EU a Čína pod tlakem USA

Od začátku roku probíhá reformulování vztahů mezi hlavními globálními velmocemi. Evropská unie pod tlakem amerických cel právě nalezla vstřícnější přístup k Číně. Historie se opakuje, neboť to není poprvé, kdy se Evropská unie otevřela pragmatičtější spolupráci s Čínou navzdory USA.

Na konci prvního Trumpova prezidentského období v roce 2020, kdy Trump politicky a obchodně eskaloval napětí s Čínou, se EU s Čínou domluvila na nové komplexní dohodě o investicích (CAI). Nakonec však EU svoji suverénní pozici neuhájila, neboť v této záležitosti podlehla Bidenově administrativě.

Trumpovo nedávné arogantní a chaotické uvalení cel na většinu zemí světa včetně Evropské unie a dalších aliančních partnerů dotčené země oprávněně popudilo a upozornilo je na křehké a nevypočitatelné vztahy s USA pod novým vedením. Oddálení platnosti cel a možnost vyjednávání na tom nic nezměnily.

Mocenský trojúhelník USA-Čína-EU

V posledních dnech proběhla dvě zásadní zasedání EU, jež přinesla dvě dohody. Summit EU–Čína (24.  7. v Pekingu) a zasedání o nové obchodní rámcové dohodě EU–USA (27.  7. ve Skotsku) jsou provázané události, jež reprezentují posun EU směrem k obchodní diverzifikaci a vyvažování vlivu světových velmocí. Na jedné straně EU s Čínou plánuje větší spolupráci, přestože mezi těmito obchodními partnery zůstávají odlišnosti v globálních politických otázkách, na straně druhé EU utrpěla porážku s USA, přijala vyšší cla a musela slíbit odběr více zboží a investice v USA. EU nyní působí jako slabý obchodní a politický region, který oportunisticky mění názory pod tlakem USA a není schopen zachovat si strategickou autonomii.

Summit EU–Čína: více spolupráce

Obě zasedání si zaslouží více pozornosti. Summit EU–Čína se uskutečnil v Pekingu u příležitosti 50. výročí diplomatických vztahů. Akce byla původně plánována jako dvoudenní setkání, ale byla kvůli mezinárodním tenzím zkrácena na jediný den. Za EU se zasedání zúčastnili především předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, zmítaná finančními skandály a snahami o odvolání z funkce, a předseda Evropské rady António Costa. Čínskou stranu reprezentovali prezident Si Ťin-pching a premiér Li Kche-čchiang.

Leyenová označila aktuální situaci EU a Číny jako »bod zlomu« a prosazovala další spolupráci prostřednictvím nového vybalancování vztahů: »Jak se naše spolupráce prohloubila, prohloubily se i nerovnováhy.« Hlavním důvodem jsou však politické posuny EU vůči Číně kvůli tlakům ze strany USA. Leyenová zmínila, že globální cla ze strany USA jsou příčinou, proč EU naléhá na obchodní vybalancování s Čínou. EU se sice postupně posunula k pragmatičtějšímu dialogu s Čínou kvůli napjatému vztahu s USA, to však samozřejmě neznamená, že chce opustit transatlantické vazby. Záměrem je rozšířit spolupráci s Čínou a dalšími zeměmi, v Asii například s Japonskem nebo Jižní Koreou.

Nekonkurenceschopnost EU

Aniž by Leyenová viděla »trám ve vlastním oku« v podobě nadvýroby v EU kvůli masivnímu exportu, zmínila nadvýrobu čínských elektrických vozidel a solárních panelů. Je paradoxní, že EU vyčítá Číně svůj velký obchodní deficit, neboť tento deficit vyplývá z toho, že EU chce nakupovat mnoho čínských levnějších výrobků. Pokud by EU chtěla deficit snížit, mohla by nakupovat a konzumovat méně, nebo nabízet více atraktivního zboží, které by čínští spotřebitelé chtěli nakupovat.

EU ale není v mnoha sektorech konkurenceschopná ani cenově ani kvalitou. Například ředitelé německých automobilek přiznávají, že čínské elektromobily jsou už o generaci dál než ty německé.

Čínský prezident odmítl obvinění, že Čína je zdrojem evropských problémů, když uvedl: »Současné výzvy Evropy nepřicházejí z Číny.« Požádal přitom představitele EU, aby neprosazovali »budování zdí« a »rozpojování řetězců«, ale aby rozvíjeli spolupráci.

Oboustranný zájem o kooperaci tedy existuje. EU však chce ještě vymezovat, jaké produkty považuje za běžné a jaké za strategické, aby je postavila mimo obchodní výměnu. Je to na jedné straně politika strategického omezování rizika, tj. snaha omezit bezpečnostní oblasti, ale zároveň udržet politický dialog a obchod. Na druhou stranu vedení EU prosilo Čínu o umožnění svého importu kritických surovin, zejména vzácných zemin.

Životní prostředí ANO, Ukrajina NE

Konkrétním a pozitivním výsledkem summitu bylo prohlášení o klimatu. EU a Čína potvrdily podporu Pařížské dohody a plánují spolupráci například v energetické transformaci a zelených technologiích. Předmětem neshody je ovšem pohled vedení EU na Čínu v případě konfliktu na Ukrajině. António Costa uvedl, že téma tohoto konfliktu je klíčové pro evropský přístup k Číně. EU přitom kritizovala údajný export čínských produktů využitelných v ruské válečné infrastruktuře kvůli obavě z prodeje technických výrobků dvojího užití. Čína tuto kritiku odmítla.

Summit EU-Čína na jedné straně potvrdil zájem o další spolupráci při padesátiletém výročí diplomacie mezi zeměmi, ale zároveň ukázal meze důvěry. EU se částečně více nasměrovala k Číně jako ekonomickému partnerovi, s nímž lze více obchodovat v situaci globálního politického a obchodního napětí generovaného nyní především novou celní politikou USA. Vedení EU vidí situaci tak, že balancuje mezi uchováním nějakých aspektů strategické autonomie a závislostí na USA, případně Číně.

EU a USA: politická a bezpečnostní ekonomie

Jen o tři dny později došlo na druhé důležité zasedání značného významu, tentokrát mezi EU a USA, jejichž dohoda bude mít vliv na mnoho dalších zemí. Od jara prezident Donald Trump ohlašoval zavedení vysokých cel na většinu importu z EU, s pozdějším upřesněním cel ve výši 30 procent od 1. srpna, pokud nedojde k uzavření dohody.

Na červencovém setkání byla EU do velké míry kvůli nekompetentnosti a oportunismu Leyenové a jejího týmu donucena dospět k nevýhodné obchodní dohodě. Trump dosáhl zavedení 15% celní sazby na většinu evropských vývozů do USA a závazky EU v oblasti nákupů amerického zboží, včetně vojenské techniky, a rozsáhlých investic do USA.

Prohra EU

Nová cla ve výši 15 procent místo hrozby 30  procent jsou sice výrazně menší, ale je to stále více než předchozí celní úroveň. Nesporně je to nejen obchodní, ale také politická prohra EU, která novou dohodou byla ponížena na blok nižší roviny. Menší kompenzací je zavedení »zeroforzero« pravidla, tj. bez cel na obou stranách – pro některé strategické kategorie zboží. Clo ve výši 50  procent na ocel a hliník však zůstává a některé další druhy zboží jsou stále sporné.

Navíc se EU pod tlakem zavázala k masivním nákupům amerických energetických produktů a k investicím do americké ekonomiky. Nákup zahrnuje konkrétně americké energetické produkty, jakými jsou zkapalněný zemní plyn, ropa a jaderné palivo. EU podle dohody rovněž zakoupí americkou vojenskou techniku ve výši »stovek miliard dolarů«, konkrétní suma zatím zveřejněna nebyla. To znamená výraznou podporu nebezpečné militarizace a zisky pro vojenskoprůmyslový komplex USA.

»Temný den« pro Evropu a vyhlídky

Uzavření dohody je sice ukončením celního sporu a nejistoty, ale také obchodní podřízení se USA. Francouzský premiér Francois Bayrou označil dohodu za »temný den« pro Evropu, která podle něj ustoupila tlaku a přijala nerovnou dohodu, která povede ke zvýšení cen v USA a ke zhoršení marží evropských exportérů. Euro už klesá a americký dolar stoupá. Výsledek je reakcí neprofesionálního a zdiskreditovaného vedení EU, jež nebylo schopno zvládnout transatlantické napětí.

Summit s Čínou přišel právě v tomto období velkých globálních změn, kdy EU hledá částečný posun od transatlantického partnerství s USA a snaží se zlepšit své obchodní možnosti s Čínou. EU sice uvádí, že má zájem o spolupráci s Čínou, přitom ale zůstává závislá na americké ekonomice a její militarizaci.

Další vývoj bude záležet také na tom, zda a jak EU rozvine svoji mezinárodní iniciativu Globální brána (Global Gateway), jež byla sice založena jako reakce na čínskou Iniciativu pásu a cesty, ale která by mohla být jejím doplňkem. Hlavním ukazatelem dalšího vývoje bude, zda EU bude dále kopírovat konfrontační politiku USA a přístup dvojího metru, nebo zda se bude držet alespoň současného stupně své multilaterální politiky a respektovat ostatní země. Velkou výzvou pro vedení EU přitom budou také referenda, v nichž se budou moci občané vyslovit pro setrvání nebo vystoupení z EU.

Martin LAMPTER