Jak se válčí na Ukrajině

90

Válka má trojí podobu. Jde o podobu vojenských operací, o podobu mediální, kde česká prorežimní média fungují jako hlásná trouba ukrajinské vlády v Kyjevě a zpravodajství ruské strany ignoruje, a o podobu ekonomické války Západu proti Rusku, která ničí víc Evropskou unii než Rusko. Článek je věnován jen podobě vojenských operací.

Za současné války na Ukrajině, zahájené ruským útokem 24. února, byť barbarská válka Ukrajinců proti rebelujícímu Donbasu trvá již od 4. dubna 2014, se z obou stran nestydatě lže. Tak jako za kterékoliv jiné války. Začíná to zveličováním ztrát nepřítele (může jít i o řád) a zásadním snižováním ztrát vlastních, manipuluje se i neuvedením, zda zveřejněné ztráty nepřítele jsou vojáci zabití, zranění, zajatí nebo nezvěstní, což bývají hodně rozdílná čísla, o civilistech nemluvě. Podobně se líčí ztráty vojenské techniky, destrukce vojenské i civilní infrastruktury atd. Smyslem četných dezinformací je demoralizovat nepřítele, a to jak armádu, tak zázemí.

Vážným problémem je skutečnost, že podstatné aspekty bojových operací jsou předmětem vojenského tajemství, byť dnešní družice rozpoznají i malý pingpongový míček na zemi. Navíc, co se jednomu expertovi může zdát jako výhoda, resp. nevýhoda, může nakonec být obráceně.

V této válce se z větší části ukrajinské a ruské zpravodajství míjí. Ale i v případech, kde se shoduje, události popisují většinou rozdílně. U konkrétních úspěchů a neúspěchů obou stran je třeba být hodně obezřetný. Lze věřit americkému plukovníkovi ve výslužbě Douglasovi McGregorovi, že ukrajinské lži o údajném masakrování civilistů Rusy, hojně přebírané západními prorežimními médii, experti vyvracejí během 24-48 hodin. Poměrně věrohodná jsou hodnocení generálů ve výslužbě USA, Švýcarska, Francie a dalších západních států, kde nebyla zrušena svoboda slova, tisku a shromažďování, jako u nás.

Nepřítele je prý nutné zmasakrovat

Napsali někteří nevzdělaní novináři i někteří generálové čeští i západní, že ruská strategie vedení války je principiálně špatná. Správná válka se podle nich vede rozbombardováním veškeré vojenské i civilní infrastruktury napadené země, jak státy NATO učinily na jaře 1999 v srbskočernohorské Jugoslávii, na podzim 2001 v Afghánistánu, na jaře 2003 v Iráku, na jaře a v létě 2011 v Libyi a po roce 2011 v Sýrii. Ruská armáda podle nich chybuje v tom, že se snaží zničit jen vojenskou infrastrukturu a ukrajinskou armádu a co nejvíc šetřit ukrajinskou civilní infrastrukturu, obytné čtvrti měst apod. Neruší ani dodávky elektřiny a vody, ani nelikviduje ukrajinské státní vedení a vedení ukrajinské armády. Nemá být řečeno, že by si to sem tam přímo či nepřímo neodnesli i civilisté coby »vedlejší škody«, zvláště když jsou nuceni sloužit jako živé štíty vojákům dobrovolnických pluků, vyznávajících ukrajinského fašistu Stephana Banderu (Azov, Ajdar, Pravý sektor, Dněpr I. a II., Tornado, Udar), bránící města, nejen Mariupol. Civilisté a civilní infrastruktura nejsou předmětem útoků ruských vojsk, pokud se v ní neopevní ukrajinská vojska, byť i ji využívají ozbrojené síly Ukrajiny včetně oněch nechvalně známých pluků.

Jde o uvažování typicky západní, NATOvské, navazující na kobercové nálety letectva USA a Velké Británie na města nacistického Německa za druhé světové války ad. Jde o uvažování hodně cynické. Přitom demoralizující účinek náletů na německá města v letech 1942-45 nebyl zpětně prokázán. Západní intervence v Jugoslávii, v Afghánistánu, v Iráku, v Libyi a v Sýrii se agresorům příliš nepovedly, byť podstatnou část těchto zemí srovnaly střely a bomby USA, Velké Británie, Francie a dalších států NATO se zemí, o řadě masakrů civilistů nemluvě.

Boj proti ukrajinské armádě

Ruská armáda zvolila, stejně jako v Sýrii od podzimu 2015 v případě vojsk islamistů, ničení vojsk Ozbrojených sil Ukrajiny. Terčem dálkově odpalovaných střel se staly ukrajinské vojenské radary, vojenská letiště, vojenské základny, sklady munice, zbraní, jiné vojenské techniky a pohonných hmot, ukrajinské jednotky a také zbrojovky. Již první den války Rusko ovládlo ukrajinský vzdušný prostor. Významná část ukrajinského vojenského letectva byla zničena na zemi, zbytek operuje s velkými problémy a ztrátami, protože nemá dostatečnou navigační podporu a nejednou i munici a pohonné hmoty. Byla zničena i většina ukrajinské protiletecké ochrany.

Ztráty na životech ukrajinských vojáků z této přepadovky byly malé, protože ukrajinská vojska již byla vesměs mimo kasárna. Připravovala se na dobytí povstaleckých republik na Donbasu, znovudobytí Krymu apod.

Ruská armáda, na Donbasu ve spolupráci s domobranou Doněcké a Luhanské lidové republiky, provedla hluboké průlomy do ukrajinského území. Postup byl rychlejší než postup německých nacistů v květnu a v červnu 1940 ve Francii. Rusové se přitom vyhýbali větším útvarům ozbrojených sil Ukrajiny a větším městům. Již 28. února se uzavřel velký kotel na Donbasu. Krátce poté byl rozdělen na region Mariupolu, který bránili početní, dobře vyzbrojení a vůči civilistům všeho schopní ozbrojenci praporu Azov, a na vlastní kotel Donbas, jehož likvidace Ruskou armádou hrozí v nejbližších dnech.

Otázkou je dobývání Kyjeva, Charkova a dalších velkých ukrajinských měst ruskou armádou. Zdá se, že nejde o hlavní cíle ruského snažení. Postup ruských vojsk k těmto městům donutil ukrajinské vedení soustředit sem mnoho vojska, které pak chybělo na hlavních bojištích na Donbasu. Oděsa a Lvov zatím byly mimo větší vojenské operace. K větším dobytým městům patří přístav Cherson (3. března) a Mariupol, jehož centrum ruská vojska a doněčtí povstalci po těžkých bojích dobyli 24. března večer. O tři dny později byl zbytek válečníků Azova zatlačen do areálu hutního kombinátu Azovstal a přístavu, kde jsou drcena poslední ohniska odporu. To ale českému mainstreamu nebrání ještě 12. dubna tvrdit, že se Mariupol urputně brání ruskému útoku. Asi po dvou týdnech bojů Rusko ovládlo černomořské pobřeží Ukrajiny v oblasti Azovského moře až ke Krymu, s výjimkou Mariupolu.

Ruský postup pomalý?

Některým se postup Rusů zdá pomalý. Ukrajinská armáda disponovala původně asi 250 tisíci vojáky a 100 tisíci ozbrojenci dobrovolnických praporů, včetně nevycvičených záloh až s 600 tisíci vojáky. Elitní útvary (asi 120 tisíc vojáků) stály západně od Doněcka. Měly údajně zahájit frontální ofenzívu proti povstaleckým republikám 8. března a během týdne je zničit. Další silné uskupení ukrajinských vojsk bylo soustředěno severně od Krymu. Údajně ho mělo ve stejnou dobu dobýt. Útok na Ukrajinu vede údajně 130–150 tisíc ruských vojáků. Při nutnosti zajišťovat týl a značné vzdálenosti na Ukrajině, zřejmě rychleji postupovat nešlo.

Kdyby si po dvou dnech bojů ukrajinské vedení přiznalo, že vzhledem k vyspělejší ruské vojenské technice a bojovým postupům je válka pro Ukrajinu beznadějně prohraná, požádalo o příměří a splnilo pět hlavních ruských podmínek, mohlo z války vyjít sice zle, ale ne katastrofálně. S každým dalším dnem války je situace pro Ukrajinu horší a nepomáhají ani nemalé dodávky zbraní od západních států ukrajinské armádě, ani západní embarga, ničící víc Evropskou unii než Rusko, ani zběsilá dezinformační válka, vedená ukrajinskými a západními médii.

Se Západem dodávanými zbraněmi Ukrajinci často neumějí zacházet. Mnohé získávají bez boje Rusové. Významné zásilky zbraní (údajně včetně českých tanků a slovenských systémů protivzdušné ochrany S-300) zničily ruské střely dřív, než mohly zasáhnout do bojů. Západ, zvláště pak USA, sice vyhecovaly Ukrajinu do války proti Rusku, ale když vypukla, vojensky jí nepomohly. Musely samozřejmě předem vědět, že se tak stane, pokud nechtěly jít s Ruskem do jaderné války.

Role tanků a dalších obrněných vozidel v současné válce na Ukrajině je poměrně malá na ruské straně a velmi malá na té ukrajinské. Snadno je ničí příslušná technika. Snaha české vlády kupovat tanky a jiné obrněnce nemá větší vojenský smysl.

V ukrajinské válce ani role letectva není velká. Velká část střel, kterou Rusko vypálilo na Ukrajinu, odpálilo buď ze země, nebo z letadel, nacházejících se daleko od Ukrajiny. Pro obě strany se jako nepříjemné ukazují drony průzkumné i ostřelující nepřátelské pozice.

Válečné loďstvo hraje určitou roli na ruské straně při blokování ukrajinských černomořských přístavů, ale zanedbatelnou roli na ukrajinské straně.

Nejasná je otázka velkých podzemních bunkrů. I sebemohutnější bunkry lze při správném zaměření zasáhnout a jejich osazenstvo zničit. Jde to ale prý pomalu. I 11. dubna z některých zbylí Ukrajinci ze skupiny Donbas ostřelují civilní čtvrti Doněcka, Horlovky a dalších povstaleckých měst, byť po každém ostřelování bývá střelecké místo určeno a poté dálkovými střelami ničeno. Několikrát použili i střely se zakázanou kazetovou municí a se zakázaným fosforem.

Šílenosti

Při obtížném ověřování bojových operací téměř chybí úspěchy Ukrajinské armády. Podařilo se jí zapálit střelou jednu ruskou výsadkovou loď 24. března, část skladiště pohonných hmot v ruském Belgorodu 1. dubna a tu a tam úspěšně napadnout ruské jednotky. Je to málo. Ukrajinci 2. března sestřelený MIG 21 nad Černým mořem měl rumunské výsostné znaky.

Udržování kázně v ozbrojených silách Ukrajiny údajně zajišťují ozbrojenci pluků, stojící v linii za řadovými vojáky. Prý střílejí vojáky, kteří se, obvykle v beznadějné situaci, chtějí vzdát. Prodlužuje to sice odpor, ale také zvyšuje ukrajinské ztráty.

Snad pod dojmem rychlého ruského postupu ke Kyjevu a Charkovu nařídil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj propustit kdejaké kriminálníky z vězení a ozbrojit je. Ti o obranu Ukrajiny nejeví zájem. Zbraně používají nejen v těchto městech k loupení, znásilňování žen i k vraždění civilistů. Zda jsou tam horší než ruské útoky, je otázkou.

Ukrajina prý sáhla k partyzánské válce. V Novorusku, kde se odehrávají hlavní boje, ji ale tamní ruské obyvatelstvo nepodporuje. Prý se hlavně snaží přežít. Na Ukrajinci obývané západní Ukrajině jsou sice prý připraveni, ale s výjimkou Kyjevska nemají s kým bojovat.

Ukrajinci zkoušejí různé sabotáže, které následně házejí na Rusy. Několikeré vypuštění problematických chemikálií (chlorovodík v Rubižně 5. dubna ad.) mělo i při »správném« větru jen malý dopad. Opakované sabotáže napájení sarkofágu černobylské jaderné elektrárny Ukrajinci elektřinou jsou hazardem velkého rozsahu, podobně pokus ostřelovat Záporožskou jadernou elektrárnu z budovy jejího školicího střediska 3. března poté, co region ovládla ruská vojska.

Inu, operace pod cizí vlajkou se vyskytovaly po celou historii lidstva.

Jan ZEMAN