Od poloviny 20. století došlo ve světě k dvacetinásobnému navýšení majetku, kdy jedno procento světové populace vlastní stejně jako zbylých 99 procent!
Láska k životu
Když nic neuděláme, tak se třetina planety změní k nepoznání a bude vypadat jako Sahara. Do roku 2070 budou tři miliardy lidí kvůli tomu nuceny opustit své domovy, které budou neobyvatelné!
Žijeme v době šestého vymírání druhů na Zemi. Neměli bychom se proto snažit měnit planetu Zemi, ale naše pojetí pokroku. Neexistuje žádné zázračné řešení! Povězme našim dětem, že přišly na Zemi na začátku příběhu, a ne na jeho konci! Jedinou udržitelnou energií je láska. Láska k životu…
Yann Arthus-Bertrand (79) je slavný francouzský fotograf a režisér, který se proslavil svými nejen ekologickými dokumentárními filmy, zejména titulem »Domov aneb Kam směřuje naše cesta« z roku 2009. Tento film je celý natočen z ptačí perspektivy a ukazuje krásu, ale i negativní dopady lidské činnosti na planetu Zemi. Arthus-Bertrand v mládí začínal jako pilot horkovzdušného balonu v Africe, kde ho fascinovala zejména místní fauna, a právě tahle brigáda totálně změnila jeho život. Podlehl půvabům naší planety, začal je fotografovat, ale i vnímat, jak se všechno mění doslova za pochodu, přímo sprinterským způsobem. A začal přemýšlet, kdo za to může a jak to změnit…
Roman JANOUCH
6 komentáře
Co je na mé poznámce o Asii a Africe rasistického? Nestoupá tam počet obyvatel víc, než mohou – jak se zdá – tamní země uživit? Nepotřebuje víc lidí víc prostoru, který se musí někde najít – například mýcením džungle?
Všechno zhltnou ti „nadlidi“…
Může mi někdo z ekologů sdělit, co budou konzumovat rostliny, až šťastně dekarbonizujeme Zemi? A kam dáme zvířata, která se pokoušíme zachránit před vyhynutím, až bude na Zemi zas o miliardu víc lidí, protože antikoncepce v Africe a některých asijských zemích je přeci fujtajbl? A jak chceme nakrmit těch nejméně osm miliard lidí, když zrušíme umělá hnojiva? A jak zachováme krajinu v místech, kde se nacházejí suroviny nutné pro výrobu Občasných zdrojů energie? A kam dáme odpad z Občasných zdrojů energie, až doslouží – a recyklace jaksi nejde? Přičemž co se týče financí a zdrojů, všechno zhltnou nadnárodní korporace?
I kdyby vám nikdo z ekologů neodpověděl, neznamená to, že se na ekologii můžeme s klidem vykašlat. Pokud neuděláme nic, tak problém nezmizí a časem jej budou mít lidé ještě větší. Pokud jde o umělá hnojiva, tak stačí zakazovat ty nejvíce problematická. Postupně se ale bude muset přejít na hydroponii. Nicméně kdysi pracovali v zemědělství téměř všichni, dnes je to jen poměrně malé procento. Strašení hladem je v tomto ohledu zbytečné, pokud něco způsobí hlad, bude to spíše nerovnoměrné rozdělení bohatství, nikoliv to, že by dostatečná produkce nebyla možná. U Afrických zemí je potřeba omezovat porodnost, ale nikoliv kvůli ekologii, ale kvůli tomu, aby Afrika nezaplavovala Evropu. Pokud další věci, například u nerostných zdrojů nebo energetiky, řešení se testují. Ale nebudou samozřejmě hned. Ale pokud je nebudete hledat, protože to budete považovat za zbytečné, tak nebudou nikdy. U rozvoje nových technologií je pa pak problém, že Evropa místo do vývoje nových technologií investovala do dotací a doufala, že kapitalismus inovace zařídí díky pobídkám sám. Tak ale kapitalismus nefunguje. Došlo tedy k tomu, co rozvinutý kapitalismus umí nejlépe – k rozkradení a většímu zdražování, než bylo nezbytné. Toto zdražování navíc dopadlo nejvíce na obyčejné lidi místo na ty, kteří na drancování přírody nejvíce vydělávají. Problém tedy vůbec není v tom, že nevíme jak věci dělat ekologicky. Na to musíme přicházet postupně. Problém je jen v tom, co uvádíte v poslední větě – vše zhltnou korporace.
Mnoho otázek, že? Co se týká rostlin a přírody obecně, tak ta je mnohem více flexibilní, než si člověk připouští a přizpůsobuje se změnám doslova každý den. Planeta země prošla v minulosti několika apokalyptickými katastrofami, proti nimž je lidská činnost jen malý prd ve větru a přesto je zde stále život. Takže to „nejhorší“, co může zemi postihnout, je vyhynutí lidstva;-) Co se týká krmení populace, tak tam bych byl také v klidu. Lidé v současnosti naprosto zbytečně vyhazují tolik potravin, že by to nasytilo celý světadíl. Takže stačí přehodnotit pouze tento jeden malý faktor a jídla bude dostatek (pro konkrétní představu vřele doporučuji dokument „Čerstvé, ale v kontejneru“, volně dostupný na Youtube). A mimochodem….o tom, co zhltnou nebo nezhltnou korporace, rozhodujete vy sama třeba tím, co a kde nakupujete. Například. Takže jakmile člověk začne nakupovat ne podle ceny, ale podle mozku, může začít bohatnout komunita a nikoli korporace. Rasistické poznámky o Africe a Asii nechávám bez komentáře.
„o tom, co zhltnou nebo nezhltnou korporace, rozhodujete vy sama třeba tím, co a kde nakupujete. Například. Takže jakmile člověk začne nakupovat ne podle ceny, ale podle mozku, může začít bohatnout komunita a nikoli korporace“
Je to samozřejmě pravda. Ale na druhé straně, systém nutí lidi soutěžit. A pokud utrácíte více peněz pro podporu systému, ale ostatní ne, tak vás to v konkurenci znevýhodňuje. Nedivím se, že to většina lidí nedělá. Funguje to jako ve vězňově dilematu. Kdyby všichni spolupracovali a něco obětovali, tak by se všem žilo lépe. Ale jednotlivec je na tom vždy lépe, pokud ostatní podrazí. Dokud se nezmění systém aby takto nemotivoval k tomu, aby se lidé podráželi, tak to nikdy fungovat nebude a bude to jen hezká ale nefunkční utopie. Když si přečtete jakoukoliv kapitalistickou učebnici ekonomie, tak tam stojí, že právě cena je tím, co lidi řídit má a lidé jsou motivováni se jí řídit. Na tom stojí kapitalismus.
–
„jakmile člověk začne nakupovat ne podle ceny, ale podle mozku, může začít bohatnout komunita“ – – – zde je právě kámen úrazu – nikoliv jakmile začne nakupovat člověk (jeden nebo pár by to možná udělalo), ale jakmile začne nakupovat podle mozku dostatečně velká část lidí. Jednotlivec nebo malá skupina nestačí, a pokud to nebude nějak organizované, tak se dostatečné množství se náhodně nikdy neobjeví, a ti co to budou zkoušet budou hlavně dotovat ty, kteří se na to vykašlou, což je docela demotivující.
Komentáře jsou uzavřeny.