Na půdě mezinárodních fór se v posledních měsících stále častěji objevuje pojem Global Governance Initiative (GGI), česky Iniciativa globální správy, který poprvé zazněl na zasedání Šanghajské organizace pro spolupráci na přelomu srpna a září. Jde o myšlenku prezidenta Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga. Na první pohled se může zdát, že jde jen o další politickou frázi. Ve skutečnosti však tato iniciativa navazuje na dlouhodobé čínské úsilí o budování mezinárodních sítí spolupráce – ať už skrze Belt and Road Initiative, sdružení BRICS nebo již zmíněnou Šanghajskou organizaci pro spolupráci (SCO) a mnoho dalších.
Jen v rámci Belt and Road iniciative, česky známé jako Nová hedvábná cesta jednala Čína od roku 2013 postupně s většinou zemí světa a navázala spolupráci od Asie přes Afriku, Ameriku, zejména jiřní až po Evropu. Podle oficiálních údajů podepsala k roku 2023 více než 200 dohod v rámci BRI se 150 zeměmi a 30 mezinárodními organizacemi. Jen během roku 2024 činil obrat investic a kontraktů s partnery v rámci BRI více než 826 miliard jüanů (zhruba 2,5 bilionu korun).
Právě tato poměrně rychle budovaná velice aktivní síť ekonomicky, tržně, bezpečnostně i rozvojově provázaných států a organizací ukazuje, proč se rodí potřeba dát mezinárodní spolupráci pevnější rámec. Státy mají rozdílné kultury, náboženství i politické systémy, ale i ekonomickou sílu a postavení v globálním světě, které ovlivňují jejich diplomatický přístup – bez společně sdílených pravidel hrozí nerovnováha a nedorozumění.
Pět pilířů nové iniciativy
Iniciativa globální správy by tak měla stát na pěti základních principech, které lze zjednodušit zhruba takto:
Suverénní rovnost států – spolupráce a prosazování společných myšlenek a cílů zainteresovaných států bez ohledu na jejich velikost či hospodářskou sílu.
Respekt k mezinárodnímu právu – ne jednostranné diktáty, ale pravidla vyplývající například z principů OSN a platná pro všechny.
Multilateralismus – řešení problémů prostřednictvím širší spolupráce, nikoliv jednostranných kroků.
Zaměření na lidi – bezpečnost spolupráce a rozvoj mají být vnímány z pohledu obyvatel, nikoliv jen států.
Důraz na činy, ne sliby – tedy aktivně prosazovat a naplňovat konkrétní projekty v infrastruktuře, technologiích či ekologii ku prospěchu obyvatel, nikoliv jen schvalovat prázdné deklarace.
Jde tedy o konkrétní body postavené na hodnotném mezinárodním právu, které zajišťují férový a rovný přístup pro všechny zúčastněné, a zároveň kladou důraz na lidský rozměr spolupráce, čímž přispívají k širší viziIniciativy pro společný osud lidstva (Community of Shared Future for Mankind).
Čína mohla diktovat, ale volí inkluzivitu
Pozoruhodné je, že tato iniciativa přichází z podle západního světa druhé, reálně první nejsilnější ekonomiky světa, mnohými označované jako silně komunistické. Čína by si mohla, podobně jako Spojené státy, nastavit pravidla hry jednostranně. Má k tomu všechny předpoklady – od strategických zdrojů, jako jsou vzácné kovy, přes obrovské provázané výrobní i spotřební trhy, až po obchodní páky, které dnes ukazuje v probíhající obchodní válce s administrativou Donalda Trumpa.
Místo toho však představuje vizi inkluzivní spolupráce. Chce dát každému státu stejná práva a prosazovat řád, který vychází z principů OSN. Z tohoto úhlu pohledu tak tato iniciativa působí demokratičtěji než tzv. demokratický Západ, který často uplatňuje selektivní pravidla a využívá sankce či hrozby, reaguje impulzivně, zkratkovitě. Nehledě na neokolonialismus či vyvolávání konfliktů…
Iniciativa ale není čistě Čínský nápad, který vzešel v letošním roce. O rámci iniciativy globální správy jednaly státy na diplomatických setkáních několik let. Právě dlouhodobé plánování a systematické hledání cesty k cíli je také Čínskou výraznou předností, díky které všechny iniciativy dobře fungují. A právě proto, že je rámcově již mezi minimálně státy zapojenými do nejrůznějších forem spolupráce projednána, očekává se, že bude nejnovější iniciativa nejen vřele přijata, ale i uplatňována se všeobecnou ochotou.
Výzva i pro média
Z pohledu médií je zásadní otázkou, zda GGI zůstane jen na papíře, nebo bude živě aplikována mezi státy a promění se v konkrétní činy. Média mohou být rozhodujícím hráčem – dokážou odlišit rétoriku od reality, upozornit na nerovnosti a ukázat pozitivní příklady spolupráce.
Budování důvěry mezi státy je důležité, ale stejně tak důležité je budování důvěry mezi státy a jejich občany. Teprve až lidé uvidí výsledky v podobě nově budované fungující infrastruktury, širšího dostupného vzdělávání, moderních technologií či zdravějšího životního prostředí, může GGI naplnit svůj smysl.
Iniciativa globální správy tak není jen novým termínem v diplomatických projevech. Je to pokus o nový příběh globálního řádu – příběh, který bude inkluzivní, spravedlivý a zaměřený na konkrétní výsledky.
Otázkou zůstává, jak se k němu ostavíme, či zda jej dokážeme napsat společně.
Helena KOČOVÁ
4 komentáře
Ahoj NX. Já jsem hlavně pragmatik a když nějaký nový člověk ve firmě v nějaké zodpovědné pozici během roku nějak úspěšně neprokázal že tu jeho pozici ovládá, rozumí a umí, tak byl vykopnut… Dřívější ověřený a dobrý postup bylo dosazování schopných lidí, kteří se přímo ve firmě přirozeně na ty vyšší pozice vypracovali a prokázali že tam patří, že je to baví a že to umí. A to mluvím o podnikatelském oboru. Ve státní byrokracii, tohle vůbec není a proto je to tak debilní režim neschopných parchantů a jejich boje o koryta.. Je potřeba tvrdé lustrace a mít schopné vyhazovače neschopných šašků v zodpověných pozicích, jako to Trump zrovna tvrdě čistí. Pak bude možná líp.. V Evropě si Merková všude zavedla „ženskou moc“ a to je velká historická evropská katastrofa. Máme tu velmi vyhrocenou „volební“ situaci, kde Merklová a Lejnová musí za každou cenu! vyhrát ty České koloniální volby, aby si udržely jejich Bruselskou říši.. O proti Trumpovi a jeho americkým strategickým zájmům zničit Rusko a Čínu. Kde mu je Brusel už jenom pro srandu a u prdele, když si Evropu stejně už bokem ovládá jeho šašky, jako asi bude dosazený ten Babiš, a Evropa se už stejně sama všemožně rozpadá…
Sobotka, Babiš a Zeman si dosazovali jejich kamarády, což byl a je konec a nekonečné rozkrádání ČR. Kam tohle povede si vůbec nedokážu představit. (asi jako v Africe po rozpadu těch vykradených kolonií)…
Je to hlavně otázka vysoce schopných lidí na té organizační úrovni. Definice schopného člověka je zhruba: Že už má dlouhodobou životní zkušenost a něco už sám v životě dokázal dobře udělat. Že má velmi dobré základní, až vysokoškolské vzdělání a průkazně umí být přirozeným skupinovým vedoucím, kterého ostatní souhlasně uznávají. Že dokáže kreativně přemýšlet a efektivně organizovat potřebné vznikající procesy. Že má dobrou intuici a umí dlouhodobě strategicky předvídat a chápat širší souvislosti. Že si nic nenechá líbit a umí diplomaticky vytvářet potřebné distance a omezení vůči vyloženým blbcům. Že má široký přehled a vysoký zájem o všechno, co ho osobně i dále vyvíjí a neustále zlepšuje jeho kvalitu. Patří prostě do té velmi vzácné skupiny lidí, kteří „nějak záhadně“ vytáhnou jehlu z kupky sena, zatím co ostatní blouzní, neumí hledat, blábolí nesmysly kolem dokola, nemají žádnou zdravou životní orientaci a zbytečně ztrácí čas jejich hovadinami a myšlenkovou neschopností. Což je bohužel přírodní zákon, že je to velká většina lidí….
Jako příklad uvedu ministra zdravotnictví, který je průkazně neschopný blbec. Dobrý zdravotní ministr, by uměl dělat pořádek a provádět další potřebné vývoje a organizaci. Že by například cíleně vyhodnocoval které nemoci jsou nejčastější jako zuby, oči, sluch, urologie, atd.. A to co občany takto nejvíce trápí pak prostě tak zařídit a zorganizovat, že si občan úplně bezproblémově, bezplatně a bez byrokracie zajde k doktorovi a dostane to úplně nejlepší možné zdravotní ošertření.. Tečka.. Jedině takto se vytváří dobrá funkční organizace a národní spokojenost a žití..
Já vám nechci brát bojovou náladu, ale myslím, že schopného člověka v podstatě nikdy nepoznáte. Už v té vaší definici je chyba – má mít vlastnosti jako kreativní či inteligentní – tyhle vlastnosti, ačkoliv se zdají být jasné, nejsou tak jasné když jdete do důsledku. Vůbec nejsou ani definované, popřípadě ty definice jsou jen pokusy velmi vzdálené od pravdy. Můžete poznat, zda je člověk vzdělaný, ale kreativitu a strategické myšlení hodnotíte často až ex post. A tak nikdy nevíte, do jaké míry se podílely na věci schopnosti člověka a do jaké konkrétní situace, která úspěch umožnila. Ukazuje to například dlouhodobý výzkum manažerů – často někteří byly vyhozeni pro neschopnost, a jejich následníci pak měli úspěch z projektů, které ti „neschopní“ rozjeli. Celkově v průměru výměna manažerů nemá vliv na úspěch firem – zlepšení či zhoršení výsledků firmy po výměně je čistě náhodné (například se tím zabývá kniha Život je jen náhoda (Leonard Mlodinow)). Je jasné že potřebujeme schopné lidi. Ale nepoznáme je předem, ačkoliv si to myslíme (viz kognitivní zkreslení, efekt nadměrné sebedůvěry). Navíc inteligentním lidem často ostatní nerozumí, proto je považují za blbce. Není proto pravděpodobné, že by byli vybrání na nějakou důležitou funkci. Dokonce ani vícekrát opakovaný úspěch není jistotou, že člověk je schopný – pokud to náhodně zkouší mnoho lidí, ta někomu prostě řada vítězství vyjde. Stává se, že hned poznáte blbce, ale inteligentní člověka jen málokdy. I lidé kteří absolvovali bůhvíkolik škol s vnikajícím prospěchem se v praxi mohou chovat jako blbci. Takže ten popis „nadčlověka“ a „akčního plánu“ vlastně moc nepomůže. Všichni víme, že chceme vše jednoduché a dostupné a že to musí řídit někdo inteligentní. A podobně můžeme navrhnout mnoho řešení, které zní jednoduše, ale praxe ukáže, že to tak jednoduché není.
„Důraz na činy, ne sliby – tedy aktivně prosazovat a naplňovat konkrétní projekty v infrastruktuře, technologiích či ekologii ku prospěchu obyvatel, nikoliv jen schvalovat prázdné deklarace.“
Co se tedy konkrétně vybudovalo? Proč se článek nezaměřuje více na to?
—-
„Místo toho však představuje vizi inkluzivní spolupráce. “
Nechci slyšet, že má někdo vizi. Tu má kde kdo. Podle článku je to vize „my to zorganizujeme a bude to v pohodě“. Takže opět nejsou žádné podrobnosti, jen sliby. Opět není ani teoretický koncept, jen vize.
—-
Takže to shrnu i s trochou informací z jiných zdrojů. GGI je sada principů, zahrnujících například:
– Suverénní rovnost států
– Respekt k mezinárodnímu právu
– Multilateralismus
– Zaměření na lidi
– Důraz na činy, ne sliby
– –
Všichni se shodnou na principech, ale nikdo neví, jak konkrétně to má fungovat. Mě to tedy už samo o sobě přijde jako porušení jednoho z principů – slib bez ničeho. Slib nejen bez činu, ale i bez teoretického konceptu. BRISC možná funguje, ale funguje jako konkurence pro hegemonii USA a funguje pně na kapitalistických principech, takže dopadne přinejlepším tak, jako budování západní hegemonie. GGI by muselo fungovat velmi odlišně, takže odkaz na něj není relevantní. Projekt hedvábné stezky je pak víceméně opět podpora kapitalistické globalizace, kde velkou část kapitálu má držet Čína. Opět svým způsobem funguje, ale není to to, co slibuje GGI. Vize (na poslech) hezká, ale do toho aby mě přesvědčila má daleko. Čína má problém s organizací vlastního státu, kde roste nerovnost a kde lidé vymírají stejně jako na západě. To také nepůsobí moc důvěryhodně.
—————————–
Ale abych jen nekritizoval. Západ už přišel i o tu vizi, takže i když jen vize za moc nestojí, snad je pořád lepší než nic. Uvidíme za pár let.
Komentáře jsou uzavřeny.