Více než dvě miliardy lidí nemají přístup k nezávadné pitné vodě, informovaly agentury OSN. Nejvíce postižené jsou samozřejmě nízkopříjmové země, venkovské komunity, děti, menšiny a domorodí obyvatelé, pro které kvůli chybějící vodě, kanalizaci a nedostatku hygienických služeb stoupá riziko onemocnění a dalšího sociálního vyloučení.
Zprávu o přístupu k pitné vodě mezi roky 2000 a 2024 publikovaly nedávno Světová zdravotnická organizace (WHO) a Dětský fond OSN (UNICEF). Ačkoliv se podle ní zejména od roku 2015 situace na některých místech zlepšila, 2,1 miliardy lidí zůstává bez přístupu k nezávadné pitné vodě, a to včetně 106 milionů lidí, kteří pijí přímo z neupravených povrchových zdrojů.
Agentury OSN se ve společné zprávě shodují, že cíl všeobecného přístupu k pitné vodě do roku 2030 je čím dál hůře dosažitelný. »Voda, kanalizace a hygiena nejsou privilegia, ale základní lidská práva,« uvedl k tomu podle ČTK Rüdiger Krech z oddělení životního prostředí a klimatických změn WHO. »Musíme konat daleko rychleji, zejména v případě skupin na okraji společnosti,« doplnil.
Od roku 2015 získalo přístup k nezávadné pitné vodě 961 milionů lidí, čímž se světové pokrytí zvýšilo z 68 na 74 procent. Největší zlepšení zaznamenaly agentury OSN ve venkovských oblastech, kde pokrytí bezpečnou pitnou vodou vzrostlo z 50 na 60 procent, v městských oblastech informují o stagnaci na přibližně 80 procentech. Zpráva obsahuje data ze 160 zemí světa, jako nejhorší situaci vyhodnotila v subsaharské Africe a Oceánii.
Hrdinství žen a dívek
Ve většině zemí s dostupnými údaji se o sběr vody starají především ženy a dívky, přičemž mnohé z nich v subsaharské Africe a střední a jižní Asii stráví jejím obstaráváním více než 30 minut denně. Jistě máte v paměti obrázky z nejrůznějších cestopisných dokumentů a reportáží, ve kterých ženy nosí kbelíky vody v obou rukou nebo i na hlavě třeba několik kilometrů i dvakrát denně. A to jsou ty šťastnější – že vůbec mají odkud nosit…
Zástupkyně UNICEF Cecilia Scharpová uvedla, že »nerovnosti spojené s vodou a hygienickými službami jsou nejvíce viditelné u dívek, které kromě břemena shánění vody čelí také dalším překážkám během menstruace«.
Zpráva totiž informovala rovněž o nedostatcích v sanitární infrastruktuře a dostupnosti hygienických zařízení. Pro 3,4 miliardy lidí chybí fungující vodohospodářská zařízení a kanalizace a 1,7 miliardy lidí si ve svých domovech nemůže umýt ruce. I v těchto oblastech ale agentury OSN hlásí postupné zlepšování situace.
Progres je pomalý a nedostatečný, ale přece jen je. V dnešní skrz na skrz zkažené době aspoň jedno malé stéblo naděje. Jen houšť takových!
Roman JANOUCH
9 komentáře
Mě osobně by zajímalo, jak tento fakt, způsobený bezpochyby drancováním přírodních zdrojů ze strany kolonizátorů, ovlivňuje chování a myšlení domorodců. Ovlivňuje ho vůbec?
Myslím že ano. Uvědomovat si, že vám někdo drancuje zemi vaše myšlení musí ovlivnit. Pokud vás něco štve, musí vás to ovlivňovat. Pokud jsou znečištěné zdroje nebo zmizí úplně, musí to mít vliv na jejich chování. Problém je, že nedokážou nic udělat. Možná proto že jsou málo inteligentní, možná proto že nemají kapitál či znalosti, nejpravděpodobněji vše dohromady. V každém případě nezvládají zapojit se. Takže dělají to jediné co umí a co funguje: Obviňují kolonizátory i z toho, co za co nemohou. A obviňují nikoliv ty, co dělají největší problémy, ale ty, které nejsnáze k něčemu donutí. Takže jim tam zůstanou ti nejhorší. Roste nespokojenost, možná i chuť k násilí. Mimoto mnoho Afričanů se živí přebíráním skládek a odpadu, který jim tam vozí z vyspělých zemí. I to je ovlivnění chování. Místo v pralese se učí žít na skládce.
Ahoj NX. Díky za odpověď. Hodně pořád vzpomínám na tu ČSSR, kdy jsem ještě jako kluk vůbec nijak nevnímal tehdejší ceny, tak jako se ty ceny dnes vnímají a sledují. Protože tehdy jsem ani nikdy nezažil, že by si vůbec někdo stěžoval na nějakou cenovou drahotu, nebo na chudobu. Lidé jenom hlavně nadávali na nedostatek, banánů, pomerančů, džíny, fronty na maso, atd… Bylo by dobré, kdyby ti dnešní následovní komunisté vydali nějakou dobrou knihu o tom českém socialismu, což si myslím je i jejich historická povinnost, uchovat tato historická fakta jako důležitou národní dokumentaci pro další generace. Aby to prostě nemohlo být zapomenuto a tím kapitalistickým režimem úplně vymazáno.. Podle mých vlastních zážitků a v porovnání s dneškem soudím, že to byla dosud ta nejlepší a krátká česká doba, což by následující generace měli mít informačně přístupné. Podobně jako snad i ještě existují městský archiváři, kteří pravidelně píšou městskou kroniku.
Zatím taková kniha asi není, ale projel jsem internet a zkusil najít něco, co by se tomu trochu mohlo blížit. Ta co uvádím na prvním místě měla recenze i na tomto webu (a popravdě je jediná kterou jsem z toho seznamu četl, jinak čtu spíše teoretickou literaturu než dějepisnou, takže z toho dějepisu asi moc neporadím).
– –
Dějiny píšou vítězové; Jaroslav Šulc
Československo v období socialismu 1945-1989; Jan Rychlík
– –
Vzpomínkové knihy:
O socialismu s láskou; Juraj Šebo
Mé dětství v socialismu; Ján Simkanič, kolektiv autorů
Retro ČS; Michal Petrov
Retro ČS 2; Michal Petrov
Retro ČS 3; Michal Petrov
Abeceda reálného socialismu; Jiří Pruša
Důvody:
1) neschopnost tamních obyvatel vytvořit a organizovat vodní infrastrukturu (a odchod bělochů díky hříchům z minulosti – všimněte si ale, že, mnohé těžařské firmy zůstaly a spokojeně drancují dál, paradoxně odešli jen ti, kteří to mysleli dobře a když je nechtěli, tak poslechli – lumpové zůstali nebo se po chvíli vrátili)
2) neudržitelně prudký nárůst populace
3) změny podnebí
4) vykořisťování zemí a jejich drancování těžbou korporacemi z vyspělých zemí, po vytěžení ložisek obvykle zbyde jen ekologický problém a lidé ještě chudší než tam byly před tím – vodní zdroje jsou často zamořeny, půda znehodnocena.
5) nerovné obchodní podmínky – zaostalé státy většinou dokážou vyvážen jen nějaké zemědělské produkty (z nerostných surovin bohatnou spíše lidé v jiných státech nebo nějaký vybraný vládnoucí jedinec, takže se to nepočítá), a na jejich dovoz mají vyspělé státy cla (v opačném směru ale ale podle nich cla špatná), navíc většina států dotuje domácí zemědělství, aby se nedováželo. Pak nejsou peníze na budování vodní infrastruktury (ani na nic jiného)
6) V mnohých státech kterých se to týká je korupce ještě větší než v ČŘ za vlády stran jakou jsou ODS, STAN či TOP. Ano, zní to neuvěřitelně, ale je to tak.
– – –
Bohužel je nutné řešit všechny tyto problémy současně. Jinak vyřešíte jeden a ostatní se zhorší o to více. Poto většina pokusů o řešení selže.
Nedávno jsem někde slyšel, že česká voda je mnohem dražší, jak v zemích které musí vodu složitě filtrovat z mořské vody. Neověřoval jsem to, ale znělo mi to logicky a pravdivě…
Pro průměrnou cenu v ČR a některé země to platí (například Omán nebo Spojené arabské emiráty). Ale ne pro všechny, je dost i těch, kde je ta voda ještě dražší. V ČR je ale cena vody dost rozdílná. Většinu rozvodů vody vlastní soukromé společnosti, často v zahraničním vlastnictví. Tam jde o zisky a voda je drahá. Některé menší obce ale dosud vlastní svoje rozvody vody a tam bývá cena mnohonásobně levnější. Dražší vodu najdeme i některých státech, které odsolovat nemusí (třeba Dánsko). Naproti tomu Francie nebo Německo mají vodu levnější (což je zajímavé, protože naše rozvody a vodárny dost často vlastní francouzské firmy). Levnější jsou samozřejmě i státy jako Slovensko, Polsko, Španělsko, Rakousko… Celkově ale nelze pochybovat o tom, že voda je u nás předražená, do rozvoje její infrastruktury se neinvestuje a systém generuje obrovské zisky.
Strašné co „kapouni“ zavinili….
No, hlavně, že černoušci mají svobodu a demokracii.
Komentáře jsou uzavřeny.